Muž považoval uložený trest za nepřiměřeně přísný, například s ohledem na dosavadní bezúhonnost a rodinné poměry. Důvod k mimořádnému snížení trestu však Nejvyšší soud nenašel.
"V posuzované věci jde o jednání velmi závažné především se zřetelem na postavení, v jakém obviněný jednal a kterého pro svůj záměr zneužil, postavení sanitáře v nemocnici, jehož úkolem bylo pečovat o pacienty (převážet a doprovázet apod.), kteří na jeho pomoc byli z velké části nebo zcela odkázáni," stojí v usnesení.
Podle pravomocného rozsudku muž při transportu na takzvaný dospávací pokoj využil ospalosti a malátnosti pacientky po celkové anestezii. Bezprostředně poté, co se zcela probrala z narkózy, žena zjišťovala, jestli byly v místnostech kamery, a chtěla si na sanitáře stěžovat. Později se u ní projevila posttraumatická porucha. Podle pravomocného verdiktu muž zneužil ženiny bezbrannosti a způsobil jí vážnou újmu na zdraví.
V dovolání muž zpochybňoval ženinu věrohodnost s ohledem na účinky anestetik. Tvrdil, že jeho původní doznání bylo vynucené. Dále se domníval, že neměl být souzen za znásilnění, ale jen za sexuální útok, protože čin nelze považovat za "pohlavní styk srovnatelný se souloží", což však Nejvyšší soud odmítl. Muž by ještě teoreticky mohl podat ústavní stížnost.
