Jsou dva měsíce po volbách. Jak v základu hodnotíte způsob, kterým probíhá vznik nové vlády? Myslím tím především ve vztahu k prezidentovi, ke jmenování premiéra a posléze ke jmenování jednotlivých ministrů…
Zdá se mi, že to v zásadě probíhá standardně - obdobně jako v předchozích volebních obdobích. Fakt, že vláda jako celek ještě není jmenovaná, je také touto dobou standardní, určitě to nevybočuje časově z toho, jak to obvykle vypadalo v téže době v minulosti. Proto si myslím, že se vše vyvíjí obdobné jako jindy.
Ale s jednou jedinou výjimkou - a tou je skutečnost, že prezident republiky zatím nepověřil Andreje Babiše (ANO) sestavením vlády, což je ovšem úkon, který není ústavní. To je jakási politická praxe, zvyklost, která se v průběhu let vyvinula.
Nicméně Ústava České republiky nic takového nepředpokládá, neví o tom, tento úkon nezmiňuje. Zmiňuje pouze jmenování předsedy vlády, k čemuž ale doposud také zatím nedošlo.
Prezident to podmiňuje tím, že Andrej Babiš veřejně řekne, jakým způsobem vyřeší svůj střet zájmů ohledně vlastnictví holdingu Agrofert, což předseda hnutí ANO doposud neučinil. Jak v tomto ohledu hodnotíte postup Hradu?
I to je, myslím, v mezích toho, co lze od prezidenta republiky spravedlivě očekávat, spravedlivě žádat. Protože ústava říká, že člen vlády nesmí vykonávat činnost, jejíž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Přičemž podrobnosti stanoví zákon.
Jinak řečeno: přímo na ústavní úrovni, nikoli tedy až v zákoně o střetu zájmu, zde máme obecnou zásadu, která směřuje proti střetu zájmů. A prezident republiky sice je podle mě povinen respektovat výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, ale je také povinen respektovat, že vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně, nikoliv prezidentu republiky.
Což mimo jiné znamená, že musí postupovat tak, aby umožnil vznik vlády, která má naději na získání důvěry většiny v Poslanecké sněmovně.
Prezident ale zároveň musí vystupovat jako garant řádu a garant toho, že jsou dodržovány ústavní hodnoty. Myslím si tedy, že má žádat po Andreji Babišovi, který zjevně čelí rozsáhlému střetu zájmů, aby před svým jmenováním do vlády - tedy předtím, než se stane členem vlády, jak říká citovaný ústavní článek - vysvětlil veřejnosti, jak hodlá svůj střet zájmů řešit. Přijde mi to v mezích prezidentské role.
A umíte si představit, že Andrej Babiš nějaké řešení představí, ale prezident řekne, že není věrohodné nebo že není realistické, a tudíž by jeho jmenování premiérem opět odložil?
To je hodně hypotetická otázka. Záleží na tom, s čím Babiš přijde. A musím říct, že mne trochu překvapuje, že to veřejné vysvětlení odkládá. Protože pokud jsem to správně zaznamenal, tak zmínil, že prezidentu republiky svůj plán už představil.
To znamená, že to není tak, že by o tom přemýšlel, a proto to nemůže nám všem ostatním říct veřejně. Ve skutečnosti tedy - zdá se - nějaký plán má, což ani není divu, protože měl dost času, aby si ho mohl připravit. Proto nerozumím tomu otálení - proč to Andrej Babiš nechce veřejnosti sdělit.
To potvrzují i zástupci hnutí ANO. Například Karel Havlíček řekl opakovaně, že Babiš to řešení má. Zároveň se vyjádřil tento týden v tom smyslu, že by vláda mohla vzniknout do 10. prosince. Přičemž prezident Petr Pavel se ještě předtím nechal slyšet, že Babiše jmenuje premiérem týden poté, co veřejně popíše řešení svého střetu zájmů. Jak si vysvětlujete, že tak učiní až týden poté?
To je otázka spíše na prezidenta republiky. Na druhou stranu mi to nepřipadá nelogické, protože pokud je smyslem nějaká veřejná diskuse nad plánem, který Andrej Babiš představí, tak asi je potřeba nechat pro takovou diskusi určitý prostor. A z tohoto pohledu mi přijde, že těch sedm dní je relativně uměřená doba.
A pak je tady ještě jedno téma: Motoristé sobě, respektive nominace Filipa Turka do vlády. O něm se dlouhodobě mluvilo jako o kandidátovi na ministra zahraničí, přičemž prezident opakovaně řekl, že s ohledem na skandály a různé peripetie, jež se s jeho jménem pojí, není vhodnou osobou na post ministra české vlády. Motoristé pak přišli s tím, že nebude ministrem zahraničí, ale životního prostředí. Prezident však stále trvá na svém…
Já za prvé si nejsem jistý silou prezidentových výroků. Když říká, že Filip Turek není vhodnou osobou, nemusí to nutně znamenat, že hodlá odmítnout návrh na jeho jmenování. Možná ano, možná ne - já to nevím…
Ale to, že prezident vstupuje do diskuse a dává najevo, řekl bych, celkem odůvodněné výhrady vůči charakterovému nastavení některých těch kandidátů, tak to je legitimní. Myslím, že tohle prezident republiky dělat smí. A nepochybně to může dělat v nějakých interních diskusích a konzultacích s potenciálním budoucím předsedou vlády.
