Zahraničí – Odpůrci snižování emisí skleníkových plynů mívají obvykle dva argumenty. Poškozuje to ekonomiku, aniž by bylo prokázané, že člověk má na změny klimatu velký vliv.
A pokud i má, sama Evropa to nezmění, dokud největší světový znečišťovatel Čína nenastoupí na palubu mezi ty, kteří mají vůli škodlivé látky v atmosféře omezit.
Naposledy se o tom zmínil Petr Nečas na čtvrtečním jaderném fóru v Praze: "Jednostranné závazky a jakési průkopnictví ze strany Evropské unie jsme si vyzkoušeli. Je třeba se poučit, je třeba být realistický. Zejména v době ekonomické stagnace je největší prioritou nezatěžovat naše ekonomiky jednostrannými závazky, které tak jako tak mohou mít v globálním rozměru pouze omezený dopad," uvedl český premiér.
Ale pozor. Čína rozjíždí projekt, který ji a celý svět může změnit. Tedy co se týká emisí skleníkových plynů. 17. června bude den D.
Rozjede se pilotní schéma čínské varianty obchodu s emisními povolenkami. Podniky budou mít stanovené limity emisí, které mohou vypouštět. Pokud zůstanou pod limitem, mohou povolenky prodávat jiným, kteří své limity překročí.
Vláda tak chce finančně motivovat podniky a firmy k investování do nových technologií a k tomu, aby při rozhodování braly v potaz životní prostředí.
18. června se projekt rozjede ve městě Šenčen v jižní Číně: V místě nedaleko hongkongské hranice, kde na začátku devadesátých let začal jiný čínský experiment. Vyrostla tam první Speciální ekonomická zóna, která nastartovala soukromé podnikání a obrovský průmyslový rozmach země v následujících letech.
Šenčen se tehdy stal následováníhodným příkladem pro celou zemi.
Možná tomu tak bude i tentokrát. Starosta města Čchin Süo oznámil, že v první fázi se zapojí 638 firem.
Příští rok se mají připojit další města z oblasti. Mezi nimi i Peking a Šanghaj. Kolem roku 2016 by se mělo obchodování s povolenkami dál rozšířit. Postupně se obchod bude týkat všech podniků využívajících naftu, uhlí, plyn nebo elektřinu.
Otřesné životní prostředí je jedním z největších problémů současné Číny. A problémem, který čas od času vyžene nespokojené Číňany protestovat do ulic. Nespokojenost lidí s často katastrofální smogovou situací ve městech a znečištěním v okolí průmyslových zón roste. Režim si uvědomuje, že něco musí dělat.
Dosud žádnou dlouhodobou strategii nepředstavil. V době olympijských her v Pekingu v roce 2008 řešila vláda špatné ovzduší přerušením provozu všech továren a podniků v okolí města.
Nebe se rozjasnilo, ale závazek udržet to dál nebyl splněn. Čínská metropole se znovu vrátila ke svým typickým „smogovým dekám“, kdy je dýchání v ulicích utrpením.
Čína sama spálí více uhlí než všechny ostatní země světa dohromady. Drtivá většina elektráren je uhelných. Na Čínu připadá zhruba čtvrtina všech emisí skleníkových plynů na planetě. Na Spojené státy sedmnáct procent a na eurozónu osm procent.
V přepočtu na jednoho obyvatele ale Číňan v průměru „vypouští“ jen třetinu emisí v porovnání s Američanem a 80 procent emisí v porovnání s obyvatelem některé z členských zemí eurozóny.
Pekingské vedení dříve oznámilo plány snížit emise oxidu uhličitého do roku 2020 nebo 2025. Nebylo však jasné, jaká strategie k tomu má vést, a navíc Číňané kritizují Západ, že po rozvojových zemích chce omezení, která by jejich obyvatelům znemožnila růst životní úrovně.
Co krotí optimismus ohledně čínských plánů s povolenkami?
Krize, do které se dostaly v Evropské unii. V systému známém jako EU ETS (EU Emissions Trading Systém) jich je velký přebytek, takže klesá tržní cena povolenek. Což nikoho nemotivuje k investování do úsporných, k přírodě a ovzduší šetrných technologií.
Martin Novák
