Léky proti rakovině i hluboká stimulace mozku: České objevy, které zazáří v roce 2023
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Rok 2023 bude tím, kdy Česko pošle svoji chytrou bombu proti rakovině do světa. Jde o objev Miloslava Poláška a jeho týmu z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Americká společnost Shine Technologies oznámila, že nápad na rychlou a hromadnou výrobu dosud složitě získávaného radiofarmaka s názvem lutecium 177 dojde uskutečnění. Jde o jeden z největších úspěchů české vědy, který by se měl zrealizovat v příštím roce.
„Shine pracuje na rychlém navýšení výrobních kapacit a na zprovoznění rozsáhlého výrobního závodu Cassiopeia v příštím roce,“ uvedla společnost na svém webu. Pro průmyslovou výrobu Lu 177 je klíčová právě separační metoda objevená a vyvinutá Miloslavem Poláškem. Shine Technologies si ji licencovala před třemi roky a od té doby se podařilo překonat několik milníků včetně experimentální a omezené produkce pro probíhající klinické studie či ověření kvality. Pro českou vědu z úspěchu budou plynout nemalé prostředky.
Lutecium se dá přirovnat ke zlaté žíle v boji s nádorovými onemocněními. Velmi dobře se profiluje například při boji s rakovinou prostaty. Je to zároveň jedna z látek, na které míří obrovská pozornost vědy i medicínského byznysu, protože slibují i další velké výsledky.
V zásadě tento radioaktivní izotop funguje v boji s nemocí tak, že jeho atom při rozpadu vystřelí velkou rychlostí elektron (beta částici), který letí jako projektil a trhá chemické vazby. Když se trefí do DNA molekuly rakovinných buněk, přetrhne ji, což je pro buňku často smrtící. Samozřejmě někdy zasáhne i zdravou tkáň, ale v porovnání se stávající chemoterapií je to revoluční krok dopředu.
Rozvoj léčby luteciem měl až dosud zásadní úskalí v jeho výrobě. Vyrábí se ozařováním terčů ytterbia 176 a dosavadní průběh separace z ozářených terčů je velmi komplikovaný a zdlouhavý. Poločas rozpadu lutecia je sedm dní, takže za týden je ho jen polovina, za dva týdny čtvrtina a tak dál. To hraje roli nejen ve výrobě, ale i v globální logistice.
V roce 2016 ale čeští vědci přišli na to, že molekuly chelátorů (látky, které umějí vázat kovy) mají schopnost od sebe rozlišit i velmi podobné kovové prvky, což je případ ytterbia a lutecia. Pro srovnání: Metoda funguje tak rychle, že jsou její autoři schopni do deseti minut dosáhnout jedné separace. Konvenční cestou to trvá i deset hodin.
Výhoda technologické části procesu je v tom, že Češi nepřišli s novým lékem, ale s technologií zdokonalující práci s již osvědčeným prvkem. Tím se výrazně zkrátil schvalovací proces. Americká FDA už schválila dvě specifické léčby rakoviny v pozdním stadiu, které se spoléhají na Lu 177, přičemž v současné době probíhají desítky dalších klinických studií.
Blokování metabolismu buněk
I další vědecká naděje roku 2023 pochází z Ústavu organické chemie a biochemie. Tým Pavla Majera ve spolupráci s vědci Johns Hopkins University před několika lety vyvinul velice slibnou látku pro léčbu rakoviny, kterou si pro další vývoj a zajištění klinických testů licencovala americká spin-off společnost Dracen Pharmaceuticals, načež získala od investorů přes 40 milionů dolarů.
Dracenu se v roce 2020 podařilo zahájit 1. a 2. fázi klinických testů, které by měly být ukončeny právě v roce 2023. Konkrétně v první polovině roku skončí sběr dat z použití na pacientech. Data se následně budou analyzovat, přičemž výsledky budou známy na přelomu let 2023 a 2024.
Principem tohoto typu boje s rakovinou je, že se rakovinným buňkám zablokuje přísun důležitých živin, v tomto případě dusíku, jehož zdrojem je hlavně aminokyselina glutamin. Látky, které jsou glutaminu podobné, takzvané antimetabolity, mohou jeho metabolismus zablokovat a tím rakovinnou buňku zabít.
Nevýhodou ale je, že glutamin je důležitý zdroj dusíku i pro celou řadu procesů u zdravých buněk, a tak blokování jeho metabolismu často negativně postihuje i zdravé tkáně. „Naše nové látky (pro-léčiva antimetabolitů glutaminu) tato omezení obcházejí tím, že k jejich účinku je nejdříve nutná jejich aktivace. K té přitom dochází především v rakovinných buňkách. Ve zdravé tkáni tyto látky zůstávají z větší části pouze v neaktivní, a tudíž netoxické podobě,“ vysvětluje Pavel Majer. Látka nese název DRP-104.
Hluboká mozková stimulace z Česka
I další tuzemský objev míří do zdravotnického oboru a i on má za sebou úspěšný transfer z vědecké do komerční sféry. Nemíří ovšem do Spojených států jako v předešlých případech, ale k Lukáši Doskočilovi, šéfovi české společnosti Stimvia. Ta uspěla v klinických zkouškách a prokázala jako první na světě, že je schopna pomocí svého přístroje neinvazivně a účinně stimulovat hluboké struktury v mozku a tím léčit řadu nemocí spojených s centrální nervovou soustavou.
Příběh začal odchodem Lukáše Doskočila z jiné medicínské firmy do vlastního podnikání. Spojil se s 2. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Ta pracovala na řešení, jež by pomocí neurostimulace ulevilo lidem, kteří se potýkají s hyperaktivním močovým měchýřem.
Lukáš Doskočil proto v roce 2014 založil společnost Tesla Medical, nynější Stimvii, a začal od základů stavět nový komerční produkt, budovat metodiku jeho fungování a výrobu tak, aby se mohl uvést na trh. Později patent od univerzity odkoupil a společně se svým týmem začal za podpory investorů pracovat na klinických zkouškách a na změně konceptu celé metody fungování přístroje.
Lidé ze Stimvie se domnívají, že v budoucnu může jejich technologie léčit až 30 indikací, mezi kterými je například Parkinsonova choroba, spánková apnoe nebo syndrom dráždivého tračníku. V léčbě hyperaktivního močového měchýře jsou zatím nejdále a klinické studie jim dávají velkou oporu v tom, že vyvíjejí nejúčinnější a nejšetrnější metodu v boji s touto nemocí.
