Inside Sport- V historii bundesligy už najdete stopy desítek českých fotbalistů, ti se svého času relativně prosazovali i v Anglii či Itálii. Jen španělská liga je pro ně stále tak trochu zakletá.
Tak schválně: na koho si vzpomenete?
Ano, po Euru 1996 hrál za Atlético Madrid blonďatý Radek Bejbl, donedávna kopal za stejný klub i Tomáš Ujfaluši. V Pamploně nějaký čas působil Jaroslav Plašil a v Zaragoze Jiří Jarošík. No a to je v moderní éře spolu s vysedáváním brankáře Petra Kouby na lavičce La Coruni a dlouhodobým zraněním Pavla Hapala v Tenerife tak nějak všechno… Pokud tedy nezapomeneme na o generaci mladšího Milana Luhového, ten hrával za Sporting Gijon.
Ale to všechno dohromady je prostě málo pramaličko. V novém ročníku Primera Division měl za Granadu hrát Daniel Pudil, nakonec ale odešel na hostování do anglického Watfordu, takže to vypadá, že La Liga bude stejně jako loni bez Čechů.
Insider proto hledal důvody, proč vlastně na španělských fotbalových „polích“ českým fotbalistům pšenka nekvete:
1) Španělská liga si libuje v mimořádně vyspělém technickém projevu hráčů. A to v posledních letech zrovna není česká přednost, tedy až na výjimky typu Rosického či Plašila. Čechům se obecně přisuzuje spíše bojovnost či taktická vyspělost, ale míčoví kouzelníci většinou nejsou.
2) Španělské kluby loví jinde. Nepočítáme-li Real a Barcelonu, které tvoří kategorii samu pro sebe, hledí ostatní celky při lovu posil většinou do Jižní Ameriky či Portugalska. Nějaký ten kvítek občas utrhnou i v jiné „zahrádce“, ale do té české zavítají jejich skauti jen výjimečně. Stalo se zvykem, že z české ligy se chodí spíš do Turecka nebo na Ukrajinu.
3) Ani Češi se zrovna nehrnou právě do Španělska. Absolutní špička La Ligy je ekonomicky zajištěná až extrémně dobře, v klubech nižší svítivosti to ale říct nemohou. Jednak je v krizi celá země, jednak je španělský fotbal výjimečný tím, že v něm neplatí princip solidarity při obchodování s televizními právy. Jinými slovy, většinu peněz za ně zinkasují Real a Barca, ostatní paběrkují. I proto mají následně problém s platební morálkou. A to je faktor, který cizince odrazuje.
4) Důvod odvozený od předchozího: kluby středu a chvostu tabulky mají omezený budget na nákup posil, proto dávají raději přednost domácím odchovancům.
5) Ve Španělsku nemají nijak pevné vazby a kvalitní kontakty čeští agenti. Navíc došlo i k jednomu excesu. Hodně zlé krve totiž způsobil před několika lety transfer Tomáše Ujfalušiho z Fiorentiny. Tomu tam končila smlouva a bylo jasné, že jeho další zaměstnavatel ho získá zadarmo, bez odstupného. Podle španělského tisku už existovala „předsmlouva“ s FC Sevilla, agent Dalibor Lacina ovšem svého klienta na poslední chvíli „šoupnul“ do Atlétika Madrid. Hrozilo se soudy, nakonec se věc v zákulisí potichu vyřešila i bez nich.
Ekonomická krize umí vyčarovat i zázraky. Pražská Sparta totiž angažovala pravého obránce Pabla Gila, jemuž skončila smlouva s Realem Madrid, v jehož béčku několik let působil. Teď je bez práce, takže je pro něj, světe, div se, najednou atraktivní i česká Gambrinus liga. A další Španěl jménem José Antonio Romera zamířil do Dukly Praha.