Po rozlehlých a prázdných pastvinách se prohání ostrý jarní vítr. Kousek od božích muk pod bílými ohradníky visí oznámení, aby návštěvníci kvůli riziku šíření slintavky a kulhavky nevstupovali do prostorů s chovem zvířat. Nicméně tady, v lokalitě Pěnné přibližně dvacet minut chůze z centra Napajedel, je takové varování zbytečné.
Stejně jako v areálu hřebčína panuje i v polích už jen pusto a ticho. "Tam byly stáje a okolo dvě stě hektarů pastvin pro odchov hříbat," přibližuje historii Pěnného Zdeněk Hlačík. Podnik v městečku na Zlínsku, jejž proslavil chov anglických plnokrevníků, vedl mezi roky 1976 a 2005. Teď líčí, že naopak ve stájích na centrální Zámecké ulici zůstávaly převážně klisny.
Chovné centrum Pěnného tvoří nízké červené budovy s čistým pískovým nádvořím a dřevěnou rotundou. K místu vede alej lemovaná břízami. Hned u nich, za omšelým bílým ohradníkem, se pasou tři hnědáci. A o kousek dál, na vedlejší pastvě, pak ještě světlý hřebec.
"To jsou poslední koně, kteří tady zůstali," říká mladý muž, kterého reportér Aktuálně.cz zastihl v červené budově.
"Pasou se tady dvě kobyly a jeden valach," vypočítává muž. Oním čtvrtým je prý hřebec prubíř. I když jeho úkolem nebylo rozmnožování stáda plnokrevníků, pro napajedelský chov bývali tito jedinci velmi důležití. Ve stádu vyhledávali klisny v říji, k nimž pak veterináři připustili toho správného hřebce.
"Čtyři koně, kteří se nacházejí v areálu Pěnné, jsou buď ve vysokém věku, nebo trpí zdravotními problémy. Zůstanou i nadále v péči majitelů, kteří jim chtějí zajistit důstojné dožití," reaguje Pavla Mudrochová, mediální zástupkyně společnosti Sygnum, provázané se zlínským podnikatelem Antonínem Sieklíkem mladším.
Právě rodina Sieklíkových hřebčínu vládne od roku 2005, kdy z vedení společnosti odcházel Zdeněk Hlačík. "Skončil jsem v okamžiku, kdy Sieklík ovládl firmu jako většinový akcionář. Bez koruny dluhu a s plným stavem koní," vybavuje si Hlačík, v jakém stavu podnik předával.
Do stájí vůbec nešli, rovnou na pastviny
Právě posledních dvacet let bylo pro dlouhou tradici chovu anglického plnokrevníka v Napajedlech nejbolestivějších. Situace vygradovala předloni v únoru, kdy ze zdejších stájí zmizela i poslední zvířata a skončil světoznámý příběh, který by měl v roce 2026 oslavit 140 let existence.
Zdeněk Hlačík je dnes přesvědčen, že Sieklíkovi do hřebčína nevstoupili s tím, že by chov špičkových závodních koní byl pro ně prioritou. Podobný názor zastává i dalších čtyřicet tisíc lidí, kteří podepsali petici za zachování napajedelského chovu závodních plnokrevníků. Bývalý ředitel tvrdí, že Sieklíkovi hned od počátku měli zájem především o osm hektarů lukrativních pozemků v blízkosti centra města, kde se rozprostírají pastviny.
"Jsem o tom přesvědčen," vypráví Hlačík. "Přišla skupina čtyř lidí, otec, syn a další dva. Nepřišli za mnou či do stájí, oknem jsem zahlídl, že šli rovnou na pastviny. Tam chodili hodinu a pak odešli," vzpomíná na momenty, kdy Sieklíkovi poprvé po skoupení balíku akcií vkročili do hřebčína.
Hlačík se právě v rozhovoru s reportérem Aktuálně.cz dotýká nejpodstatnějšího zádrhelu. Současní většinoví majitelé hřebčína se totiž netají tím, že by na lukrativních pozemcích - dnes stále pastvinách - rádi vybudovali domy s několika stovkami bytů.
"Staří Sieklíkovi na to ze začátku nespěchali. Chtěli ty koně dělat, jenomže to nebylo jednoduché a udělali pár kopanců," přemýšlí Hlačík nahlas, když vychází vedlejším vchodem z hřebčína.
Exředitel před dvaceti lety odkoupil část pozemku za stájí zvanou kravárka, kde dodnes chová slepice a holuby. To jsou poslední živá zvířata, která v hřebčínu zbyla. "Ze Spojených států koupili za deset milionů plemeníka a on byl jalový," popisuje jeden z kiksů posledních majitelů. S draze nakoupeným americkým koněm prý "zabřezla" všehovšudy pouze jedna klisna.
