Komentář Dušana Šrámka: Grygárek a obžaloba na vodě
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
K soudu míří kauza bývalého náměstka vrchního státního zástupce v Praze Libora Grygárka, na kterého podal obžalobu olomoucký státní zástupce Rostislav Bajger kvůli údajnému nadržování pražskému lobbistovi Romanu Janouškovi. Jde o poslední z větví kauzy Jany Nagyové.
Před lety šlo o základní prvek v celé „odvážné právní konstrukci“, jak celou kauzu tehdy nazval Ivo Ištvan. Údajné propojení Grygárka a Janouška bylo rovněž důvodem, proč bylo vyšetřování přesunuto z Prahy do Olomouce.
Celá kauza, kvůli níž dnes Grygárek čelí obvinění, začala v roce 2009. Švýcarská prokuratura se formou právní pomoci obrátila na Vrchní státní zastupitelství v Praze s tím, že Švýcaři Janouškovi na jeho účtech zmrazili dvě miliardy korun kvůli podezřelým pohybům na účtech. A chtěli vědět, zda je proti Janouškovi vedeno nějaké trestní stíhání. Příslušný státní zástupce, nikoli tedy Grygárek, s tímto dotazem oslovil policii, respektive Útvar pro vyšetřování korupce a finanční kriminality. A ten mu odpověděl, že není. Lustraci konkrétní osoby totiž provádí policie a ne VSZ. Tuto odpověď pak VSZ Praha poslalo do Švýcarska.
Přestože Grygárek osobně v celém případu nijak nefiguroval, po čtyřech letech z toho policie a státní zástupci začali dovozovat, že Grygárek zabránil vyšetřování Janouška, protože se znali. Pomiňme teď fakt, že Grygárek i Janoušek vedle sebe bydlí v pražském Podolí a že Grygárek opakovaně vysvětloval, proč si s Janouškem telefonoval (šlo o pojistnou událost), i to, že osobně se seznámili až v roce 2010.
Problematické jsou i další „důkazy“, o které olomoučtí žalobci svá podezření opírají. Jedna z nejvýbušnějších informací, které mají dokládat Grygárkovo napojení na pražské kmotry, se týká údajných předávek peněz z odposlechu Iva Rittiga, aniž by ovšem o tom existoval jakýkoli jiný přesvědčivý důkaz.
Přesto státní zastupitelství v dokumentu o vyloučení věci konstatovalo, že Grygárek, u kterého se sbíhaly všechny klíčové informace z vyšetřování, ale také poznatky z mocného Finančně-analytického útvaru ministerstva financí o podezřeních na praní špinavých peněz, podle dostupných důkazů fungoval jako informační spojka k Rittigovi a jeho společníkům za tučné odměny. Přitom jde pouze o odposlechy třetích osob, navíc z uniklých odposlechů nesměřuje ani jeden k Janouškovi.
Na celé kauze je především šílené to, že pouze na základě telefonních rozhovorů třetích osob jsou schopny represivní orgány bez jakýchkoli dalších důkazů obvinit kohokoli z nějakého trestného jednání.
Zahájit trestní stíhání lze navíc pouze na základě trestního řádu, tedy pokud existuje důvodné podezření z trestného činu. A málo platné, existence nějakých peněz ve švýcarské bance ještě nezakládá důvodné podezření z nekalého jednání. To není obhajoba Janouška, to je jen holé konstatování faktu. Švýcaři totiž (na rozdíl například od kauzy MUS) ani nenaznačili, čeho by se ono podezření z praní špinavých peněz mělo týkat.
Něco jiného by bylo, jestliže by byly zahájeny úkony trestního řízení a Grygárek buď osobně, nebo svým vlivem zabránil policii konat. Nic takového se ale nestalo. Celý případ tak zavání velkou blamáží.
