Jak ocenění za celoživotní přínos vědeckému výzkumu parazitů vnímáte?
Taková záležitost vždy potěší, pohladí ego. Ale mám potřebu zdůraznit, že u některých oceněných v předchozích letech to bylo za velice vlivné knihy, které napsali, nebo za operační zákroky, které prosadili a zachraňovali tím životy. Takže šlo o ceny, které patřily dotyčnému.
Zatímco já to vnímám jako kolektivní ocenění. Protože to, co já dělám, je záležitostí spolupráce studentů, techniků či doktorandů, zahraničních spolupracovníků a rodiny, která mi toleruje víc, než normální rodiny tolerují. Vnímám to jako ocenění výzkumu, do kterého jsme se pustili před několika desetiletími a jehož já jsem asi nejviditelnější tváří, ale bez kolegů bych nebyl schopen nic vyprodukovat.
Veřejně známým jste také díky výzkumu tasemnic a tomu, že jste kvůli výzkumným účelům snědl její vajíčka. Není vám občas nepříjemné, že vás lidé znají právě díky tomu?
Nepříjemné ne, protože jsem to sám vypustil. Mám, co jsem chtěl, i když jsem to v tu chvíli netušil. Tak to asi většinou bývá… Naše věda je pro normálního daňového poplatníka značně nesrozumitelná, přestože se ji snažíme popularizovat. Na druhé straně jsou to záležitosti molekulární biologie, které se většinou nedají vysvětlit na několika řádkách.
Tasemnice se dostala do povědomí jenom proto, že jsem byl u Marka Ebena, zmínil jsem to jako úplně normální věc a ono se to stalo virální.
Na čem v současné době pracujete?
Jsou to především tři témata. První je genetický kód, tedy jazyk DNA. Všechny živé organismy na této planetě ho mají stejný. Občas si ho ale nějaký nepatrně změnil. A my právě studujeme tyto nepatrné ale zásadní změny, které mohou významně pomoci s léčbou lidských chorob.
Dalším tématem jsou mořští prvoci, které zkoumáme už asi deset let, což je v Česku, které nemá moře, neobvyklé. Na druhé straně se u nás sešlo několik metod, které nám na prvocích umožňují dělat důležitý výzkum a dlouhodobou podporu pro něj jsme našli nejen od České grantové agentury, ale také od kalifornské Moorovy nadace.
V čem jsou tito prvoci zvláštní?
Všichni sledujeme, co se děje v tropických lesích - děsíme se například, jaké důsledky přinese vypalování Amazonie. Málokdo si ale uvědomuje, že polovina kyslíku, který vzniká a my ho dýcháme, pochází z mořských mikroorganizmů. Jsou bohužel dosud velmi přehlíženi, ačkoliv mají extrémní význam pro existenci života na planetě.
Třetím tématem je, že prvoci v sobě často mají ještě jinou buňku - bakterii. V naprosté většině případů ji sežerou, ale občas se v nich uchytí a začne symbiotický vztah, kdy se bakterie s hostitelem potřebují. Je to bizarní, ale to také velmi důležité pro vznik složitého života. Mnohobuněčný život vznikl patrně díky tomu, že se zhruba před dvěma miliardami let podobná bakterie uchytila v nějaké buňce. Studiem se tak trochu díváme dvě miliardy let zpátky.
V rozhovoru pro MF Dnes jste říkal, že paraziti jsou zajímaví tím, že jsou často něčím zvláštní. Které jste měl na mysli?
Měl jsem na mysli přímo parazitický způsob života. Když si to zjednodušíme, tak parazit žije na úkor svého hostitele. Jejich název vychází z řeckého slova parasitos, tedy někoho, kdo se přiživuje u stolu hostitele. Je to pohodlný, lumpárnický život.
Ale hostitel chce parazita samozřejmě zlikvidovat, takže parazit musí být vždy o krok napřed před jeho imunitní či jinou obranou. Tím, jak parazité musí unikat a být pořád o krok vepředu před hostitelem, často vyvinuli mechanismy, které ostatní organismy nemají. A ty nás zajímají.
Zmiňujete imunitu. Dříve jste říkal, že absence parazitů je u člověka příčinou některých autoimunitních onemocnění…
Ano, za tím si stojím. Náš výzkum tuto oblast nepokrývá, byl jsem tak spíš popularizátor tohoto pohledu, ale kolegové se snaží tomu přijít na kloub.
