V klášteře ve Vyšším Brodě budou veřejnosti poprvé představeny výsledky nejnovějšího výzkumu pokladů Rožmberků, insignie Řádu zlatého rouna Viléma z Rožmberka a takzvaný magický prsten Petra Voka. Podrobně prozkoumána byla i jedna z nejvzácnějších klenotnických památek Evropy, Závišův kříž, který je v klášteře trvale vystaven.
Díky digitální dokumentaci a mezioborové spolupráci expertů z oblasti historie, geoinformatiky, mineralogie, zlatnictví a restaurátorství se podařilo odhalit detaily klenotů a rekonstruovat pracovní postupy středověkých mistrů, které po staletí zůstávaly skryty nebo zapomenuty.
Doslova filmový příběh jednoho prstenu a rytířského řádu pak začíná dvanáctého března 1586. Víme to přesně, protože onu událost obšírně zapsal do rožmberské kroniky archivář Václav Březan. Toho dne jistý syn třeboňského kuchaře Mertle začal po městě rozdávat "pěkné červené kaménky" a chlubil se "beránkem aneb rounem zlatým". Zloděj byl rychle dopaden a na mučidlech přiznal, že zlato, stříbro, perly a další poklady ukradl přímo v pokojích Viléma z Rožmberka, tedy bratra Petra Voka z Rožmberka. Přesný zápis o události si můžete přečíst v boxíku.
Ze zápisu Václava Březana – Život Viléma z Rožmberka (1586)
12. martii, v středu den sv. Řehoře, jakub Krčín, regent panství domu rožmberského, byv na Třeboni, dověděl se, že nějaký mládek, syn nebožtíka Mertle, kuchaře z Třeboně, tolary a zlaté měnil a kvasil, trubačům od troubení kaménky pěkné červené daroval a že by někteří u něho beránka aneb rouno zlaté viděli, a za tou příčinou že od ouřadu do vězení šatlavního dán.
Pročež Krčín nemeškaje, do šatlavy šel, a když týž vězeň rozličné řeči pletl, dal jej stáhnúti. Kterýž přiznal se, že na pavlač z domu švakra svého Franka pekaře nějakým dymníkem vlezl a potom po pavlači že vešel do Jeho Milosti páně pokojů, praviv, že dvěře byly otevříny a ty věci, které pobral, že zakopal v domu mateře své.
I poslal s ním Krčín primátora a rychtáře, aby mu to přinesli. I nebylo zakopáno, než padouch nahoře v krově jměl to schováno. A sám proto nahoru lezl a jim toho dodal.
I našlo se toto: beránek aneb rouno zlaté, prstének s šmarakem malým, kaménků červených nápodobných k rubínu 19, perliček nepěkných 10, stříbra 5 malých kousků, sekret pánů z Švamberka, měšec zlatohlavý krumplovaný, tolarů 6 a peněz drobných za 13 krejcarů. - Ten (zloděj) u Třeboně pro to zavisl.
O samotném rounu víme už od roku 1585, kdy jím byl Vilém dekorován. Březan pak legendární řád založený v roce 1430 ve šlechticově vlastnictví potvrzuje. Skutečný odznak však jeho majitel nemohl nosit jen tak. Existovala přesná pravidla, kdy a za jakých okolností se lze vyznamenáním dekorovat. Proto si Vilém, podobně jako další držitelé, nechal ze zlata zhotovit řád zlatého rouna pro denní nošení, který je uchován v klášteře ve Vyšším Brodě. Originál vyznamenání se vždy po smrti majitele přesně podle pravidel vracel zpět kapitule.
O magickém prstenu ze zmíněné doby informace chybí. Relativně mohutný zlatý šperk se poprvé na scéně objevuje až v osmdesátých letech 18. století. V té době už je Vilém skoro 200 let po smrti a jeho ostatky odpočívají v jednom ze dvou velmi luxusních cínových sarkofágů pod kostelem svatého Víta v Českém Krumlově.