V roce 2014 pak dochází k tomu, že Antonín Sieklík mladší přebírá areál od svého otce. "Je nezbytné urychleně přijmout řešení, které by umožnilo zachovat v Hřebčínu Napajedla chov anglického plnokrevníka. (…) Možností, o které je třeba uvažovat, je spojení s kapitálově silnou a ekonomicky stabilní společností Sygnum, která je hlavním akcionářem společnosti Hřebčín Napajedla," stojí ve výroční zprávě z roku 2013. V tom období podnik během dvanácti měsíců prodělal 6,8 milionu korun.
Bytovka ze sýpky
Majitelé dlouho usilovali o to, aby v lokalitě Výběhy, kde se nacházejí pastviny cenné pro chov plnokrevníků, vzniklo sídliště s několika stovkami bytů. V roce 2019 dokonce napajedelské zastupitelstvo souhlasilo se změnou územního plánu. V září 2023 ovšem konšelé jednali znovu a vznik stavebních parcel odmítli.
Plán Sieklíkových se tak zasekl. To ostatně dokresluje i situace bývalé sýpky hřebčína na Zámecké ulici. Stojí přímo naproti stájím a chátrá. Stavební povolení vystavené 30. dubna 2021 informuje o tom, že firma Sygnum může z historické budovy z červených cihel postavit bytový dům.
"Stavební práce na objektu byly zahájeny. Vzhledem k technickému stavu budovy však bylo nutné nejprve provést řadu přípravných úprav," přibližuje Pavla Mudrochová.
Právě sýpka stará téměř 120 let výstižně vykresluje, do jaké stavu se slavná napajedelská historie dostala. Podnikatelé nejdříve tvrdili, že právě výstavba na pastvinách - pro některé kontroverzní - by mohla přinést peníze, z nichž by dotovali nákladný chov plnokrevníků.
Dnes už mluví o tom, že oživení napajedelské tradice není možné bez výrazné pomoci ze strany státu. Tedy přinejmenším 20 milionů korun ročně na provoz.
"Obdobná podpora, jakou získávají státní hřebčíny, by byla minimálním předpokladem pro obnovu chovu. Zároveň by bylo nutné výrazně investovat do infrastruktury hřebčína, jejíž rekonstrukce je odhadována na více než jednu miliardu korun. Bez této kombinace provozní a investiční podpory není obnovení provozu reálně možné," krčí rameny Pavla Mudrochová.
Už delší dobu se spekuluje o tom, že zachráncem hřebčína by mohl být německý podnikatel Marian Ziburske. Napajedla zná, měl tam ustájené své koně. Před několika týdny s ním jednal i ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).
Pavla Mudrochová však tvrdí, že současní majitelé o nikom, kdo by od nich napajedelský hřebčín i s pastvinami odkoupil a na Zlínsko vrátil slávu koňského chovu, nevědí.
"Informace, které se objevily v některých médiích, nejsou podloženy žádnou konkrétní nabídkou či návrhem řešení. Platí, že jsme otevřeni jednání s každým seriózním zájemcem, ale takový se dosud neobjevil," tvrdí Mudrochová, mediální zástupkyně společnosti Sygnum, provázané se zlínským podnikatelem Antonínem Sieklíkem mladším.
Největší chyba? Prý příchod "nekoňáků"
Jednou z řady osobností českého dostihového světa, které vývoj v Napajedlech sledují, je Martina Růžičková. Bývalá žokejka a dnes trenérka, jejíž koně vyhráli i Velkou pardubickou - Sexy Lord loni a Charme Look v roce 2016. Historie obou slavných hnědáků je spojená právě s Napajedly. Byť Sexy Lorda si tam Růžičková pořídila v dražbě ze soukromého chovu.
"Největší chybou bylo prodat hřebčín nekoňákům. Ti lidi o ty koně nestojí. Já je chápu, není to ziskové. Tak do toho ale neměli chodit," přemítá trenérka v rozhovoru s reportérem Aktuálně.cz.
Hodnotu hřebčína i jeho chovu, a co pro koňácký svět znamenají, popisuje jako "adidas mezi výrobky ze Sapy". A jedním dechem dodává, že cesta do Napajedel pro ni byla vždycky svátkem.
"Bylo to pro mě za odměnu. Jezdili jsme tam v létě na jeden dva dny a potom i na dovolenou. Třešnička na dortu byla, když jsme se mohli jít podívat na ročky - koně, kteří budou na podzim na prodej," vybavuje si Růžičková. Vyhlášená říjnová dražba mladých plnokrevníků bývala pro trenérku po mnoho let každoročním rituálem.
