Svatý Václav je pro generace Čechů patronem země a ochráncem národa. Jenže pokud odložíme všechny legendy, zůstane překvapivě málo. "Víme, že existoval, že založil rotundu sv. Víta, že ho porazil německý král Jindřich Ptáčník a že ho zabil jeho bratr Boleslav. A to je všechno," říká historik Petr Kubín z Univerzity Karlovy.
Pusťte si celý rozhovor i jako podcast:
Legendární obrazy líčí Václava jako kajícího světce, který peče hostie a lisuje víno, ale podle Kubína jde spíš o literární vzor pro mnichy. Skutečný kníže musel vládnout mečem a pohyboval se v prostředí, kde politické násilí bylo normou. K moci se dostal po ostrém střetu s matkou Drahomírou a jako panovník čelil nespokojené šlechtě i tlakům mocnějších sousedů.
Klíčovým momentem jeho vlády byla porážka od Jindřicha Ptáčníka a nucené placení tributu. Podle Kubína nešlo o kolaboraci, ale o tvrdou realitu - kníže malého českého území nemohl soupeřit s hegemonem tehdejší Evropy. Tato politika smíření však stála Václava podporu části elit a vedla až k jeho vraždě v roce 935.
Naopak jeho bratr Boleslav I., později zvaný "Ukrutný", který se k moci dostal bratrovraždou, dokázal český stát sjednotit a rozšířit. "Byl to úspěšný panovník, přestože k moci přišel nelegitimně," připomíná Kubín. Paradoxem dějin tak je, že světcem se stal ten slabší z bratrů. Právě mučednická smrt proměnila Václava v patrona české země a jeho kult přežil více než tisíc let - od středověku až po současnost.
