Nejvyšší správní soud: Ministerstvo s uložením kalů v Litvínově chybovalo

Pod společnou žalobou byly podpisy organizace Greenpeace a občanských sdružení Kořeny a Arnika. Krajský úřad v Ústí nad Labem rozhodl o změně integrovaného povolení v režimu takzvané nepodstatné změny. V podstatě tak podle žaloby vyloučil ekologická sdružení z účasti ve správním řízení.

O nepodstatnou změnu však podle NSS nešlo. Nově totiž integrované povolení hovořilo o skladování kalů před jejich energetickým využitím, tedy spalováním v cementářské peci v čížkovické cementárně. „Skutečnost, že dosavadní integrované povolení umožňovalo trvalé uložení nebezpečného odpadu ve shodném objemu, je ve vztahu k nově navrhované činnosti bezvýznamnou,“ rozhodl NSS.

Ekologové v tiskové zprávě uvedli, že změna integrovaného povolení je od dubna neplatná a ostravské kaly jsou na skládce nezákonně. „Je skličující vidět, jak stát a jeho úředníci porušují svoje vlastní zákony,“ uvedla Tereza Otcovská z Kořenů.

Selhání ministerstva

„Dalším nepochopitelným selháním ministerstva životního prostředí je naprosté ignorování dubnového rozsudku, který ministerstvu celou věc vrátil k dalšímu řízení. Uběhlo již půl roku a ministerstvo životního prostředí neudělalo vůbec nic,“ doplnil Jan Freidinger z Greenpeace.

„Rozhodnutí soudů sice přišlo pozdě, ale je nadmíru aktuální ve vztahu k likvidaci zbytku ostravských kalů, z nichž část deklarovaná jako palivo skončila v sousedním Polsku, opět nezákonně. Doufáme, že úřady už budou konat svoji práci v souladu se zákony, a ne jen slepě plnit příkazy shora,“ uvedl Jindřich Petrlík z Arniky.

Vyčištění se odsouvá

Ministerstvo životního prostředí kritiku ze strany ekologických organizací odmítá a tvrdí, že verdikt soudu respektuje. „Ten MŽP uložil povinnost znovu posoudit naplnění přípustnosti, popřípadě včasnosti odvolání jednotlivých žalobců ve smyslu zvláštní úpravy v zákoně o integrované prevenci. Nic jiného soudem uloženo nebylo,“ řekla mluvčí ministerstva Petra Roubíčková.

Ostravské laguny, které jsou pozůstatkem někdejšího chemického provozu, představují jednu z největších ekologických zátěží v Česku a jejich čištění provázejí neustálé problémy. Termín vyčištění se stále posouvá.