








Ráno si dám relaxační dopoledne v Charkově. Přece jen to po včerejší tragické autonehodě, kde zemřeli dva mladí vojáci, potřebuji. Musím ocenit i Lauru. Při cestě do Charkova mi došlo, že jsem velmi rád za její doprovod a pomoc během cesty. Když vidí, jak jsem rozsekaný, když ukončím resuscitaci, pohotově mi podá vodu, vlhčené ubrousky i dezinfekci na očištění rukou.



Před 80 lety vyjel poslední vlak z Nizozemska do Osvětimi. Mezi posledními, koho nacisté deportovali do koncentračního tábora, byla Anne Franková. Deníky mladé dívky přiblížily osudy židovských rodin za nacismu.



Jak to, že v té části Československa, kterou osvobodili Američané, je patrný normální počet kachen, slepic, ovcí, krav a koní, zatímco po přechodu do ruské zóny tato zvířata zmizí nebo se stanou vzácnými? I takových věcí si ve válečném deníku všímá generál George S. Patton, jehož vojáci osvobodili Plzeň. Popisuje také oslavy vítězství se sovětskými důstojníky nebo lov na schwarzenberském panství.



Nejčastější otázkou, kterou ohledně březí feny Báry dostávám, je: "Bylo to úmyslně, nebo ti zdrhla?" Bylo to asi takhle. V době, kdy už skoro dohárala, se před pražskou vilou Štvanice objevil ctitel. A protože je tohle místo spjaté hlavně s divadlem, stalo se i z naší snahy udržet psy od sebe představení pro ty, kteří zrovna pili venku. Vyprávění je součástí třídílného seriálu "Deník psí mámy."



Deníkové zápisy patří mezi oblíbené literární žánry. Ať už se jedná o zážitky politiků, umělců, nebo cestovatelů. Deníky ale také pomáhají vyrovnávat se s každodenní rutinou či mimořádnými životními událostmi, jako je třeba těžká autonehoda. Každodenní zápisy mají v současnosti mnoho podob. Lidé si své poznatky zaznamenávají nejen do diářů či sešitů, ale i do mobilů.



Propuštěná ukrajinská válečná zajatkyně a armádní kuchařka Taťána El Diabová poskytla svědectví o místě, kde se odehrál jeden z nejkrvavějších ruských útoků. Loni na jaře ji okupanti zajali a odvezli do věznice nedaleko Doněcku, v níž loni v červenci výbuch zabil 53 ukrajinských zajatců. "Když vstoupíte do Olenivky, všechno se změní. Najednou nejste lidé a nejste hodni žít," říká.



Ještě před 25 lety mělo Česko jako jedna z mála vnitrozemských zemí námořní obchodní loďstvo. Pod domácí vlajkou plulo mezi roky 1952 a 1998 celkem 44 lodí. Část z nich země "vrátila" v 60. letech Číně a v závěru komunismu už podnik upadal. Po roce 1989 se sice začal opět slibně rozvíjet, pak ho ale převzal finančník Viktor Kožený a lodě rozprodal. Čeští námořníci dnes působí u zahraničních firem.



Fotografie Bohdana Holomíčka jsou neobyčejnou vizuální kronikou našich životů. Zachycují běžné okamžiky, třeba fotografova tátu, jak pije vodu z lesní studánky, i události, které se zapsaly do historie - jako byl rok 1968. Nakladatelství Torst teď připravuje jeho novou knihu, která zachycuje roky naděje i roky šedivého úpadku, tedy šedesátá a sedmdesátá léta. Ponese jméno Album 1958–1977.



Byl Jaroslav Foglar víc spisovatel, nebo oddaný skautský vedoucí? Obrýlená tvář, kterou nastavoval veřejnosti ve svém dlouhém stáří, dala podobu asi nejznámějšímu autorovi české dobrodružné literatury pro mládež. Ale necítil se být víc sám sebou, když v montérkách natíral palubu lodi Skaut nebo bandě hochů vymýšlel program jednoměsíčního tábora?



Petr Neužil je světově uznávaným kardiologem, zvažoval ale také kariéru novináře. K psaní se jako ke koníčku vrací ve své druhé knize V hlavní roli srdce. K jejímu sepsání ho ponoukl bývalý pacient a publicista Karel Pacner. Dílo se odehrává za covidového období. "Byl jsem tehdy proti tomu, aby pseudoodborníci blábolili v médiích. Já jsem se, doufám, vyjadřoval striktně ke svému oboru," říká.



"Z mozku rovnou na papír přímou cestou,“ popisuje vznik svého komiksového deníku osmapadesátiletá výtvarnice Lucie Lomová. Kniha nazvaná Každý den je nový, již vydalo nakladatelství Labyrint, zachycuje, jak spoluautorka oblíbeného časopisu Čtyřlístek v průběhu jednoho roku vnímala sebe a své okolí.



Zapisovat zážitky ze skautských dobrodružství do kronik, deníků či časopisů a doplnit je kresbami patří od počátků hnutí k nesmazatelným tradicím. Často přitom nejde jen o prostý popis schůzí. Barvité zápisky si vedli jako skauti literární velikáni Jaroslav Foglar, Jiří Wolker nebo i Václav Havel. Dnes ovšem mizí. Aktuálně.cz přináší čtvrtý díl seriálu "Do další stovky pod junáckou vlajkou".



Redakce Aktuálně.cz měsíc po začátku války na Ukrajině požádala dvacetiletého studenta žurnalistiky z Oděsy, aby každý den vyprávěl své zážitky. Jeho svědectví ukazují úzkosti v kulisách kvílejících sirén a občasných výbuchů raket. Přečtěte si deník Vladyslava Viegela, který popisuje ruské útoky na jižní Ukrajinu, život v neustále ohroženém městě i své každodenní strasti a radosti.



