"Já byla v srpnu 1968 na dětském táboře a přes louku jsme se dívali, jak od Rokycan jedou ruská vojenská vozidla. Všichni vedoucí byli naprosto šílení, snažili se telefonovat na všechny strany. Naši rodiče jim vzkázali, ať zůstanou s námi na táboře, protože v Praze se dějí strašné věci a oni nechtějí, abychom jeli domů, protože by se o nás báli. Když jsme pak přijeli domů, tak naši rodiče, dříve plní elánu a nadšení, byli zvadlí a nešťastní. A to je pocit, který když zažijete, tak už si ho s sebou nesete celý život. A aby to moje děti nemusely zažít také, tak je důležité na to nezapomínat. Protože Rusko je současným největším hegemonem v našem dosahu. A jestli z někoho máme mít obavu, tak jsou to právě oni." (Jaroslava Špačková)
