Komentář - Nic proti uložení peněz domácností do státních dluhopisů, jak je plánuje ministerstvo financí. Domácnosti mají v bankách podle statistik ČNB uloženo 1,7 bilionu korun, na konci února rostly vklady meziročním tempem 4,8 %. Je tedy z čeho půjčovat státu, když přitom červnová Kalouskova nabídka bude údajně něco kolem 20 miliard korun.

„Inflační“ úrok, tedy proměnná úroková sazba podle výše inflace, může působit relativně přitažlivě v atmosféře obav ze ztráty hodnoty úspor, byť se v takovém pohledu trochu ztrácejí alternativní možnosti uložení peněz.

Podrží-li si navíc ministerstvo fintu korunového nominálu, kdy efektivně nedojde ke zdanění  úroků, může se jednat o skutečně účinnou konkurenci k bankovním vkladům.

Podrobnosti emise budou teprve zveřejněny, a tím bychom mohli prvotní zhodnocení plánované Kalouskovy nabídky skončit.

Ale všimněme si, jak odborníci v první reakci vidí skutečnost, že dluhopisy (podobně jako ty z první emise) nebudou veřejně obchodovány. Jejich držitel může jen ve vybraných lhůtách žádat o předčasné splacení.

Právě tento fakt, ale i maximální úpis pět milionů korun na osobu mají za cíl udržet dluhopisy v rukou domácností po celou dobu splatnosti, tedy sedm a osm let. To na druhé straně docela významně omezuje likviditu a je otázkou, zda pak nabídnutá cena (výnos ve výši inflace) je dostatečná.

Pro stát jsou určitě výhodné. Dluhopisy nejsou špatnou alternativou, protože stát tak získá peníze výrazně levněji než na finančních trzích, byť z pohledu celkového státního dluhu nejde o vysoké položky.