Objev dne – Pokud Marek Dalík nakonec skončí ve vazbě, slibují si vyšetřovatelé, že se jim otevře cesta k mnohem rozsáhlejší kauze, než je nynější lobbistovo stíhání kvůli pokusu o podvod.
Dalíkovo obvinění je totiž jen malým střípkem v miliardovém zbrojním kontraktu, v němž policie ve skutečnosti vyšetřuje politickou korupci. Konkrétně jde o podezření namířená proti dvěma hlavním zdejším stranám - občanským demokratům a sociálním demokratům. Právě tyto partaje nesou odpovědnost za obří armádní zakázku na dodávku obrněných transportérů a policie prověřuje, jestli za ni jejich zástupci inkasovali provize.
A hned první Dalíkův výslech po nedělním zatčení přinesl podle zjištění Insideru první zmínky o tom, že za kauzou Pandury stranické financování je.
„Dalík před vyšetřovateli mluvil o tom, že pokud byla v kauze Pandury nějaká korupce, je třeba ji hledat u sociálních demokratů. Ti podle něj za zakázku kasírovali,“ popsal bez dalších podrobností zdroj obeznámený s případem.
Důkazy o politické korupci však policisté ani přes dvouleté vyšetřování případu v ruce nemají. Ani Dalíkovi „nenaložili“ do obvinění korupční paragrafy. Podle informací Insideru však spoléhají na zvěsti o Dalíkově ne zcela pevné vůli a na jeho obavy ze stísněného prostoru. Zkrátka věří, že vazba by mohla dlouholetého lobbistu zlomit.
„Byl u toho, zákulisí té zakázky detailně zná. A už své první zatčení v kauze Kořistka nesnášel právě dobře. Navíc je Dalíkovo obvinění i signál navenek, že se něco mění a mohou začít mluvit i lidé, co doposud mlčeli,“ dodal už citovaný zdroj.
Vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová nicméně striktně vylučuje, že by její tým vazbu používal jako nástroj k získání důkazů. „Pokud ji navrhujeme, je to vždy výlučně proto, že pro ni shledáváme zákonné důvody,“ prohlásila.
K informacím, že vedle Dalíka se paralelně vede vyšetřování namířené proti ODS a ČSSD, se žalobkyně odmítla vyjádřit: „Nebudeme v tuto chvíli z vyšetřování prozrazovat vůbec nic.“
Každopádně samotný průběh zakázky na pandury provází několik nestandardních okamžiků či náhod, které vyšetřovatele enormně zajímají.
První sahá až do éry vlád sociální demokracie, kdy zakázku na transportéry vypsala Grossova vláda a kdy o ni společnost Steyr začala usilovat. Než se kontrakt „zúřadoval“, Gross se poroučel z politiky a místo sebe do premiérského křesla dosadil Jiřího Paroubka. Právě jeho kabinet pak zakázku za 23 miliard dokončil, a to podle not stanovených za Grosse.
A jak už se stalo u sporných zakázek skoro pravidlem, ministerské podpisy se na smlouvě ocitly na poslední chvíli - v době, kdy už byla vláda vedená sociálními demokraty v demisi a do Strakovy akademie se chystal Mirek Topolánek.
Zbrojaři ze Steyru ale neponechali nic náhodě. Jak v éře ČSSD, tak za ODS pro ně pracovala společnost Pamco podnikatele Pavla Musely, která se v politickém zákulisí nejčastěji skloňuje v souvislosti s černým financováním ČSSD v dobách Stanislava Grosse, jinak Muselova osobního přítele.
Obecně fungovaly Muselovy firmy v politických kauzách tak, že uzavřely s nějakým uchazečem o veřejnou zakázku či o privatizovaný státní podnik poradenskou smlouvu, díky níž jim náležely obří provize. Část z nich šla pak na zahraniční účty, k nimž měly přístup vybrané a předem dohodnuté osoby spojené s politikou.
Pavel Musela však o tom už zřejmě nic neprozradí, po vážném úrazu je těžce zdravotně handicapovaný.
Jeho firmě se však nakonec podařilo přesvědčit po počáteční nechuti i kabinet Mirka Topolánka, aby na projektu společně s firmou Steyr pokračoval. V Topolánkově vládě k tomu získal tehdy významného spojence – Alexandra Vondru. Ten sice neměl v kabinetu na starosti armádu (byl ministrem pro evropské záležitosti), ale byl to právě on, kdo lobboval za to, aby se vláda se zbrojaři dohodla.
Když to později na Vondru „práskli“ Mirek Topolánek s Miroslavem Kalouskem, ministr to nepopřel. Svou aktivitu ale zlehčoval a tvrdil, že jednal v zájmu státu, kterému by prý hrozila v případě vypovězení smlouvy předem prohraná arbitráž. Uvedl tehdy, že ho na to upozornil někdejší generální tajemník NATO George Robertson, jinak zástupce americké firmy vlastnící výrobce pandurů firmu Steyr.
„Obrátil se na mě kvůli podezření okolo kontraktu i telefonicky a já jsem kontaktoval premiéra, který to věděl i po své oficiální linii, ministra obrany a některé další a koneckonců i na jedné schůzi vlády jsem informoval, že by to bylo třeba vzít vážně. To je vše," vysvětloval svoji roli v médiích Vondra.
Za éru vlády Mirka Topolánka tedy vyšetřování prověřuje, proč kabinet nejprve v roce 2007 smlouvy se Steyrem vypověděl (s tím, že transportéry neprošly armádními testy a Steyr nedodržel smluvní podmínky) a proč poté vláda otočila a nákup pandurů schválila. Na zájmu detektivů přitom nic neubírá fakt, že tendr byl ve srovnání s tím, co dohodli sociální demokraté, osekaný. Česká republika nakonec nakoupila méně vozů a také za ně o devět miliard méně zaplatila.
Mirek Topolánek to vždy vydával za úspěch své vlády a veškerou odpovědnost svalil na sociální demokraty.