Zákon o střetu zájmů z roku 2017 zakazuje, aby člen vlády vlastnil firmy, které pobírají veřejné prostředky - tedy dotace nebo státní zakázky. Pokud by tedy Andrej Babiš, jako předseda vlády, nadále kontroloval více než čtvrtinu akcií Agrofertu, jeho podnikatelská skupina by automaticky přišla o možnost čerpat dotace či investiční pobídky. To je zásadní problém: Agrofert je největším soukromým příjemcem dotací v Česku a jen v zemědělství ročně inkasuje miliardy korun.
Zákon se přitom nevztahuje pouze na formální vlastnictví. Člen vlády se podle něj nesmí ocitat v situaci, kdy by jeho osobní ekonomické zájmy mohly ovlivnit výkon veřejné moci. V praxi to znamená, že pokud by se Babiš Agrofertu nezbavil, byl by ve střetu zájmů prakticky při každém rozhodnutí kabinetu - od zemědělské politiky po daňové úlevy.
Soudy už jeho střet potvrdily
Andrej Babiš už musel podobnou situaci řešit v roce 2017, když zákon o střetu zájmů vstoupil v platnost. Tehdy převedl Agrofert do svěřenských fondů a tvrdil, že tím problém vyřešil. Jenže soudy i Evropská komise dospěly k závěru, že nad holdingem fakticky nadále držel kontrolu. V roce 2024 Městský soud v Praze pravomocně potvrdil, že se Babiš ve střetu zájmů nacházel.
"Svěřenecký fond, který Andrej Babiš používal ve svém prvním funkčním období, nebyl dostatečným nástrojem, protože pořád zůstával takzvaným skutečným majitelem a tím, kdo vlastně rozhoduje o majetku a o podniku jako takovém," říká ústavní právník Ondřej Preuss, zakladatel iniciativy Dostupný advokát.
Možné cesty z patu
Pokud chce Babiš převzít funkci premiéra bez porušení zákona, musí situaci vyřešit do 30 dnů od jmenování. Právníci se shodují, že jeho možnosti jsou velmi omezené - a všechny mají zásadní slabiny.
Prodej Agrofertu
Jediným neprůstřelným řešením by byl prodej celého holdingu. To by Babiše zcela odstřihlo od jeho podnikatelských zájmů. Jenže Agrofert tvoří více než 200 firem, zaměstnává přes 29 tisíc lidí a jeho roční tržby přesahují 200 miliard korun. Taková transakce by se připravovala měsíce až roky - a Babiš sám opakovaně prohlásil, že "Agrofert nikdy neprodá".
Slepý svěřenský fond (blind trust)
Další variantou by mohlo být vložení majetku do tzv. slepého fondu, jaký používají například britští či američtí politici. Zakladatel takového fondu nemá žádnou možnost ovlivňovat správce ani přístup k informacím o tom, co s majetkem dělá. Český právní řád však tento institut vůbec nezná. "Většina mých kolegů z právní praxe je k této variantě velmi skeptická," upozorňuje ústavní právník Ondřej Preuss. Navíc je těžko dokazatelné, že by se Babiš mohl zcela "oslepit" vůči firmám, jejichž činnost zná do posledního detailu.
Vzdání se dotací a veřejných zakázek
Agrofert by se teoreticky mohl vzdát všech dotací a veřejných zakázek, aby se vyhnul zákazu. To by však znamenalo miliardové ztráty a zásadní oslabení jeho pozice na trhu. "To by se Agrofert musel úplně odstřihnout od obchodování se státem, ať se to týká dotací nebo veřejných zakázek," vysvětluje Preuss.
Nárokové a nenárokové dotace
Nárokové dotace
-
Žadatel má právní nárok na poskytnutí dotace, pokud splní všechny stanovené podmínky.
-
Orgán, který dotaci poskytuje, nemůže odmítnout její vyplacení, pokud jsou podmínky splněny.
-
Typicky jde o automaticky přiznávané podpory.
Nenárokové dotace
-
Žadatel nemá právní nárok na dotaci, i když splní všechny podmínky.
-
O přidělení rozhoduje poskytovatel (např. ministerstvo, kraj, EU fondy) - může, ale nemusí žádost schválit.
-
Obvykle jsou součástí výběrového nebo grantového řízení, kde se hodnotí kvalita projektu, rozpočet apod.
Převod majetku na rodinu
Babiš by mohl akcie převést na manželku či děti, ale zákon pamatuje i na tzv. osoby blízké. Pokud by tedy Agrofert vlastnila rodina, firmy by stejně nemohly čerpat veřejné prostředky. "Mohl by formálně Agrofert převést na někoho třetího, třeba na nějakou společnost v daňovém ráji, kde nebude známo, kdo je konečným vlastníkem, ale to by mohlo být vnímáno jako nedostatečná ochrana, kdy jde o krok jen naoko," vysvětluje Preuss.
Politické důsledky
Prezident Petr Pavel už oznámil, že při jmenování nové vlády bude otázku střetu zájmů brát vážně. "Jmenování členů vlády je politický akt, ale neměl by jím být založen protiprávní stav," připomněl předseda Pirátů Zdeněk Hřib po jednání s hlavou státu. Pokud by tedy Babiš převzal funkci, aniž by svůj konflikt vyřešil, mohl by prezident čelit tlaku, aby jmenování odmítl - a případ by se mohl dostat až k Ústavnímu soudu.
Samotné pověření o sestavení vlády je neformální akt, kterým nevznikají žádné právní důsledky. "Podle zákona o střetu zájmů ho prezident může i jmenovat, předpokládá se, že se to vyřeší až ex-post, to znamená až do 30 dnů po jmenování," vysvětluje Ondřej Preuss.
Pokud prezident Andreje Babiše jmenuje premiérem a lhůta 30 dnů uplyne, aniž by premiér svůj střet zájmů vyřešil, prezident nemá pravomoc jej odvolat. "Systém počítá s tím, že Poslanecká sněmovna vládě, jejíž předseda je ve zjevném střetu zájmů, ani nedá důvěru nebo respektive naopak mu vysloví nedůvěru," říká Preuss.
