Krátký odpočinek před potopením poslední bedny. Ladislav Bittman byl odborníkem na provokace a amatérským potápěčem Svazarmu. Nejdůležitější dokumenty měla dodat sovětská KGB. K tomu došlo až počátkem září, což posunulo celý časový plán. Sovětská i čs. strana nacistické dokumenty vlastnila, ale držela je v utajení. S jejich pomocí mohla získávat západní agenty. StB musela vše připravit, na dřevěných bednách wehrmachtu s prázdnými papíry udělat správnou patinu a dopravit je do jezera. Proto televize dostala povolení k natáčení až po 25. červnu. Dne 19. června 1964 odpoledne odjeli čtyři estébáci z Prahy. K Černému jezeru dorazili 20. června kolem 2.00. Ve 03.10 hodin akce začala, nad ránem ve 4.30 hodin ležely čtyři bedny zalité asfaltem na dně. Byly spuštěny na laně ze člunu a v hlubině je rozmístil a zamaskoval sám Bittman. Pět potápěčů Svazarmu včetně Bittmana následně "objevilo" bedny v pátek 3. července odpoledne. Okolí jezer bylo hermeticky uzavřeno, dorazili potápěči ministerstva vnitra a ženijní oddíl sušické brigády PS. Už 5. července přineslo Rudé právo na str. 2 první informaci o nálezu beden v článku Co skrývají šumavská jezera?
Foto: Fotoreprodukce z knihy Zdeňka Roučky „Šumavou ze svobody do opony – Vzpomínky na Železnorudsko 1930 – 1970“, kterou v roce 2013 vydalo nakladatelství ZR & T