Proto se také s jednotlivými kandidáty ostatně schází - aby s nimi prodiskutoval témata a otázky ještě předtím, než je do vlády jmenuje. A pokud má pocit, že jeho výhrady nejsou dostatečně reflektovány, tak si myslím, že se s tím smí obrátit i na veřejnost. Prostě proto, aby vysvětlil veřejnosti, že je tu problém, kterého si mají lidé všimnout. Tato rovina upozorňování, sdělování své pozice a podobně je podle mě v pořádku.
Pokud jde o mocenskou část, o tvrdou sílu, o uplatňování kompetence prezidenta v souvislosti se členy vlády, tak tam si myslím, že je ve slabším postavení než předseda vlády. Nemáme prezidentský systém, takže pokud podle ústavy premiér navrhne někoho jmenovat do vlády, tak mám za to, že je prezident republiky v zásadě povinen takovému návrhu vyhovět.
Musel by existovat nějaký extrémně silný důvod, který by prezidenta vedl k opaku, typicky přímo právní překážka. Takový ale podle mě v případě Filipa Turka zatím zmíněn nebyl. Složení vlády je primárně odpovědností premiéra. A pokud chce mít předseda vlády ve vládě někoho, kdo má pochybnou pověst, tak je to on, kdo za to odpovídá, nikoliv prezident republiky.
Znamená to, že pokud přijde premiér s návrhem, tak prezident, pokud nejde třeba o trestně stíhanou osobu, prostě navrženého kandidáta jmenovat musí?
Zastával jsem stejný názor v době, kdy se toto téma diskutovalo v případě Miloše Zemana, který jako jediný z našich dosavadních prezidentů České republiky tuto hranici překročil. Miloš Zeman překročil hranici měkkých výhrad a, řekněme, nějakého otálení. A odmítl vyhovět některým návrhům na jmenování člena vlády. Konkrétně se to týkalo Michala Šmardy (SOCDEM), který měl být ministrem kultury.
A co případ Miroslava Pocheho (ČSSD)?
Tam to bylo složitější. Předseda vlády tehdy postupoval tak, že přišel s alternativními návrhy. Tedy, že má prezident jmenovat buď pana Pocheho, nebo Jana Hamáčka (ČSSD). Prezident pak v podstatě nejednal v rozporu s tím, jak já si vykládám ústavu, protože mu předseda vlády rovnou poskytl únikovou cestu.
Ale v případě Michala Šmardy to bylo jednoznačné. Prezident prostě nevyhověl návrhu předsedy vlády a kandidáta na ministra nejmenoval. A pokud jsem tehdy - na rozdíl od některých kolegů, kteří měli jiný názor -, tvrdil, že to bylo v rozporu s ústavou, nemohu teď tvrdit něco jiného.
Prostě jako jsem si to myslel v případě Miloše Zemana, tak si to myslím i teď v případě Petra Pavla. Myslím si, že by i ostatní kolegové měli pokud možno držet konzistenci a neměnit svůj názor podle toho, kdo je zrovna prezidentem. Sice můžeme mít někoho, kdo je nám více sympatický, ať už na straně prezidenta republiky, nebo na straně kandidáta do vlády, ale ústavu bychom měli respektovat i v případech, kdy je třeba naše osobní přesvědčení jiné a přáli bychom si, aby se ten či onen kandidát členem vlády nestal.
Jinak řečeno: pokud by to skončilo kompetenční žalobou, prezident by podle vás prohrál?
To je samozřejmě složitá otázka, protože nemáme precedent. Je to věc, která je zatím Ústavním soudem nevyřešená. První otázka, která by se musela vyřešit, je kompetenční. Tedy, zda jde o typ sporu, který je vůbec možné řešit před Ústavním soudem v rámci řízení o sporech o rozsah kompetencí státních orgánů.
A já si myslím, že ano, že podle minulé judikatury v jiných věcech, které se blíží tomuto tématu, by Ústavní soud mohl v takovém řízení rozhodovat. Ale jedna z možností také je, že by se ústavní soudci shodli na tom, že to posuzovat v rámci tohoto typu řízení nemohou.
Pokud by však o tom Ústavní soud rozhodoval - pokud by panovala shoda, že Ústavní soud může takový spor přezkoumat -, tak si myslím, že by prezident republiky prohrál. Ale ani to nemohu tvrdit s jistotou, protože prostě v této věci neexistují precedenty.
