Praha - Ústavní žalobu senátorů na prezidenta Václava Klause začíná v úterý projednávat plénum Ústavního soudu kompletně složené ze soudců, které jmenoval právě Klaus.

Dalším paradoxem je, že čerstvě jmenovaný prezident Miloš Zeman se už zcela zřetelně vyjádřil, co si o žalobě senátorů myslí.

A právě Zeman má teď před sebou úkol navrhnout Senátu kandidáty na nové ústavní soudce - a to hned 10 nových (anebo staronových), tedy celé dvě třetiny Ústavního soudu.

Námitka první: Je to Klausův soud

Všichni momentálně sloužící ústavní soudci vděčí za své navržení (a jmenování) právě Václavu Klausovi.

V tuto chvíli není soud kompletní: místo 15 soudců jich zbývá 12. Poté, co Senát v roce 2011 nesouhlasil s Klausovým návrhem jmenovat ústavním soudcem Jana Sváčka a o rok později odmítl Zdeňka Koudelku, prezident Klaus už senátorům další jména nenabídl.

Rozhodovat o velezradě prezidenta ale soud může: pro rozhodnutí v plénu, které jediné může rozhodnout, stačí, když má soud 10 soudců, pro ale musí být minimálně 9 přítomných.

Všichni současní soudci byli jmenováni v roce 2003 a později, tedy už pod Klausovou taktovkou. Část z nich ovšem navrhl znovu, takže někteří (Vojen Güttler, Pavel Holländer) jsou ústavními soudci už od dob prezidenta Václava Havla.

To, že soudce navrhl a jmenoval právě Klaus, ovšem ještě neznamená, že mu nutně půjdou na ruku. Václav Klaus často mluvil o "soudcokracii" a Ústavní soud kritizoval s tím, že není "třetí komorou parlamentu".

Zemanovo vodítko?

Pak je tu druhá námitka: kdo ze současných končících ústavních soudců (a do konce roku mandát vyprší hned sedmi z nich) by chtěl být soudcem znovu, musí ho navrhnout Miloš Zeman, který se odporem k žalobě pro velezradu vůbec netají.

"Pokládám to za hysterickou reakci, protože velezrada je přesně definovaný pojem a amnestie se do něho prostě nevejde," nechal se už slyšet Miloš Zeman.

Nakolik to někteří z ústavních soudců mohou brát jako vodítko?

Hned letos může Miloš Zeman podat deset návrhů. Navrhovat může jména nová, ale také právě staronová, přičemž Ústava neomezuje, kolikrát může být soudce jmenován.

Všichni prezidentovi muži (a ženy)

Neznamená to, že by Ústavní soud byl houf poslušných a na prezidentově vůli závislých soudců a soudkyň.

Prezident republiky je nicméně jedinou institucí, která může ústavního soudce navrhnout a po schválení Senátem také jmenovat.

A navíc se mandát soudce cyklicky kryje s mandátem prezidenta: ústavním soudcem se člověk stává na 10 let, prezident je volen na pět let, s možností vykonávat dvě funkční období po sobě.

Pokud tedy prezident - a stalo se to v případě Václava Havla i Václava Klause - vydrží dvě volební období, výsledkem je Ústavní soud dle představ úřadujícího prezidenta (ponechme stranou předčasné odchody jako rezignace či úmrtí soudců).

Srovnáme-li to například s Nejvyšším soudem Spojených států, který plní podobné úkoly jako český Ústavní soud, pak členy po schválení americkým Senátem jmenuje také prezident, ale doživotně, takže jejich mandáty se nekryjí.

Pohled do (krátké) historie

První české ústavní soudce jmenoval Václav Havel v prvním roce samostatné České republiky a v prvním roce svého mandátu jako českého prezidenta - v roce 1993.

V červenci toho roku jmenoval 12 soudců (včetně už jmenovaných Güttlera a Holländera), v listopadu další dvě soudkyně a o rok později Pavla Varvařovského (dnešního ombudsmana). Ústavní soud byl kompletní.

S Havlovými návrhy tehdy musela souhlasit sněmovna. Senát, přestože s ním Ústava ČR počítala, ještě nebyl (první volby do Senátu byly až v roce 1996).

Prvního soudce se souhlasem senátorů jmenoval Václav Havel až v roce 2000. Václav Havel také postupně soud doplňoval po sérii rezignací a úmrtí.

Na několik měsíců byl Ústavní soud nekompletní v roce 2003, kdy ho doplnil až Václav Klaus jmenováním bývalého lidoveckého politika Miloslava Výborného.

Začala éra Klausových bojů se Senátem, který mu postupně odmítl čtyři kandidáty, on navzdory senátorům například Aleše Pejchala zase navrhl hned dvakrát.

Poté nastalo období zklidnění a Ústavní soud zasedal od prosince 2005 opět v plném složení, a to až do března 2012, kdy vypršel mandát Elišce Wagnerové, za kterou Klaus navrhl Senátem odmítnutého Sváčka.

Právě odchodem Wagnerové začala další cyklická obměna soudu, která už ale proběhne pod taktovkou nastupujícího prezidenta Miloše Zemana.