Praha - Dnes by se dožil devadesáti let. Podle mnohých patřil k těm nejlepším, kteří se v této zemi narodili. Na Pavla Tigrida a to, co pro ně znamenal, vzpomínají ve svých blozích na stránkách Aktuálně.cz ministr zahraničí Alexandr Vondra, publicista Karel Hvížďala a bývalý disident Heřman Chromý
Vybavuji si okamžik, když se Pavel Tigrid vrátil z Paříže do Prahy a začal za námi docházet na Hrad. Působil tehdy jako zjevení. V určitém ohledu lze říci, že byl jedním z posledních představitelů té první republiky, o kterých jsme snili v dobách reálně socialistické šedi. Čtěte ZDE
Od všeho si udržoval střízlivý odstup, hovořil živou češtinou a jako první se v exilu dokázal spojit s reformními komunisty a později i s undergroundem. Po emigraci mi došlo, proč jsme v roce 1948 museli prohrát: Tigridů, kteří byli schopní akce, tu žilo málo, ostatní raději naříkali. On se naopak rád smál. Čtěte ZDE
Strojopisné sazmizdaty Tigridovy knihy Kapesního průvodce inteligentní ženy a později osmerková vydání propašovaného Svědectví byly pro mne a některé nemnohé kamarády daleko víc než bible. ... Tak mě Tigrid nejen oslovil, ale vedl k sebeuvědomění. Odtud také pocit vědomí, že nás Tigrid neopustil. Čtěte ZDE