Téma oddálení projevů stárnutí a prodloužení vlastního života zpracovalo množství umělců. Například Dorian Gray, titulní hrdina románu Oscara Wilda, vytvořil vlastní podobiznu, aby za něj nesla tělesný úpadek jako následek nezřízeného života a přibývajících let. Dohoda s temnými silami, kterou britský hejsek nevědomky uzavře, pro něj končí neslavně. Přitom by mu kýžený efekt pravděpodobně přinesly pravidelnější návštěvy početných londýnských galerií. Minimálně to naznačují vědecké studie, které v posledních letech zkoumaly vliv umění na délku a kvalitu života. Jejich výsledky nabízejí několik tipů, jak si prodloužit pobyt na tomto světě a vyhnout se vážným nemocem.
Méně stresu a osamělosti, pocity slasti
Návštěva galerie, hudebního klubu či divadla nabízí vedle estetického zážitku i podstatné snížení pravděpodobnosti předčasného úmrtí. Alespoň to tvrdí výzkum týmu psycholožky Daisy Fancourtové z University College London. Pozorování více než 6000 dobrovolníků starších 50 let vyneslo jednoznačné výsledky. Lidé, kteří navštíví alespoň jednou do měsíce divadelní představení, koncert nebo výstavu, mají o 31 procent nižší riziko předčasné smrt než ti, kteří se kultuře vyhýbají.
Pozitivní vliv umění lze pozorovat i u osob, které patří spíše k jeho občasným konzumentům. Již dvě návštěvy kulturní akce ročně snižují riziko předčasného skonu o 14 procent. Platí to bez ohledu na další faktory, jako je pohlaví či socioekonomická situace.
Avšak ne každá umělecká produkce má zdraví prospěšný potenciál. Dřívější skandinávská studie, na kterou britský výzkum navazoval, přinesla překvapivé zjištění. Pozitivní vliv bylo podle ní možné pozorovat pouze u návštěvníků koncertů, výstav a filmových promítání, zatímco u osob navštěvujících pravidelně divadelní představení se kýžený efekt nedostavil, podobně jako u osob navštěvujících sportovní zápasy a bohoslužby. Britský výzkum sice pozitivní vliv divadelních představení objevil, avšak rozpor mezi oběma studiemi ho relativizuje.
Důvodů, proč je návštěva galerie zdraví prospěšná, je hned několik. Neurovědkyně Katherine Templar Lewisová vysvětluje, že prohlížení obrazů odbourává nahromaděný stres a zároveň, v případě veřejných expozic, přispívá k socializaci a eliminaci pocitu osamělosti.
Jiná studie upozorňuje na to, že časté návštěvy obrazáren snižují riziko demence, což je podle britských vědců způsobeno kombinací dvou prvků. Vedle zmíněné častější interakce s ostatními je tím druhým a podstatnějším aktivita, kterou lidský mozek vyvíjí, když pozoruje a hodnotí vystavená umělecká díla.
Pohled na kvalitní obraz rovněž zvyšuje produkci takzvaných hormonů štěstí, serotoninu a dopaminu, které ovlivňují náladu člověka. Autorská dvojice Berridge a Kringelbach pak došla k závěru, že na poslech hudby či sledování výtvarného umění reaguje lidský mozek podobně jako v případě, kdy je vystaven jiným potěšujícím stimulům, jako je dobré jídlo a pití, posezení s přáteli či kvalitní sex.
Vědecké závěry se v současnosti začínají odrážet i v běžném životě. Například vláda švýcarského kantonu Neuchâtel letos rozhodla, že praktičtí lékaři mohou svým pacientům předepisovat volné vstupenky do muzeí a galerií. Slibuje si od toho relativně levné posílení duševního zdraví obyvatelstva. Pokud se systém osvědčí, mohl by být rozšířen po celém Švýcarsku.
Podobné projekty se začínají objevovat i jinde ve světě, avšak v menším rozsahu. Zapojeno je v nich většinou pouze jedno muzeum či galerie. Masivnějšímu rozvoji brání prozatímní nedostatek vůle k dohodě mezi veřejnou mocí a soukromými uměleckými organizacemi.
Se štětcem proti infarktu i demenci
Ještě lepší výsledky než pasivní konzumace umění z hlediska dlouhověkosti přináší jeho aktivní provozování, a to bez ohledu na to, zda jde o zpěv, malování či tanec. Americká vědkyně Susan Huganir Magsamenová vede výzkumné centrum International Art+Mind Lab na prestižní Univerzitě Johnse Hopkinse a tvrdí, že i sporadická umělecká aktivita může podstatně prodloužit život. Podle ní i dalších odborníků totiž umění představuje základní lidskou potřebu, přičemž jeho absence v životě jedince zásadním způsobem snižuje jeho kvalitu i délku a vede k biologické degradaci mozku.
Akademička ve svém výzkumu došla k závěru, že pokud se člověk kreativní činnosti věnuje alespoň jednou měsíčně po dobu minimálně tři čtvrtě hodiny, může si život prodloužit až o dekádu a zároveň omezit riziko některých onemocnění, například Parkinsonovy choroby, i zlepšit kvalitu spánku.
Malování, hraní divadla, tanec či sborový a individuální zpěv rovněž podstatně snižují stresovou zátěž, a to ještě více než pasivní pozorování těchto aktivit. Dle výzkumných dat se u osob, které se začaly denně na necelou hodinku věnovat vlastní umělecké činnosti, snížila hladina stresového hormonu kortizolu o 25 procent.
Umělecká tvorba se doporučuje jako prevence a v některých případech i jako léčba také u duševních onemocnění. Přispívá totiž k odstraňování pocitů úzkosti a smutku, rozvíjí pocit vlastní sebehodnoty a obecně posiluje kognitivní schopnosti. V případě léčby počínající demence pak vhodně zvolená aktivita může usnadnit komunikaci postiženého s okolím a zároveň pomocí uměleckých stimulů obnovovat pozapomenuté vzpomínky.
Aktivnější formy umění mohou přispět i ke zlepšení fyzického zdraví. Výzkumy například ukazují, že tanec zpomaluje řídnutí kostí, zpěv posiluje plíce a další vnitřní orgány, zatímco další činnosti například mohou napomoci snížit krevní tlak a fungují preventivně proti kardiovaskulárním chorobám.
