Při konkláve ve čtvrtek zvolený Robert Francis Prevost si vybral jméno, které navazuje na třináct předchůdců. Podle mínění církevních historiků ho mohl inspirovat například papež Lev (Leo) Veliký z 5. století, který proslul upevněním významu role papežů.
Nebo možná navazuje na papeže Lva XIII., který se zaměřil na sociální otázky a během svého pontifikátu na přelomu 19. a 20. století se mu podařilo změnit dosavadní strnulou politiku Svatého stolce, spočívající v kritice moderního světa.
Každopádně Češi označují nového papeže - jakožto i všechny jeho stejnojmenné předchůdce - jménem Lev. Používání českého ekvivalentu sice není v žádné jazykové příručce pevně nařízené, ale jedná se o zavedenou praxi, kterou nezpochybňují ani největší odborníci na jazyk český. A platí to i na Slovensku, které také všude používá výhradně přeloženou verzi jména - Lev XIV.
"Je to taková tichá dohoda, není to žádné gramatické pravidlo," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz jazykovědec Karel Oliva, někdejší ředitel Ústavu pro jazyk český.
Proč se v Česku používá jako jméno nového papeže Lev, a přitom je ve skutečnosti Leo?
Protože máme v češtině konvenci, že jména panovníků, hlav států obecně, překládáme. Říkáme Karel III., říkali jsme Alžběta II. Ale nevztahuje se to jen na současnou dobu, máme například Jindřicha Ptáčníka (pozn: německy Heinrich der Finkler nebo Heinrich der Vogler) a další. Nevím, zda je to z úcty…
… anebo z neúcty? Není to pro daného člověka dehonestující, že kdesi v Česku mu říkáme jinak, než jak byl sám pokřtěný či od určité doby pojmenovaný?
Já myslím, že ne, že to je naopak. Že tak spíš vyjadřujeme úctu. Ale to jsme už v oblasti nějakých psychologických dohadů. Reálný fakt je, že jména panovníků, až na některé výjimky, překládáme.
Výjimkou je, že říkáme třeba Fridrich Barbarossa, nikoliv Bedřich Barbarossa. Což je jedna z výjimek, která vznikla už ve středověku. Na druhé straně, a to je častější, říkáme Bedřich Veliký a nikoliv Fridrich Veliký.
Není v tom trochu chaos?
Prostě to první v používání jazyka je způsob, jak jsme zvyklí to dělat. Musíme si uvědomit, že jazyk je zvyková věc a že jsou tam nějaká pravidla - a ano, ta tam jistě jsou -, ale bývá z nich i mnoho výjimek. V tomto případě je zkrátka obecná tendence, že jména panovníků překládáme.
Je to prostě úzus.
Tak. Je to úzus, taková tichá dohoda, není to žádné gramatické pravidlo. Pravděpodobně to v jazykových či gramatických příručkách nenajdete. Je to standard, i když od něj existují některé odchylky. Zkrátka i Vatikán je stát, byť nejmenší na světě, a papež je hlava tohoto státu.
Jak chápat papežovu volbu
- V nedělním projevu ke kardinálům nový papež vysvětlil, proč si zvolil jméno Lev XIV. Dle svého vyjádření se tak chtěl přihlásit k papežovi Lvovi XIII. a k jeho encyklice Rerum Novarum, která byla první významnou reakcí katolické církve na průmyslovou revoluci v Evropě.
- "V jménu papež navazuje na vícero svých předchůdců. Současný papež má třináct předchůdců tohoto jména. Třeba navazuje na papeže Lva I. Velikého z 5. století, který proslul upevněním papežského významu. Nebo možná navazuje na papeže Lva XIII., který se zaměřil na sociální otázky," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Radek Tichý, český římskokatolický kněz, teolog, spisovatel a pedagog. Slouží jako rektor v Arcibiskupském semináři v Praze.
- Lev I. Veliký přenesl církev ze starověku do středověku. "Byl to papež, který také ubránil Řím proti nájezdům barbarů v době velkého stěhování národů. Mohli bychom také mluvit o jistotách v měnícím se světě, o jistotách spojených s vírou," řekl Tichý agentuře ČTK. Lev I. Veliký podle něho vyjasnil tehdejší otázky, jaké má pro církev postavení Ježíš Kristus, kým je, a skládal modlitby, které jsou dodnes součástí liturgie.
- Podle církevního historika Tomáše Petráčka byl zásadní také Lev XIII. na konci 19. a začátku 20. století. Podařilo se mu změnit dosavadní strnulou politiku Svatého stolce, která spočívala v kritice moderního světa a vydávání soupisů omylů. "Lev XIII. začal s tím, že církev bude pozitivně vysvětlovat svou nauku a bude se snažit oslovit veřejnost silou svých myšlenek, ne neustálým zastrašováním a kritizováním. Byl první, kdo přitakal demokracii jako legitimní formě vlády, a dokonce republice," uvedl Petráček.
- Negativem doby Lva XIII. byla podle něho masivní centralizace církve, přenos moci do Říma a Vatikánu. "Myslím si, že od toho se církev musí rychle osvobodit," míní Petráček.