"Vykradení" hrobky
Jezuitskému řádu, který kostel spravuje, však hrobka a obří nadzemní socha Viléma vadí. Nejprve naléhají na její odstranění s tím, že by se mohla při mši zřítit na duchovní a následně nechají odstranit i oba sarkofágy z podzemní krypty. Z dnešního i tehdejšího pohledu nesmírně cenné truhly vyrobené špičkovými pražskými cínaři prodají do starého železa. Klenoty a další artefakty z rakve jsou "ukradeny" podruhé.
Rouno i prsten se následně objevují v dražbě, kde je zakoupením do vlastnictví cisterciáckého řádu zachrání tehdejší opat Vyšebrodského kláštera jako pietní připomínku na jeho zakladatele. Záznam o tomto činu máme díky dalšímu opatovi, historikovi a rektorovi Univerzity Karlovy Maxmiliánu Millauerovi z roku 1826. Právě on v uvedených souvislostech kromě zlatého rouna poprvé jasně zmiňuje i prsten Viléma z Rožmberka. Přesně také popisuje, co je na něm napsáno, respektive jaké verše z Bible byly do čtyřikrát obtočené zlaté stuhy vyryty.
Jak už to však v historii často bývá, informace o tom, že prsten patřil Vilémovi, se během staletí z nějakého důvodu vytratila. Zatímco rouno i nadále cestovalo mezi různými majiteli s přídomkem "Vilémovo". Z prstenu se v určitou chvíli stal prsten Petra Voka, a když jej nacisté spolu s dalšími nejcennějšími poklady odváželi do chystaného muzea Adolfa Hitlera v Linci, už byl zapsán dokonce jako magický prsten Petra Voka. Tak to zůstává až do léta 2025.
Příliš malý prsten
Badatelům kolem geoinformatika Jiřího Šindeláře a dominikánského kněze, profesora Efrema Jindráčka přišlo podezřelé, že oba artefakty se v historii vždy jakoby náhodou objevují společně. Jak v uvedené dražbě po otevření hrobky v roce 1788, tak na závěr i při ukradení klenotů nacisty.
Navíc při přesném snímání prstenu pro budoucí virtuální 3D model zjistí, že nesedí ani velikost šperku. Zatímco jiný dochovaný prsten, který prokazatelně Petru Vokovi patřil, je mohutný, magický prsten lze navléct pouze na velmi subtilní prst. Experti tak poprvé získali silnou indicii, že klenot nosil ve skutečnosti někdo jiný než Petr Vok. Jejich podezření následně potvrdil nález uvedeného zápisu Maxmiliána Millauera.
V dobových archiváliích se podařilo objevit ještě jednu zmínku, která prsten nepřímo zmiňuje. Odborná studie pochází z konce 19. století a naspal ji archivář a historik Ludvík Domečka. Předkládá v ní vybrané listy z lékařské knihovny Petra Voka ze 16. století. V nich se mimo jiné popisují různé prvky renesanční magie a postupy, kterými je možno i laikům se bránit proti nemocem. Dokonce dávají návod, jak dopředu poznat, zda dotyčný chorobu přežije, či nikoliv.
V textu je zachycen i postup na výrobu magického talismanu - prstenu z ryzího kovu, který nositele ochrání proti nejstrašnější nemoci dané doby, moru. Domečka evidentně o existenci Vilémova klenotu netušil, ale ve studii uvedené magické formule z knihy Petra Voka se s těmi na Vilémově prstenu i s těmi, které zmiňuje Millauer, dokonale shodují.
Magické formule
Na prstenu jsou vyryty dva verše - dvě magické formule. První část tvoří citát z Bible, který se mimo jiné předříkává při jedné z Velikonočních mší, na něj navazuje část Lukášova evangelia. Vokovy lékařské listy uvádí právě tyto dvě formule jako obranu proti nemocem a dokonce moru. Je zajímavé, že ačkoliv v katolickém prostředí šestnáctého století nemá magie oficiálně místo, i z těchto dochovaných dokumentů je zřejmé, že patřila ke každodennímu životu.
Nápis na prstenu je latinsky a přesto, že se jej pokoušeli přeložit mnozí, přesně se to povedlo až profesoru Jindráčkovi. Právě on se znalostí biblických textů dokázal text z mrtvého jazyka přeložit ve správném kontextu, a tedy smysluplně.