Fotograf a historik umění Tomáš Pospěch byl letos vyhlášen osobností české fotografie, a to i díky práci, kterou odvedl na přípravě knižního vydání Deníků Josefa Koudelky. V rozhovoru s šéfem časopisu FOTO Tomášem Hlivou vypráví, jak publikace vznikala. "U několika pasáží je mi líto, že se do výsledné knihy nedostaly," prozrazuje.



Deník The Kyiv Independent se za současného konfliktu na Ukrajině stal jedním z nejčtenějších zpravodajských médií. Jeho šéfka Daryna Ševčenková, která se rozhodla v zemi zůstat se svou rodinou, v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jaké to je, vést tým novinářů ve válečných podmínkách. "Děláme, co je v našich silách, ale je to těžké, když vlastně nevíme, jestli se dožijeme dalšího dne," říká.



Když bylo písničkáři Janu Burianovi 60 let, vydal obsáhlou knihu o svém otci, avantgardním divadelníkovi Emilu Františkovi Burianovi. Letos na jaře oslaví sedmdesátku a znovu nebude bilancovat sám. Uspořádal deníky své matky, dramatičky a herečky Zuzany Kočové, která žila v letech 1922 až 1988.



V jednom ze svých mnoha deníků fotograf Josef Koudelka napsal: "Dobrá fotografie je ta, co se ti dostane do mozku, ta, na kterou nezapomeneš, která se stává s časem lepší a lepší." Právě takovými snímky si vydobyl celosvětové renomé. Teď nakladatelství Torst připravuje knižní vydání jeho deníků. Vypráví o životě ve svobodě, o fotografii, o přátelství i o vztazích se ženami.



Únos 270 křesťanských studentek ze střední školy v nigerijském městě Čibok vzbudil v dubnu 2014 velký mezinárodní ohlas. Za jejich propuštění se přimlouvala i tehdejší první dáma Spojených států Michelle Obamová nebo papež František. Jejich únosci z teroristické skupiny Boko Haram s nimi měli ale jiné plány. Měly konvertovat k islámu, aby se mohly provdat a zplodit další bojovníky.



Žila jedna dívka v předválečném Polsku a ta si začala psát deník. Jako tisíce dívek před ní i po ní. Deník pojala jako komunikaci se svým důvěrným já. Pustila se tak do rozhovoru s vnímavou a tajemství střežící kamarádkou, která má na ni vždy čas, nenaléhá, nedusí. Jako tolik dívek před ní i po ní.



Svůj videodeník začala osmačtyřicetiletá Annabel Lovicková natáčet hned, jakmile jí lékaři stanovili diagnózu rakovina jazyka. Povoláním koučka z Londýna slibovala divákům surové a neupravené záběry bez příkras. Slib dodržela i v případě náročné operace, při které jí lékaři museli třetinu jazyka nahradit tkání z její vlastní nohy. Některé záběry mohou být pro citlivější povahy drastické.



Kdybych si ten příběh chtěl vymyslet, tak by to bylo moc. Často se nestane, že by se korupčník usvědčil sám, říká novinář Radek Kedroň, autor knihy Sněžím! o kauze exředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého. Do deníku, který se mu stal osudným, si kromě svých kokainových eskapád zapisoval i milionové úplatky. První vzal šest dní po nástupu, ochrannou ruku nad ním držel Ivo Rittig, dodává.



Už několik let pořizuje reportér a fotograf David Macháček svůj poetický fotografický deník. Zaznamenává běžné i mimořádné momenty a obrazy, se kterými se setkává. I když mají poezii samy o sobě, doprovází je vždy krátkou veršovanou asociací. Výběr ze svých fotografických poznámek shrnul v knize Den po dni.



Když jsem v devátém měsíci těhotenství seděla na monitoru v porodnici, bulvár napsal, že jsem porodila, zhroutil se mi svět, pak zase pohřbili babičku, byla to těžká doba, líčí blogerka Tamara Klusová, manželka zpěváka Tomáše Kluse. Musela jsem přijmout, že jsem jeho žena, v Tomášově stínu ale stojím hrdě a s pokorou, tvrdí. Na podzim vydala Knihu Života, deník pro rodiče a jejich děti. Rodit přirozeným způsobem je velké požehnání, vnitřní síly našeho těla bychom neměly odevzdávat do rukou lékařů, pokud to není nezbytně nutné, říká.



Ve dvanácti letech deportovali Helgu Weissovou s rodiči do terezínského ghetta. Zde tatínek Otto napsal příběh o tom, jak se šel Bůh podívat do Terezína. Helga knihu ilustrovala. Později byl otec zařazen do transportu do Osvětimi, kde byl zřejmě hned poslán do plynu. Za tři dny sem dorazily také Helga s matkou. Měly "štěstí", po deseti dnech pekla se ocitly v pracovním táboře ve Freibergu. Konec války prožily v Mauthausenu, osvobození se dočkaly, když už se loučily se životem. Helga si během války vedla deník, podobně jako Anna Franková. Má však šťastný konec – Češka přežila, dnes je uznávanou malířkou. Deník vyšel před čtyřmi lety, nyní vyšla i kniha, jež přečkala válku zazděná v Terezíně.



Známá reportérka a amatérská fotografka vydala knižně svůj poutavý deník. Kniha Olgy Path Štiplové nabízí četbu velmi pestrou a namnoze zajímavou, byť nějaký ten balast jazykový i námětový se tu samozřejmě najde. Autorčino psaní zahrnuje její dojmy, postřehy, zážitky (často dosti bizarní), dialogy a sny, stejně jako ukázky tvorby nejen vlastní, píše v recenzi Petr Nagy.