Zahraničí - Nejsou to ani Češi, ani Britové. Evropským troublemakerem bylo, je a zřejmě i nadále zůstane Irsko.
Alespoň to tak musí připadat evropským architektům, kteří pracně vymysleli a vyhádali vznik nové, bezdluhové Evropy. Fiskální unii.
Člen eurozóny, země, která má o polovinu obyvatel míň než Česká republika, o ní ovšem musí pořádat plebiscit.
Už už se přitom zdálo, že se přízraku irského referenda Evropa tentokrát vyhne. Premiér Enda Kenny v Bruselu šířil optimismus, že nebude zapotřebí, protože fiskální pakt – na rozdíl od předchozích unijních smluv - nijak nekoliduje s irskou ústavou.
Generální prokurátorka Maire Whelanová, hlavní poradkyně vlády v právních záležitostech, však měla jiný názor. Irové tak kvůli nové evropské smlouvě k referendu půjdou. Stejně jako v letech 2001 a 2008.
Pokud by platilo, že se historie opakuje, řeknou Unii nejprve „ne“ a až potom – možná příští rok – „ano“. Navlas stejně dopadlo hlasování o Smlouvě z Nice i Lisabonské smlouvě.
Teď je ale situace přeci jen jiná. I proto je irská vláda míň nervózní než dřív. Referendum je totiž, slovy někdejšího irského ministra pro evropské záležitosti Dicka Rocheho, „winnable“ (vyhratelné).
Za prvé: Evropská fiskální unie irské „ano“ ke svému vzniku nepotřebuje. Stačí, když ji schválí 12 zemí. V irském vnitropolitickém boji se dá Evropa tentokrát těžko vzít jako rukojmí.
Za druhé: Irští vyjednavači se dlouhé měsíce v Bruselu snažili – na rozdíl od Česka – „obrousit“ smlouvě hrany. Výsledný text tedy neobsahuje některé pasáže, na něž by v kampani před referendem mohli poukazovat irští euroskeptici.
Za třetí: Irové nejsou na svou vládu tak naštvaní, jako byli v roce 2008, kdy hlasovali o Lisabonu. Mnozí z nich svým „ne“ prostě vyjádřili nespokojenost s tehdejším premiérem Brianem Cowenem.
Za čtvrté: Kampaň za „ano“ podpoří nejen vládní strany, ale i největší opoziční strana Fianna Fáil.
Za páté – a to hlavně: Vláda drží tentokrát v ruce důležitý trumf. Pokud Irové řeknou „ne“, nebudou moct čerpat peníze ze záchranného fondu, Evropského stabilizačního mechanismu (ESM).
Bez těchto peněz se přitom neobejdou.
Po těžké bankovní krizi je Irsko jedním z největších dlužníků eurozóny. Největším hříšníkům – Řecku a Portugalsku – se sice díky pomoci z roku 2010 ve výši 67,5 miliardy eur vzdálilo, vyhráno ale ještě nemá.
Přesto všechno se Evropa bojí dalšího irského referenda oprávněně. Vynucené škrty, jimiž je pomoc z ciziny podmíněna, totiž Unii v Irsku na popularitě nepřidaly, naopak.
Podle průzkumů chce 40 procent Irů hlasovat pro smlouvu, 36 proti a celá čtvrtina je nerozhodnutá.
Navíc platí to, co u skoro každého referenda všude na světě: Položíte v něm nějakou otázku a dostanete odpověď na něco úplně jiného.