V češtině zní nápis takto:
Ježíš pro nás strpěl kříž
a když na něm pněl, žíznil,
s hřeby probitýma svatýma rukama,
nohama i bokem.
On však prošel jejich středem a bral se dál.
Magický prsten je zhotoven z ryzího jednadvaceti- až dvaadvacetikarátového zlata.
Zvláštní prsten Kateřiny z Ludanic
Badatelský tým Jiřího Šindeláře už se před časem s jedním velmi zajímavým rožmberským prstenem setkal. Jako by zázrakem se objevil v hrobce Petra Voka v témže klášteře, kde je nyní vystaven prsten Vilémův. Patřil Kateřině z Ludanic (+1601), choti Patra Voka. Archeologové ho objevili na víku Petrova sarkofágu v zimě 2011, i když tam při předchozím průzkumu v roce 2009 prokazatelně nebyl.
Prsten má zvláštní asymetrický tvar, který bylo možné plně rozklíčovat až během počítačového zpracování nasnímaných záběrů. Pořídila je kamera s vysokým rozlišením 4K, jejíž součástí na teleskopickém rameni byly také laserový dálkoměr a snímače pro zkoumání horizontálních a vertikálních úhlů, které se běžně používají pro stabilizaci rakety za letu. Ze získaných dat experti následně vytvořili přesný virtuální model šperku.
Dalším zkoumáním a porovnáváním s historickými analogiemi zjistili, že patří mezi takzvané párové prsteny, které byly populární zejména v alžbětinské Anglii v 16. a 17. století. Pánský protějšek, prsten Petra Voka, který pravděpodobně stále spočívá na jeho prstu tvoří spolu Kateřininým prstenem dohromady jedinečný celek tvarem připomínající růži.
Následně vznikly i věrné, ze zlata a drahých kamenů vyvedené fyzické modely obou prstenů, jejichž originály od opětovného zapečetění hrobky nikdo nemůže vidět ani prostřednictvím kamery. Podobně bude vyhotoven patentem (autorským právem) a průmyslovým vzorem chráněný model Vilémova magického prstenu. Badatelé se tak dohodli s představiteli kláštera, aby nemohly vznikat pietu porušující kopie klenotu pro komerční účely.
Virtuální Závišův kříž
Odborníci využili nejmodernější metody 3D dokumentace a reverzního inženýrství také k prozkoumání Závišova kříže. Tento velký zlatý ostatkový kříž, uchovávající část Kristova kříže, patří spolu se Svatováclavskou korunou a relikviářem svatého Maura do trojice nejvzácnějších pokladů České republiky.
Sedmdesáticentimetrový Závišův kříž je dvouramenný středověký relikviářový kříž ze zlata, zdobený filigránem, posázený cennými drahokamy a perlami. Byl pravděpodobně zhotoven mezi léty 1220-1230. Dolní část (patka) je však novobarokní. Původní dřevěný korpus kříže byl roku 1775 nahrazen jádrem ze stříbra.
Po pečlivém nasnímání a naskenování artefaktu mohli vědci ve virtuálním prostředí analyzovat postupy středověkých mistrů a například i rekonstruovat poškozené části emailové výzdoby. V rámci prezentace Mystická záře z Vyššího Brodu a poklady Rožmberků, která proběhla v klášteře 20. září, si mohli návštěvníci kromě zmíněných Vilémových klenotů prohlédnout i nové poznatky o původu použitých drahokamů nebo technologii výroby Závišova kříže.
"Digitální kopie Závišova kříže nám umožnila pohlédnout středověkým zlatníkům doslova pod ruce. Ve virtuálním světě jsme mohli provádět takové analýzy a manipulovat s křížem tak, jak by to s originálem v našem světě fyzickém nebylo možné" uzavírá Jiří Šindelář.
Všichni zájemci se s poklady kláštera Vyšší Brod mohou podrobně seznámit v postupně se plnící virtuální expozici.
Digitalizace vyšebrodských pokladů byla podpořena ministerstvem kultury, Evropskou unií a Národním plánem obnovy.
Autor textu je spolupracovníkem redakce Aktuálně.cz.
