Bylo těsně po demonstraci, na kterou přišly desítky tisíc lidí, když Aktuálně.cz požádalo šéfa spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře o rozhovor. Byla na něm znát únava, kolem měl řadu lidí plných emocí z demonstrace, kteří s ním chtěli mluvit, ale přesto na povídání kývl. Bylo o čem mluvit, protože právě on má po návratu do čela spolku na svědomí to, že lidé opět vyšli do ulic.
Rozhovor pro Aktuálně.cz začal mírnou ironií a otázkou, že si Mikuláš Minář prostě nedá pokoj, když do určité míry vstoupil podruhé do stejné, či podobné řeky. Vždyť to byl právě on, kdo v čele Milionu chvilek pro demokracii dostal v minulosti do ulic až stovky tisíc lidí, kteří demonstrovali proti vládě Andreje Babiše v letech 2018 až 2020. Následně z čela spolku odešel, aby se v polovině loňského listopadu vrátil – a po několika týdnech uspořádal první únorový den mohutnou demonstraci na Staroměstském i Václavském náměstí.
„Není to vůbec o Minářovi, který by si nedal pokoj, spíš je to o tom, že lidem evidentně došla trpělivost, protože některé kroky vlády jsou evidentně přestřelené,“ reagoval Minář na první dotaz.
Ale vám také došla trpělivost, ne?
Mně také došla trpělivost, protože, když tomu budeme nečinně přihlížet, budeme to tolerovat, tak se to stane normou. Například vydírání prezidenta. A tato země bude vypadat tak, že se nám v ní nebude dobře žít a atmosféra bude strašně otrávená. Myslím si, že každý z nás se má proti tomu ozvat, to je elementární lidské gesto. O to jde. A ono to často stačí.
Proč jste se po šesti letech vrátil do čela spolku? Někdo řekne, že se vám asi po tom stýskalo.
Neřekl bych, že se mi stýskalo. Mně se naopak hodně ulevilo, protože jsem najednou nemusel nic nést, plnit nějaké očekávání, byl jsem svobodný, měl jsem dobrou práci, mohl jsem studovat a číst.
A proč jste se tedy vrátil?
Hrozně mě znepokojil světový vývoj v posledním roce. Řekl bych, že ještě víc než ten domácí, především nástupem Donalda Trumpa. Ale není jen Trump, ale i Putin. Mám pocit, že se rozpadá liberální řád, a pokud se lidé dobré vůle nespojí a nezačnou něco dělat, tak se můžou stát velké dějinné zlomy. A nedej bože války. Jestli se to stane, nebo ne, je otevřená věc, takže to závisí na reakcích nás všech. Cítil jsem nějakou odpovědnost, když mám tu možnost něco dělat. A cítil jsem, že mi to nedá. Cítil jsem, že jestli to začne v České republice vypadat podobně, jako to vypadá na Slovensku, nebo co se dělo v Maďarsku, tak nedokážu mlčet. Proto jsem se vrátil do Milionu chvilek.
Někdo by vám určitě ale namítl, že byly nedávno v Česku svobodné volby, lidé nějak rozhodli a vláda vládne. Je správné chodit do ulic?
Já bych jim odpověděl, že ano, byly svobodné volby, to respektujeme, vláda může vládnout, může měnit zákony, může mít pravicovější, nebo levicovější politiku, to je v pořádku, ale neměla by svou moc zneužívat pro na kupování vlivu, pro zajišťování si beztrestnosti, pro likvidaci veřejnoprávních médií či demokratických institucí. V tom případě mají rozhodně občané právo dát najevo svou nespokojenost a nesouhlas. Mají právo se mobilizovat, aktivizovat, nebo vstupovat do politických stran. Rozhodně si ale nemyslím, že se mají věci změnit z ulice, ale ulice je důležitý impulz. Musí se to potom přetavit do konkrétní aktivity, včetně politické.
Vaši kritici by určitě namítli, že kdybyste se do spolku nevrátil, lidi by nebyli v ulicích a atmosféra by byla klidnější.
No, to si nejsem vůbec jistý. Myslím, že by lidé byli daleko naštvanější. Ve skutečnosti je demonstrace docela dobrý ventil, lidem se uleví. Myslím, že to je v něčem důležitý hlas, jinak narůstá společenské napětí. My se samozřejmě snažíme demonstrace formulovat kultivovaně a ne rozněcovat vášně, ale myslím si zkrátka, že je to důležitá součást demokracie.
Někdo může mít obavu, kde se hněv lidí nakonec zastaví.
Já nevěřím na jakoukoliv násilnou cestu. Myslím si, že máme zůstat laskaví, pravdiví, rozvážní, odvážní, nevěřím na přílišnou agresivitu, pořád musíme k sobě hledat cesty. Lidi mají přesvědčovat druhé lidi ve svých rodinách, v okolí, asi mají tlačit i na politiky, že mají dělat lepší práci, tam já mám hranici. Nikdy nepůjdu do násilných akcí.
Vy jste se snažil uspět v politice, ale nepodařilo se vám to. Není to tak, že jste se s tím nesmířil a snažíte se tedy sázet raději na „ulici“?
Smířil jsem se s tím, že jsem v politice neuspěl. Politické působení přenechávám jiným. Bez politických stran se neobejdeme, ale zjistil jsem, že ten můj dar, nebo ta moje role, je jinde. To je mluvit tím společenským hlasem. Být tím možná megafonem pro občany, kteří něco cítí, jsou naštvaní, chtějí to vyjádřit, já to umím vyjádřit. My v Milionu chvilek to umíme vyjádřit.
Nezkusíte přece jen ještě politiku? Nebudete někde na kandidátce?
Nic takového nyní nemám v plánu. Cítím, že jsem na správném místě. Být na čele Milionu chvilek je moje místo a z něho budu lidi motivovat, aby do politických stran vstupovali. Myslím si ale, že já mám být tam, kde teď jsem.
Sdílet
Nejnovější videa
