Zahraničí - Předvolební televizní debaty kandidátů na prezidenta či premiéra bývají v mnoha evropských zemích jedním z mála pořadů, kdy politika co do sledovanosti může konkurovat třeba fotbalu. Nejinak je tomu i ve Francii, i když středeční první a poslední duel Nicolase Sarkozyho a Francoise Hollanda sledovalo "jen" něco kolem sedmnácti milionů Francouzů. Tedy zdaleka ne polovina ze 44 milionů, které čítá dospělá francouzská populace.

Je to o tři miliony méně než v roce 2007, kdy se v televizní debatě střetl Sarkozy s tehdejší soupeřkou Ségolene Royalovou.

Není to ovšem jediná věc, která byla po pěti letech jinak. Tehdy byl Sarkozy v roli „kliďase“, zatímco Royalové ujížděly nervy, rozčilovala se a zvyšovala hlas. Tehdy totiž Sarkozy v průzkumech vedl.

Tentokrát byl naopak tím, kdo byl viditelně nervóznější a podrážděnější, Sarkozy. Nyní nevede, nýbrž prohrává.

Podle posledních průzkumů by Hollande měl zvítězit poměrem 53 ku 47 procentům hlasů. Další úder Sarkozymu zasadila vůdkyně krajní pravice Marine Le Penová, která ho odmítla ve druhém kole podpořit, čímž jej zřejmě připravila o další možné voliče.

Debata byla asi poslední možností, jak mohl současný prezident nepříznivou situaci zvrátit. Zjevně se mu to nepodařilo. Ani média, která jsou mu nakloněna, například deník Le Figaro, v komentářích nehovoří o jeho vítězství. Naopak, většina reakcí je taková, že souboj skončil remízou, nebo spíše úspěchem Hollanda.

Vůdce socialistů překvapil. Říkalo se, že při živých vystoupeních je horší a méně přesvědčivý řečník. Že zkrátka není mediální člověk. To se nepotvrdilo. Sarkozy se snažil, seč mohl, ale nepodařilo se mu soupeře dostat do úzkých. Debata byla velmi agresivní, plná invektiv na hranici urážek. Opět velký rozdíl oproti roku 2007, kdy ale tón zjevně mírnil sám fakt, že jedním z kandidátů byla žena. A přece jenom, muž a muž diskutují jinak než muž a žena, tedy co se týče politických televizních debat...

Otázkou je, zda taková debata ještě může změnit preference voličů. Zda drtivá většina není dávno rozhodnuta, když se utkávají tak rozdílní soupeři, a sleduje televizní duel jen jako jakýsi předvolební rituál.

Dovedete si například představit, že byste se před našimi parlamentními volbami v roce 2010 rozhodovali na poslední chvíli podle televizní diskuse, kterou tehdy vedl na ČT Václav Moravec s Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem?