Ochrana klimatu a snižování emisí skleníkových plynů patří podle autorů mezi největší výzvy veřejné politiky. Důležitou roli hraje také chování jednotlivců. "Naše každodenní rozhodnutí, tedy například zda budeme jezdit autem do práce, čím budeme topit, co budeme jíst a zda jsme ochotni přispět na ekologické projekty, mohou v souhrnu významně ovlivnit míru emisí skleníkových plynů," uvedl jeden z autorů Ondřej Krčál.
Výzkumníci zkoumali, jak mladí v Česku reagují na podněty při rozhodování o dobrovolném příspěvku na snižování emisí CO2. V závěru studie dostal každý účastník 200 korun s tím, že celou částku nebo její část může věnovat na tento účel. Aspoň část věnovalo 68 procent z nich, dohromady přispěli přes 33 tisíc korun.
Ti, kteří věděli, že jejich příspěvek bude veřejný, dali více než účastníci v anonymní skupině. "Silným prediktorem byl také odhad chování ostatních. Respondenti, kteří očekávali, že ostatní přispějí více, sami také přispěli vyšší částkou. Očekávání se tak ukazuje jako významný psychologický mechanismus, který formuje ochotu přispívat k veřejnému dobru," doplnila Renata Kosíková z Masarykovy univerzity.
Na rozhodování měla vliv i osobnostní charakteristika jednotlivců. Ochotu přispět zvyšovali lidé, pro které je důležitá péče o druhé, a ti, kteří byli otevřenější vůči novým zkušenostem. Naopak obavy z rizika nebo nejistoty byly spojeny s nižšími příspěvky.
"Studie ukazuje, že ekologicky příznivé chování závisí nejen na hodnotách, ale i na podmínkách, za kterých se lidé rozhodují. Malé úpravy prostředí, jako je větší transparentnost nebo sdílení informací o chování ostatních, mohou znatelně ovlivnit ochotu přispět," dodal Krčál.
