Ono to na první pohled vypadá lákavě, tvrdit, že nejdřív je potřeba najít shodu v programu zejména u koalice, v níž některé strany měly ekonomický volební program přesně vzájemně opačný.
Ale jako vždy, schopnost se domluvit záleží na motivacích účastníků. A to je právě pole bádání těch nejlepších světových ekonomů. Ne nějaké teoretizování od stolu, nýbrž přímo pokusy na lidech v jejich přirozeném prostředí.
Dříve si ekonomové mysleli, že lidé obchodují s věcmi čistě podle toho, nakolik si jich cení vzhledem k alternativám. Když vyhrajete na mysliveckém bále pytel zrní, budete ho potom ochotni někomu prodat, když vám za něj nabídne víc, než jakou má to zrní hodnotu pro vás.
Když vám za ten pytel někdo nabídne stovku a vy řeknete ne, mělo by to znamenat, že byste za ten pytel zrní sami byli ochotni naopak zaplatit aspoň 100 korun, kdybyste jej neměli.
Nu a možný pondělní nobelista, ekonom a profesor na Univerzitě v Chicagu John A. List zjistil, že to tak není. Že si toho pytle cementu lidé cení najednou víc, jakmile jej byť jen pikosekundu po vyhlášení tomboly vlastní.
Říká se tomu "majetnický efekt". Už před Listem to někteří ekonomové ukazovali na náhodných příhodách ze života. Tam to ale mohlo být dáno tím, že lidé neměli zkušenost s tou situací. Ani ten pytel zrní na mysliveckém bále
většinou nevyhraje chovatel slepic. A že se někdo v neznámé situaci chová divně, to není nic divného. A nic to nedokazuje.
A tak List, namísto aby výzkumně objížděl myslivecké bály, objížděl burzy s odznáčky. Ty mají tu výhodu, že tam jdou jenom lidi, které - baví odznáčky…
Petr Bartoň
Hlavní ekonom investiční skupiny Natland. Vystudoval ekonomii na univerzitách v Cambridge a Chicagu, přednáší na vysokých školách a je členem řady mezinárodních skupin zabývajících se řešením aktuálních ekonomických otázek.
A tam na těch lidech dělal pokusy. Ale fikaně, aby to nepoznali! Opravdu, za ty svoje fikané metody asi dostane tu nobelovku. A tak přímo v terénu zjistil, že jakmile někdo vlastní byť jen onu pikosekundu odznáček Miky Mouse, už si jej cení aspoň 3x více, než kolik by byl ochoten dát za získání daného odznáčku Miky Mouse.
U žen byl efekt o něco málo silnější. A teď k formování našich ministrů. Kdyby se nejdřív rokovalo o programu, jak chtějí politologové, tak by museli politici v prvním kole o programu vyjednávat s nejistotou, jestli vůbec nějaký ministerský odznáček v druhém kole získají.
Odznáček, který ještě nemáte, táhne méně, jak zjistil List. A tak i do jednání o odznáčku jdete vlažněji. Když ale předseda pořadí obrátí a nejdříve rozdá odznáčky, v ten moment si jich jejich noví majitelé (ať už osoba nebo strana) začnou vážit třikrát více a třikrát více budou usilovat o dohodu na programu, jakkoli z rozdílných pozic.
Jen aby to dopadlo a nemuseli se ministerského odznáčku vzdát.
A ano, právě proto, že to jsou ostřílení političtí profesionálové, bylo potřeba Johna Lista, aby otestoval, že i ostřílení profesionálové ve svém vlastním prostředí podléhají majetnickému efektu.
Panu předsedovi popřejme, ať mu to vyjde. A Johnovi, ať to vyjde v pondělí.
