Evropa vsadila na obnovitelné zdroje a plyn jako překlenovací zdroj. Jenže co když nesvítí a nefouká a k tomu vypukne válka v Perském zálivu? Řada asijských zemí se vrací k uhlí, které se Evropa snaží utlumit. Byl odklon od uhlí rozumný? Nestačí nám obnovitelné zdroje? Energetický expert Jan Vondráš, autor tzv. prezidentské analýzy české energetiky, nastiňuje možné scénáře.
S vypuknutím války v Íránu došlo ke skokovému nárůstu cen ropy a plynu. Podle Vondráše je to předzvěst další hluboké energetické krize. „Bude to jako za covidu s rouškami. Řada amerických tankerů s plynem směřovala do Evropy, a co se stalo? Asiati řekli, že dají víc, a tankery změnily směr a jsou dneska v Asii,“ vysvětluje Vondráš. „Znovu se tím dostáváme do pozice, kdy se musíme ptát, jaká je vlastně šance České republiky tuto situaci nějakým způsobem rozumně ustát,“ ptá se Vondráš. V Asii to některé státy řeší návratem k uhlí.
„Číňané staví obnovitelné zdroje, Číňané staví jádro, Číňané staví všechno, i uhelné elektrárny. Zprovozňují dvě týdně. Podíl uhlí je v jejich energetickém mixu obrovský. V Evropě se toho už spoustu pozavíralo, zbývá v podstatě Polsko, Česká republika, Německo, někdo v Pobaltí a Řecko. Ale třeba Itálie nedávno oznámila, že bude znova otvírat svoji uzavřenou uhelnou elektrárnu.“ Plyn a ropu těží v Evropě ve větší míře totiž jen Norsko a před nástupem ekologické vlny Velká Británie. „Jenže se rozhodli, že plyn je taky špatný a těžit ho nebudou. A před třemi dny měla Anglie zásoby plynu tuším na dva dny…“
Logickou reakcí byly jaderné elektrárny, ty se ale podle Vondráše jen tak nepostaví. „Jsem realista, vidím to tak na léta 2042, 2043,“ říká. A zemí, odkud bychom elektřinu mohli nakupovat, je v Evropě čím dál méně. „Je to Španělsko, odkud ale nic nedovezeme, pak jaderná Francie, která ale pomáhá Německu a svému okolí, a pak už máte jenom Norsko a Švédsko. To je všechno. Jakmile odstavíme zbylé uhelné elektrárny, nebude uhlí odkud dovézt,“ varuje energetik.
Je řešením plyn? „Paroplynová elektrárna má stejný problém jako ta uhelná čili zápornou marži,“ vysvětluje Vondráš. „Žádný z těch investorů nepůjde do výstavby, když nebude mít jistotu dotace.“ A navíc hrozí výpadky v dodávkách plynu, jako nyní kvůli válce v Íránu.
Obnovitelné zdroje jsou podle Vondráše vynikající, ale když v zimě nesvítí slunce a nefouká vítr, jsou prostě nedostatečné. „Když se podíváme na jednotlivé měsíce roku, tak v zimních měsících, řekněme, leden, únor, březen, vyrábí uhlí a jádro prakticky přes 80 procent výroby elektřiny,“ vysvětluje. Hnědého uhlí má Česká republika bez prolomení limitů ještě nejméně na deset let. „A když se mezitím stihne něco postavit, tak ty elektrárny klidně vypneme. Ale bez toho, abychom to měli vyřešeno, je to riziko. Znovu se ptám – odkud tu elektřinu jinak získáme?“
Neohrožují ale uhelné elektrárny životní prostředí? „Můžu říct zcela zodpovědně, že emise se snížily od 90. let ve všech ukazatelích o více než 95 %. Já jsem vášnivý běžkař, a když jsem začal v roce 1993 jezdit Jizerskou padesátku, tak tam nahoře na rozmezí byly jenom pahýly stromů. Dneska jsou tam dvacetimetrové stromy všude okolo a je to prostě normální regulérní les, nenajdete tam žádné kyselé deště.“
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
00:07–02:26 Dopad krize v Perském zálivu na ceny energií a českou ekonomiku.
02:26–06:18 Návrat k uhlí v Asii a debata o budoucnosti uhelných elektráren v ČR.
06:18–09:52 Evropská závislost na dovozu plynu a výzvy v zásobování.
09:52–14:59 Růst cen komodit a vliv emisních povolenek na evropskou ekonomiku.
15:00–17:32 Změna přístupu EU k jádru a revize zelených politik.
17:32–21:05 Ekologické investice a role hnědého uhlí v českém energetickém mixu.
21:05–33:50 Budoucnost uhelných elektráren, nedostatek elektřiny v Evropě a omezení alternativních zdrojů (biomasa, tepelná čerpadla).
Sdílet
Nejnovější videa
