Ten si stěžoval, že české soudy řádně nerespektovaly jeho právo na obhajobu.
Česká republika musí Krasnikimu, který byl v roce 1998 odsouzen kvůli prodeji heroinu, uhradit soudní výlohy ve výši 2500 eur, tedy asi 70000 korun. Další finanční nároky stěžovatele soud odmítl.
Anonymní svědci
Krasniki si stěžoval, že jeho odsouzení ke dvěma letům vězení a k vyhoštění z České republiky bylo založeno výhradně na svědectví dvou anonymních svědků, a že tak bylo nepřípustně omezeno jeho právo na obhajobu.
V roce 1999 neuspěl Krasniki s podobnou stížností u českého ústavního soudu, který dospěl k závěru, že institut utajených svědků byl v jeho případě použit v souladu s ústavou. Svědci žádali o zachování své anonymity z obav před násilnou odvetou.
Štrasburský tribunál však poukázal na to, že žádný rozsudek by neměl být opřen výhradně nebo v rozhodující míře o anonymní svědectví a že obžalovanému by se nemělo bránit v ověření věrohodnosti anonymních svědků.
Výrok soudu jako satisfakce
Soud v rozsudku uvádí, že není jasné, jak policie ověřila oprávněnost obav anonymních svědků, a že tedy není přesvědčen o tom, že zájem svědků zůstat v anonymitě může oprávnit takové omezení práv obžalovaného.
Česká republika tudíž podle něj v tomto případě porušila dva body článku 6 evropské úmluvy o lidských právech.
Krasniki žádal o úhradu mzdy, o kterou údajně přišel během dvou let strávených ve vazbě, a o finanční satisfakci za údajnou morální újmu. Soud však tyto požadavky v celkové výši skoro dvou milionů korun odmítl s odůvodněním, že dostatečnou satisfakcí je už samotný jeho výrok.
Z nárokovaných 3835 eur náhrady soudních výdajů mu pak přiznal 2500 eur.