"Pro mě je nejvíc náročné dělat dlouho v kuse stejný pohyb. Zároveň je to skvělé, protože člověk hned vidí práci, kterou udělal. To je velice vděčné," chváli si svoji týdenní práci prvokosička Hana. Do srdce Bílých Karpat na česko-slovenskou hranici vyjela, protože ji baví zkoušet nové věci - mezi které patří i tradiční řemesla. "Navíc máme doma kosu a neumím s ní moc pracovat, tak jsem se to chtěla naučit," přiznává studentka gymnázia.
Někteří ze sekáčů jsou v Žítkové podobně jako Hana poprvé, další se na místo pravidelně vracejí, případně něco podobného už zkoušeli na jiné akci. Zhruba polovina pak má slovy jednoho z účastníků "zemědělský background", tedy se nějakým způsobem v "oboru" pohybují.
Mezi ně ale nepatří další z kosiček - Leona z Prahy, která se živí jako učitelka tance. "Ten pohyb, kdy člověk seče, mi připomíná tanec. Dokonce už mám i vizi choreografie, kterou bych mohla na základě kosení vytvořit," vypráví s tím, že je pro ni celé místní prostředí velmi umělecké a inspirující.
Spolu s Hanou a Leonou už týden ve staré zemědělské usedlosti na seně nebo vedle domu ve stanech přespává dalších dvacet dobrovolníků - mladých lidí ve věku 15 až 26 let - a spolu s nimi i čtyři organizátoři. Vedoucím celé výpravy je student zemědělské univerzity Matěj Štél. Právě ten část července tráví v Žítkové už poosmé v řadě, z toho potřetí to celé organizuje. Louku je potřeba posekat jednou ročně.
Jeho motivace? Především ochrana přírody. "Tyto karpatské louky jsou český - a vlastně se dá říct, že i evropský unikát," popisuje. Bělokarpatské louky totiž vznikly před stovkami let tím, že na nich začali hospodařit zemědělci.
"Pásli tady stáda ovcí, koz, pak jim sušili seno na zimu. Toho rostliny, které předtím přežívaly na světlinách v lesích, využily. A nejen toho, pomohlo jim třeba, jak tudy v těch posledních stovkách let táhla vojska a brala s sebou seno," vysvětluje, jak se zrovna v okolí Žítkové vytvořil unikátní ekosystém. Místo, kde právě sečou, je totiž součást přírodní rezervace Hutě.
"K tomu se tady vždycky sejde parta super lidí a je to dobře strávená dovolená," doplňuje ještě důvody toho, proč jej vesnická práce ani po letech nepřestala bavit, Štél.
Je potřeba mít dobře naklepanou kosu
Pracovní den mládeže začíná brzo, už kolem páté ranní. Tím se vyhnou horku, které na začátku července, v době návštěvy reportéra Aktuálně.cz, panuje, a časně ráno se vysoká tráva seče líp, protože je lehce vlhká od rosy. V každém případě o úspěchu sečení rozhoduje technika seče, zkušenost i to, jak kvalitně má dotyčný či dotyčná připravený pracovní nástroj.
"Zkrátka je potřeba mít kosu dobře naklepanou," tvrdí organizátor Štél. "Údery kladívkem se totiž materiál, tedy ocel, na kose ztenčí a je pak jednodušší ji nabrousit," vysvětluje. Ani ten ovšem práci nijak zásadně neulehčí - kromě horka totiž účastníky doslova brzdí i prudký svah, ve kterém se musí pohybovat.
"Sekačka by sem nevyjela. Ruční seč navíc přispívá mnohem víc k udržení biodiverzity," dumá Štél. Kvalita pokosení se liší podle nástroje i podle člověka, jeden kus louky je tak posečen velmi hladce, zatímco u dalšího zůstává tráva nad kotníky. "To rozdílné prostředí vyhovuje různým druhům rostlin, kterých je tady až 80 druhů na metr čtverečný," říká.
Podle ochránců přírody je tady možné najít třeba i vzácné druhy orchidejí jako vstavač kukačka a vstavač mužský či další rostliny jako hlavinka horská, prstnatec pleťový a hořeček žlutavý. "A právě nepokosený pás znamená, že sem můžou létat motýli sát nektar, vyvíjejí se tady různé larvy," vysvětluje.
Kosou to nekončí
Ve chvíli, kdy parta mladých lidí louku doseče, přichází další fáze: obracení a sušení. K tomu se hodí hrábě, ještě lepší je ovšem antický trojzubec boha moří Neptuna - tedy obyčejné vidle. "Líp se to s nimi přehazuje, aby to kvalitněji proschlo," říká tanečnice Leona. Ta se předtím kosení účastnila, avšak ne tady v Bílých Karpatech, ale v Krkonoších.
Rozdíly? "Tady je to mnohem horší kopec," směje se. K tomu ovšem přidává, že práce tady má možná větší smysl, usušené a nabalíkované seno si totiž bere místní zemědělec. "Když jsem byla naposledy v Krkonoších, tak tam se to po kosení kompostovalo, takže člověk má pocit, že je ta práce trochu zbytečná," tvrdí.
Tradiční kosení trávy tady v Žítkové se koná každoročně už od 90. let pod záštitou Hnutí Brontosaurus, spolku, který působí v oblasti ochrany přírody a práce s mládeží a kromě něj nabízí například různé tábory. Po odjezdu nynější skupiny se v okolí vystřídají ještě další dva turnusy dobrovolníků.
Hnutí přitom není jediné, které něco podobného pořádá a ani Žítková není jedinou vesnicí a přírodní rezervace Hutě není jediné území, kam se v létě vydávají dobrovolníci kosit. V relativní blízkosti jsou třeba další vzácné louky v Horní Němčí na Slovácku nebo Rožnov pod Radhoštěm či Soláň na Valašsku, někde k tomu dokonce přidávají i zpěv folklorních písní.
