Komentář – Slávu na Pražském hradě k výročí přijetí země do NATO máme za sebou, kajícné sliby českých politiků o konci plundrování obranného rozpočtu byly učiněny... takže se vše může opět vrátit do starých kolejí. Podobných slibů a patetických gest jsme byli v minulosti svědky na různých summitech, konferencích či výročích mnohokrát. Avšak změnilo se jen to, že výdaje na obranu země dál strmě klesaly.
Když rozpočet armády klesl před lety na 1,5 procenta HDP, dušoval se tehdejší premiér Mirek Topolánek v přítomnosti představitelů NATO, že takhle to už dál nejde a že s tím vláda musí něco udělat – minimálně zastavit další propad. Dnes dáváme na obranu pouhé procento a ona "Topolánkova částka" připadá velení armády jako neskutečný sen, který se jim možná ani už nesplní. K vystřízlivění z občasné euforie některých politiků, jak dobře si prý v Alianci a zejména při vysílání vojáků do Afghánistánu či Mali vedeme, nechť poslouží přirovnání bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého, jenž stál v době přijetí Česka do NATO v čele armády: "Patnáct let členství v NATO přeměnilo Čechy v kolaboranty. Vyhovuje jim sice, že Aliance zajišťuje republice bezpečí, jakému se v historii nikdy netěšila, zároveň se ale domnívají, že proto už není třeba mnoho dělat. Přesněji, že můžeme při minimálních investicích do společné obrany požadovat od NATO ten nejkomfortnější ‚štít‘, jaký kdo na světě má. Tedy když se bude něco dít."
Jenomže ono se už delší dobu něco děje: v Sýrii, Libyi, Mali, Afghánistánu... ožívají bouře v Bosně a Hercegovině a jen kousek na východ od nás stojí proti sobě manévrující ruská a ukrajinská armáda s "nevinným" zadáním: boj v neznámém území. O okupaci ukrajinského Krymu ruským expedičním sborem ani nemluvě. O neochotě a neschopnosti evropských zemí NATO (a Češi v tom hrají prim) dávat na svou obranu úměrné částky přitom ruský prezident Vladimir Putin dobře ví. Už dávno si tedy musel spočítat, že odtud mu (bez pomoci USA svým spojencům) nic nehrozí a že pokud přičlení Krym k Rusku, nehne nikdo ani prstem, i kdyby k tomu měly evropské země NATO schopnosti.
Není to ostatně tak dávno, co Češi vykázali Američany s projektem protiraketového radaru v Brdech. Dvě stovky amerických vojáků a odborníků na území Česka by přitom ještě těsněji garantovaly spojenectví, po němž teď – ale až pod hrozbou Ruska – opět šilháváme. Čelní politici ČSSD jsou dnes otřeseni z toho, že si ruský prezident Putin dělá na ukrajinském Krymu, co chce. Nebyli to ale náhodou oni, kdo se v době vrcholících diskusí o umístění radaru v Brdech ptali v Praze ruského raketového generála, co by jim on poradil? Naivita socialistů přinutila tenkrát k úsměvu i tohoto na leccos zvyklého borce. A při své odpovědi si socialisty, kteří se mezitím přesunuli do Strakovy akademie, s už doširoka rozesmátým obličejem patřičně vychutnal: "To byste přece ale měli vědět především vy!"
Současný šéf generálního štábu Petr Pavel to českým politikům vzkázal včera na Hradě jasně: "Tak jako jsme dlouho nevěnovali pozornost signálům, které se týkají dnešní situace na východ od našich hranic, tak jsme stejně nevěnovali pozornost signálům, které vysílali Američané k nám. USA již nechtějí být tím nejvýznamnějším tahounem společné alianční obrany, proto evropské státy budou muset výdaje na armádu zvyšovat.“ Česká armáda je dnes podle jejího velitele Pavla na hranici udržitelnosti. A pokud se s tím prý rychle něco neudělá, některé její schopnosti zdegradují do míry, že zaniknou. Skutečnost je ale možná mnohem horší, pokud to Pavel říká takto natvrdo. Při svém nástupu do funkce tento generál prohlásil, že jestliže pozná, že jeho snahy udržet armádu akceschopnou a apely na politiky ztratí smysl, pak složí funkci. Vyjádřeno černým humorem: alespoň v té chvíli poznáme, že česká armáda zaniká.
Prezident Miloš Zeman má na druhé straně pravdu, když připomíná korupční skandály v ozbrojených silách, které podle všeho přispěly k ochotě politiků snižovat rozpočet armády. Pro úplnost ale budiž řečeno, že korupci zavlekli na ministerstvo obrany politici. Například v dobách ministrování Karla Kühnla ovládla tento resort skupina podnikatelů, kteří si ho podle státního zástupce Barnabáše Lišky vytipovali jako zdroj nejsnadnějších zisků. A když poté vojenská policie jejich miliardové podvody odhalila, nebylo pro dalšího ministra obrany Martina Bartáka (jeho tehdejší náměstek Jan Fulík dnes odpovídá za bezpečnost Hradu) problémem, aby tuto speciální jednotku vojenské policie rozprášil. A pak už jsme jen přihlíželi předraženým nákupům dopravních letadel či obrněných vozidel.
Na obzoru se přitom podle náčelníka generálního štábu Petra Pavla rýsuje další hrozba. Armáda sice má špičková obrněná vozidla Pandur, možná je ale bude muset zanedlouho odepsat, protože jí docházejí peníze na údržbu.
Nejvíc k smíchu (anebo snad k pláči?) byla ale ve středu šestice lídrů politických stran, kteří se na Hradě odhodlali podepsat Deklaraci k zajištění obrany ČR. Nezavázali jsme se ale snad k něčemu podobnému už před patnácti lety se vstupem Česka do NATO? Protože jsme na to ale už zřejmě zapomněli, nepřekvapí výzva ministra obrany Martina Stropnického (myšleno bez sarkasmu), že na obraně záleží. Musela nás ovšem k tomuto poznání donutit až okupace části Ukrajiny?
Jan Gazdík
