Čtení na víkend – Byznys v Česku se sice nezastavil, ale strach manažerů udělat jakékoliv rozhodnutí v nejisté době je obrovský. Vede to k absurdním situacím, říká v rozhovoru pro Insider Jan Medřický, ředitel SAS Institute ČR, a jednu hned popisuje.
"Ředitel jedné společnosti mi vyprávěl, jak za ním těsně před koncem roku přišel IT ředitel a s vítězoslavným výrazem mu oznámil, že ušetřil 60 milionů, přičemž jeho rozpočet byl 80 milionů. A vůbec nechápal, proč to je špatně.“
SAS Institute je soukromá firma, kterou v roce 1976 založil Jim Goodnight. Česká pobočka vznikla v roce 1996 a pracuje v ní asi 50 lidí.
„Firmy se teď snaží více pochopit, co vlastně dělají. Některé z nich rostly nepřehledným způsobem, mají strašně moc dat a zjišťují, že se v nich nedokážou orientovat a využít je ve prospěch své společnosti. V té chvíli přicházíme do hry my,“ uvádí Medřický.
Co si máme představit pod pojmem Business Intelligence, což je jednou z vašich náplní?
Většina lidí si pod „BI“ představí nějaké reporty a dashboardy. Já pod tím pojmem vidím pochopení toho, co se děje. Pochopení minulých trendů, poučení se z nich a předpověď možného budoucího vývoje. Aplikace znalostí na dynamiku dneška.
A co je dynamikou dneška? Většina lidí mluví o krizi, o tom, že byznys stojí.
Já tvrdím, že dnešní problém není v tom, že by se zastavil byznys. Spíše se prodlužují rozhodovací procesy. Lidé se bojí udělat rozhodnutí, aby nebylo špatné, a tak radši nerozhodují vůbec. Což vede firmy do situace, že se neposouvají dál. Mohl bych dát mnoho konkrétních příkladů, kdy společnost neudělala dva roky žádnou investici, aby najednou zjistila, že je pozadu.
Vy z povahy vaší práce vidíte dovnitř byznysu. Z toho, co říkáte, mám vyvodit, že považujete současnou krizi spíše za problém psychologický?
Předně musím říct, že SAS Institute se nezabývá jenom Business Intelligence, nýbrž vyrostl na technologiích, na statistice, na tzv. data mining a podobně. I náš byznys se ale posouvá dál, takže tam, kde dnes se svými službami končí technologické firmy, jako třeba Oracle a další, my začínáme. Náš přesah v consultingu jde až do tzv. velké pětky.
Ale zpět k vaší otázce: Co je chápáno „krizí“? Lidé se podle mne chovají tak, jak jim říkají média. Třeba: je zasažen stavební průmysl. Ale proč? Je to tím, že lidé začali šetřit peníze a dávají si je na stranu, protože mají obavy. Je to začarovaný kruh. Každý by teď měl vzít, co má, a začít investovat a trochu roztáčet ta kola.
Říkáte, že lidé ve firmách se bojí rozhodovat. Že krize je vlastně ta odpovědnost, kterou lidé nechtějí. Když se začal ve Spojených státech hroutit trh s hypotékami a padal Wall Street, mluvilo se o tom, že byznys potřebuje nový étos. Přišel? Stalo se něco takového?
Nemám pocit, že by se něco změnilo. Všechno je pěkně při starém, akorát teď lidé čekají, mají-li udělat rozhodnutí; chtějí mít všechno dobře podložené.
Jste firmou, která má mimo jiné za úkol odhalovat různé druhy finančních podvodů nebo úplatků ve společnostech, pro něž pracujete. Mění se něco nyní, v těžkých časech?
Pokusy o podvody tu budou vždycky. Jde o to, jak jsou ve firmách nastavené procesy, aby byla kontrola jednodušší. Typickým příkladem je pojišťovnictví, kde jde o to, odhalovat potenciální podvody při hlášení pojistných událostí. Náš přínos spočívá v tom, že dokážeme pomocí softwaru udělat plošně tzv. scoring, který nám označí určitý počet pojistných případů vykřičníkem, a zbytek je samozřejmě na vyšetřovatelích.
Já myslel, že při takovém podvodu musí být ještě agent pojišťovny…
Typický je tzv. externí podvod, kdy se domluví například účastníci falešné dopravní nehody. Pokud je ve hře i zaměstnanec pojišťovny, jde o podvod interní. My nabízíme řešení i pro odhalování interních podvodů, ale většina pojišťoven má vlastní systémy. Zajímavý je ovšem odlišný přístup finančních institucí k podvodům z hlediska PR. Zatímco pojišťovny se netají tím, že podvody u nich existují, a chlubí se tím, že je už i preventivně řeší, banky o tom spíše mlčí. Přitom je podvody trápí přibližně na stejné úrovni jako pojišťovny.
Bojí se veřejného mínění a paniky – co by řekli lidé, kteří mají v bance životní úspory?
Přesně. Ale krize pomohla tomu, že si problém uvědomilo více bank, které začaly oblast kolem systémů pro odhalování podvodů aktivně řešit.
Vy žijete z finančních trhů. O pojišťovnictví a bankovnictví jsme mluvili, ale v zahraničí přece firmy podobné té vaší uplatňují své kontrolní systémy proti podvodům i ve státní správě. Kdy se tam vrhnete v Česku?
Jistě, to je hodně omílané téma. Samozřejmě že se chceme do státní správy vydat, ale těžko říct, jestli je na to státní správa vůbec připravená. Naše pobočky v zahraničí mají řadu projektů se státní správou, příkladem může být softwarový program, který optimalizuje náklady na vykázanou zdravotní péči nebo efektivně pomáhá identifikovat neplatiče daní.
Drobné neplatiče?
Ne, mezi firmami. Proč platí jedna firma deset milionů a druhá sto milionů, když jsou obě stejně velké, mají podobné postavení na trhu, stejný počet zaměstnanců?
Vás se tady začnou bát.
Myslím, že to není o strachu, ale o uvědomění. Stačí říct a můžete pomáhat s řadou dalších věcí, třeba s odhalováním nesprávného využití zdrojů v oblasti evropských dotací.
Máte už nějaká data v oblasti dotací? Tušíte, kolik z nich se v Česku poskytne „nepatřičně“?
V Čechách zatím nemáme taková data k dispozici.