"Napajedla jsou geniální místo pro odchov koní. Díky pastvinám mají koně výbornou možnost pohybu - bez pastvin nemá ten hřebčín hodnotu," pokračuje úspěšná trenérka. Přála by si, aby se z Napajedel stal národní hřebčín, jako je tomu v Kladrubech nad Labem.
U otázky, kdy poprvé zjistila, že slavný chov anglických plnokrevníků může být ohrožen a že se v Napajedlech dějí nevratné věci směřující k zániku chovu, se Martina Růžičková na chvíli zastaví. Pak odpoví, že to bylo zhruba před pěti šesti lety, kdy hřebčínu šéfovala Martina Benková. "Hned jsem jí volala a řekla: 'Marti, tohle jsem se doslechla, jak to je?' Ona mi odpověděla, že mluvila s majiteli a jsou to prý jen nějaké šumy."
Ministr zemědělství chce oslovit vlastníky
Jenže k zániku nakonec skutečně došlo. Věc se dostala až k politikům. Před několika týdny ministerstvo kultury definitivně rozhodlo, že hřebčín je památkou. Rozruch však vyvolal fakt, že ochranný punc získaly pouze některé budovy, a nikoliv třeba přilehlé pastviny, na nichž se dle dřívějších plánů majitelů měly stavět bytové domy.
Ve středu 19. března se Senát zabýval peticí, jejíž organizátoři bojují za záchranu hřebčína. Z jednání horní komory vzešla výzva směřující k vládě a resortům kultury a zemědělství. Zákonodárci požadují, aby status památky získal kompletní hřebčín, a to včetně pastvin a areálu na Pěnném, a aby stát pomohl s návratem chovu koní do opuštěných stájí.
"Ministerstvo zemědělství je připraveno sehrát roli moderátora při odkupu Hřebčína Napajedla. Zástupci pana ministra Výborného se v uplynulých dnech setkali s potenciálním zájemcem o odkup (už zmíněným Marianem Ziburskem - pozn. red.) a stejně tak je ministr připraven opětovně oslovit rodinu vlastníků či její zástupce," reaguje pro Aktuálně.cz Karla Mračková, zastupující mluvčí ministerstva zemědělství.
Resort kultury tvrdí, že víc už udělat nemůže. Tedy že památkovou ochranu tamním pastvinám nedá. "Proti rozhodnutí lze podat pouze správní žalobu k soudu, což někteří účastníci řízení již avizovali. Ministerstvo kultury bude samozřejmě rozhodnutí soudu respektovat. Nicméně je nutné konstatovat, že ministerstvo kultury není z hlediska své působnosti kompetentní k řešení otázky chovu koní," říká mluvčí ministerstva Jana Malíková.
Historie se opakuje
Čím dál pravděpodobnějším se tudíž jeví, že doby největší slávy, kdy v napajedelském hřebčínu pracovalo přes sedmdesát lidí a ve stájích žily dvě stovky koní a hříbat, se už nikdy nevrátí. Ovšem pro řadu lidí stále zůstává reálnou představou alespoň menší obnovení vyhlášeného chovu.
"Kdysi jsem si říkal, že nejcennější je to stádo. Není to tak. Nejcennější jsou ty podmínky, které tady jsou a zůstaly tady. Chovné stádo se dá vybudovat znova, to není problém," věří někdejší ředitel hřebčína Zdeněk Hlačík. "Kdybych nebyla optimistka, tak nedělám koně," usmívá se Martina Růžičková, jež rovněž věří v záchranu tradice.
Hlačík v té souvislosti zmiňuje události staré téměř století. Hřebčín má za sebou už jednu klinickou smrt, ne nepodobnou současné situaci. Krize nastala po smrti Aristida Baltazziho, zakladatele napajedelského chovu. Vdova Maria Theresia totiž neměla dostatek peněz.
"Hraběnka se dostala do problémů, tak vyprodávala hřebčín. Z celého stáda zůstalo ve třicátých letech čtrnáct kobyl. Hřebčín včetně budov a pastvin pak koupil Jan Antonín Baťa, poslední klisny republika," připomíná Hlačík.
K tomu, aby ztichlé centrum Napajedel znovu ožilo řehtáním koní a dupotem jejich kopyt, bude nejspíš nutné, aby se do věci razantně vložil stát. Z vyjádření současných majitelů je totiž zřejmé, že k tomu nemají peníze a vlastně ani sílu.
Jak dlouho smutný pohled na prázdný hřebčín potrvá, však zatím není vůbec jasné. "Bydlím přímo naproti, to je ta moje tragédie," přivírá oči Zdeněk Hlačík, který celý svůj život věnoval péči o koně.
