Je to rok a čtvrt, co se rozhodli, že budou pěstouny. Bez vesničky by se k takovému kroku neodvážili. "Pomáhali nám s jednáním s úřady. Kojenecký ústav, odkud máme děti, na nich udělal spoustu práce. I tak byly první měsíce krušné. Je to zaměstnání na plný úvazek. Byla jsem na to i díky lidem z vesničky připravená, chodili mě kontrolovat, jestli odpočívám, abych se nezhroutila," říká paní Polanská.
