Na snímcích z fotopasti, kterou ochránci umístili v národní přírodní rezervaci na začátku jara, jsou v jednom okamžiku zachyceni hned dva dospělí šakali obecní. "Nejde o žádnou senzační zprávu. O tom, že se šakal na Pálavě vyskytuje, jsme sporadicky dostávali informace již několik posledních let, ale až letos jsme si jeho přítomnost sami ověřili na snímcích z naší fotopasti. Dva jedinci byli zachyceni na nočních záběrech v národní přírodní rezervaci Tabulová poblíž obce Perná," uvedl Pavel Dedek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Šakal se šíří přirozeně z Balkánu. Do ČR doputoval přes Maďarsko, kde už jde o poměrně běžný druh, a Slovensko. Udává se, že jednou z možných příčin současné expanze šakala do nových teritorií je změna klimatu a zkrácení doby s trvalou sněhovou pokrývkou v oblastech, které obsazuje. Roli hraje ale i proměna krajiny a její migrační prostupnost či absence konkurenčních druhů v lokalitě, například vlků.
Šakal je potravní oportunista, v potravě má zastoupenou rostlinnou i živočišnou složku, živí se i mršinami. Z živočichů loví především ty drobné, kdy více než polovinu potravy tvoří hlodavci. Z rostlinné potravy převažují zralé plody. Potrava je podobná jako u lišek, jen hlodavců je v ní ve srovnání s liškou zřejmě více, šakal je mnohem více vázán na zemědělskou krajinu.
V ČR jde stále ještě o nový druh. Na rozdíl třeba od norka amerického, mývala severního nebo psíka mývalovitého se šakal dostal na české území bez přímého přičinění člověka. Jde o menší šelmu než vlk, velikostí je blíže lišce. Na člověka nemá důvod útočit, a lidem se, stejně jako liška, vyhýbá.
CHKO Pálava má rozlohu zhruba 83 kilometrů čtverečních, vyhlášena byla v roce 1976. Ceněné jsou v ní především biotopy druhově bohatých skalních, drnových a lučních stepí a lesostepí, také teplomilných doubrav a suťových lesů vyvinutých na vápencových kopcích Pavlovských vrchů.
