Dopis, který byl právě otevřen, není datovaný, že?
Není datován, ale zdá se, že byl napsán v roce 1934, kdy Masaryka ochromila první mrtvice. A už tehdy počítal s tím, že atak nepřežije a zemře. Nakonec zemřel až tři roky poté, ale už byl ve velmi špatném zdravotním stavu. Byl ochrnutý na část těla, nemohl mluvit.
Krátce po ataku byl znovu zvolen za prezidenta. A měl už problém třeba složit prezidentský slib. Začal se na veřejnosti objevovat s rukou zavěšenou na pásce, protože ji neovládal.
Jak si vykládáte Masarykova slova o Němcích? Konkrétně zaznělo "dejte jim, co si zaslouží, ale ne více".
Vysvětluji si to tím, že měl smysl pro realitu v Československu. Byly jich v něm tři miliony, tedy velmi početná menšina. Navíc je to menšina velmi hospodářsky silná. A hlavně je to část obyvatelstva, která je sociálně velmi vyspělá a kultivovaná. A současně má vazby na sousední Německo.
Masaryk to bral všechno v potaz, tedy, že je třeba se s Němci nějak domluvit. A Československo mělo na dohodě s Němci velký dluh…
Z textu vyplývá i Masarykův humor. Třeba když uvedl: "Lidé se bojí smrti, ale není to nic, čeho byste se měli bát. Jen si musíte koupit nové šaty."
Je to možná takový šibeniční humor, ale je vidět, že mu stálo o to mít slavnostní pohřeb. To k hlavě státu patří.
Ale já si myslím, že tím mohl sledovat i to, že jako prezident mnohonárodnostního Československa byl do jisté míry zprostředkovatelskou osobností, kterou na rozdíl od Edvarda Beneše respektovali i čeští Němci a Slováci. Pohřeb zakladatele státu, který má respekt ostatních československých národností, může působit tmelivým dojmem.
Neví se, kdo krom Jana Masaryka byl přítomen, když TGM dopis diktoval. Zároveň ale Masaryk v dopise čtenáře vybízí, aby pokračovali v práci. Komu to adresoval?
Nevíme, kdo tam byl konkrétně. Dá se předpokládat, že tam byla rodina, tedy nejen Jan, ale i Alice Masaryková. Dá se předpokládat, že tam byl Edvard Beneš, protože měl k Masarykovi velmi blízko. V době jeho nemoci ho navštěvoval; a byl svým způsobem Masarykovým politickým synem.
V části dopisu se mluví o kradení. V této souvislosti jsou zmíněni Němci: "Němci mají jistou poctivost, ale ukradnou ještě více." V souvislosti s kradením pak zmiňuje i Čechy. Jak si tato slova vykládáte?
Slyšeli jsme jen výseč z celého dokumentu. Masarykovo heslo bylo "nebát se a nekrást". Je také třeba říct, že v českých zemích se vždy dost kradlo. Máme například statistiku kriminálních činů z 19. století, kde majetková trestná činnost v českých zemích jednoznačně dominuje, ale třeba na úkor násilné činnosti, jako třeba vražd. V tom nás předstihly například rakouské země.
Tady mělo kradení tradici. Ohledně toho, že "Němci ukradnou ještě víc", nevím, jak si to vysvětlit. Domnívám se, že měl na mysli německé uzurpátorské tendence. Je třeba mít na paměti, že je to už po nástupu Adolfa Hitlera k moci. Masaryk se o Hitlera a jeho osobnost velmi zajímal. Četl i Mein Kampf. Mohl mít obavy v tom smyslu, že Němci mohou ukrást Československo.
Masaryk v dopise zmiňuje i Andreje Hlinku: že je hlupák a udělal chybu s Maďary. Jaký je kontext těchto slov?
Těžko říct. Hlinka měl různé fáze svého vývoje. Masaryk mu vyčítal, že jsou Slováci nevděční za záchranu svého národa v roce 1918, protože pokud by nebyli součástí Československa a zůstali by v Uherském království, tak by jako národ evidentně zanikli. Byli by pomaďarštěni.
Masaryk nikdy nezapomněl na Hlinkovu snahu o autonomii a partyzánské akce, kdy se vydal na zapřenou do Paříže na mírová jednání a snažil se podrážet nohy československé delegaci. Stejně tak mu nezapomněl chování ve 20. a 30. letech.
Je vidět rozpor. Zatímco Němce Masaryk bere jako důležitý faktor, se kterým je třeba se usmířit a koexistovat, Slováky tak nevnímá - je jich méně a sociálně i hospodářsky jsou naprosto nesrovnatelní.
Co jste osobně cítil, když jste se seznámil s částí dopisu? Co to ve vás vyvolalo?
Já už jsem otrlý, takže to ve mně nevyvolalo nic zvláštního. Spíš jsem si trochu oddychl, protože jsme nevěděli, co v tom dopise je. Trochu jsme se báli, že tam bude nějaká banalita. Mysleli jsme si, že je to z roku 1937, kdy to Masaryk diktoval na smrtelné posteli. Je potřeba brát v úvahu, že když člověk odchází z tohoto světa, myslí i na nedůležité věci a říká nerozumné a nedůležité věci.
Tak takhle to nebylo. Je to Masarykovo poselství. Je tam pro něj typický moralistní akcent. Je tam mravní poučení - nekraďte a nebojte se - i kritika demokracie. Je, jaká je, a bohužel je vyplněná hloupými, nevzdělanými lidmi a politici s tím musí pracovat. Je otázka, jestli se tomu podbízet, anebo se snažit hloupé a nevzdělané občany kultivovat. A to je nadčasová dimenze Masarykových posledních slov.
V dopise také zaznívá "lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché, hádejte se s nimi"…
Přesně tak.
