„Během pár týdnů jsme poslali nejen rakety do raketometů Grad, ale i tanky, děla a helikoptéry. V tom jsme byli úplně první. Až pak nás následovali Poláci. Mnoha zemím západní Evropy jsme ukázali, že je možné posílat pomoc a že ta pomoc může dorazit velice rychle. Tím jsme rozhýbali pomoc jiných zemí,“ vzpomíná na začátek války na Ukrajině bývalý poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.
Jak to, že Češi dodávali zbraně tak rychle? To na akci ke čtvrtému výročí války na Ukrajině, kterou uspořádalo Aktuálně.cz vysvětluje Tomáš Kopečný, tehdejší náměstek ministra obrany.
„Na předvánočním pivu v roce 2021 jsme si s kamarády přečetli článek, jak ti ,fašističtí Češi‘ budou chtít podporovat tu ,nacistickou Ukrajinu‘ asi šesti typy zbraňových systémů. Tak jsme si řekli, že to je dobrý návod. A udělali jsme si cvičení – obvolejme všechny firmy, které jsou schopny ty věci dodat, udělejme si tabulku, seznam, cenovky – a budeme připraveni. Protože my jsme věřili americkým a britským zpravodajským službám, že válka opravdu začne.“
„Druhý den války jsme založili s ukrajinským velvyslancem otevřený účet, na který začali lidé posílat peníze. Během šesti týdnů jsme vybrali přes miliardu korun. Když tam během první hodiny přistálo pět milionů korun, říkal jsem si, že to je zajímavé. To už bude pár pancéřovek. Když tam za 24 hodin bylo 50 milionů korun, věřil jsem, že mohu zadat větší objednávky na věci, které byly na našem seznamu a které už byly na skladě,“ řekl Kopečný.
Kolik toho Češi nakonec zařídili, připomněl Pojar. „Ta první dodávka Gradů byla jeden dlouhý vlak, který za 10 dnů přejel slovensko-ukrajinskou hranici,“ vzpomíná.
„Od té doby to byly tisíce, dokonce menší desítky tisíc kamionů, které jsme tam poslali. Největší jednorázová dodávka byla 100 000 kusů velkorážové munice a sto houfnic z druhého konce světa. To bylo pět velkých vlaků, které putovaly celou Evropou. Celkem to bylo asi 150 milionů kusů munice, pokud tam započítáme úplně všechno. Byla to neuvěřitelně velká logistická operace.,“ doplňuje Pojar.
Česká muniční iniciativa
Největší uznání ve světě získala česká muniční iniciativa. Její začátky ale nebyly jednoduché a Česko muselo bojovat s předsudky zemí západní Evropy.
Zaujala vás témata konference a chtěli byste vědět více?
Čtěte ZDE
„Bylo to díky selhání Velké Británie, která měla v rámci tzv. Kodaňské iniciativy munici dodávat. Britové to pořád odkládali. Ačkoliv řada států už měla připravené peníze, pořád se nic nedělo… Až do února 2023 nebyli schopni spustit jediný projekt,“ vzpomíná Kopečný.
Průlom podle něj byl, když přes nás utratili nějaké peníze Nizozemci. Spolu s Američany zaplatili tanky T-72.
„Pak se Dánové přidali díky návštěvě prezidenta Pavla v Kodani, kde o tom mluvil s dánskou premiérkou. Dánové poslali pro začátek 250 milionů eur. Pak přišel rok 2024 a Mnichovská bezpečnostní konference, kde na panelu s dánskou premiérkou, která slíbila Ukrajině celé dánské dělostřelectvo. Prezident nechtěl zůstat pozadu a slíbil 800 000 kusů velkorážové munice. Pak se přidali další,“ vzpomíná Kopečný.
„My jsme je sice rok a půl marně brífovali, ale nakonec se to díky - nejprve Nizozemcům, pak Dánům a nakonec mediálnímu tlaku rozběhlo. Ale až do roku 2024, než o nás začala psát média, jsme bojovali s předsudky vůči tomu, že nějaká východoevropská postkomunistická země by něco podobného zvládla. Když Velká Británie, Francie a Německo to nezvládly,“ vzpomíná Kopečný.
České prestiži pomohla i návštěva premiéra Fialy v Kyjevě. „Byl to tehdejší slovinský premiér Janez Janša, který si vzpomněl na začátky rozpadu Jugoslávie. Slovinsko si nesmírně cenilo pomoci, která se mu dostala, když bylo napadeno jugoslávskou armádou. Byl to jeho nápad jet do Kyjeva. Svěřil se nejprve polskému premiérovi Mateuszi Morawieckému, ten oslovil několik premiérů. Ale byl to Petr Fiala, kdo okamžitě souhlasil. I to rozhýbalo evropské a americké rozhodování a bez toho by to bylo o něco pomalejší,“ vzpomíná Pojar.
Přímo na místě
Jak vypadá situace přímo v terénu na Ukrajině, přiblížil český dobrovolník s přezdívkou „Mac“, který začal na Ukrajinu jezdit jako zdravotník, posléze jako voják a organizátor pomoci ukrajinské armádě.
„V Bachmutu v nemocnici byl jeden chirurg, jeden veterinář a jeden kovář. Zbytek byli lidé jako já a Taylor, kteří měli nějakou zdravotnickou přípravu. V prosinci 2022 jsme ošetřovali lidi na schodech. Průstřely rukou, nohou jsme řešili na chodbě. My jsme měli 250 zraněných denně.“
Jak pracuje Mac nyní? Spolupracuje s několika brigádami, ale má svůj systém, aby byla pomoc efektivní a „neskončila u velitelů na štábu“.
„Vymohl jsme si, že s nimi budu chodit bojovat, abych to viděl. A přináší to velký úspěch. Třeba jednotka velitelky Runy, kterou podporuji pravidelně, za rok a půl ustoupila jen o kilometr a něco.“
NATO protivníka odrazuje předem
Náčelník generálního štábu AČR Karel Řehka nakonec vysvětlil, v čem spočívá odstrašující síla NATO.
„Úspěch není, když válku s Ruskem vyhrajeme. Úspěch je, pokud k ní vůbec nedojde. Když jí zabráníme. Když k tomu dojde, tak to bude mít drastické dopady na každého z nás,“ říká Řehka.
„Dneska je obrana NATO založená na tom, aby už předem protivníka odradila. Máme nasunutou obranu vpředu. Celý koncept je o tom, že budeme bránit každý centimetr aliance. Na východním křídel aliance máme státy jako Litva, Estonsko a Lotyšsko, které nemají strategickou hloubku jako Ukrajina. Nemohou měnit čas za území jako Ukrajina. Musíme se bránit vpředu. I naše armáda je součástí těchto plánů,“ vysvětluje náčelník generálního štábu.
„Rusko spoléhalo vždy na masu a je důležité nedovolit jim nashromáždit masu v naší blízkosti. Rusové mají výhody, ale my máme také výhody – třeba ve vzdušné převaze. Pokud by se válčilo tak, že se použije veškerá naše síla, tak by se jim nikdy nepovedlo to, co se jim povedlo na Ukrajině. Kdyby měla Ukrajinu silné letectvo s letouny páté generace, tak by to také dopadlo úplně jinak,“ říká Řehka.
Sdílet
Nejnovější videa
