Zahraničí – V Česku ho nezná skoro nikdo, v Německu je ale politickou ikonou. Jeho jméno je pojem, skoro takový, jako jsou jména dvou Helmutů – Kohla a Schmidta. Byť nebyl Egon Bahr (na rozdíl od nich) nikdy německým kancléřem.
Historici dodnes tvrdí, že půlka Nobelovy ceny za mír, kterou dostal v roce 1971 Willy Brandt za svou usmiřovací politiku vůči Východu, patří právě Bahrovi. Dnes jedenadevadesátiletý politik byl Brandtovou pravou rukou, hlavním vyjednavačem a architektem smluv s Moskvou, Varšavou, Prahou i východním Berlínem.
Tentýž politik si měl podle článku v dnešním vydání nejčtenějšího německého deníku Bild nechat v šedesátých letech od československé Státní bezpečnosti (StB) zaplatit pobyt v Karlových Varech. A za pomoci komunistické tajné policie se měla ve Františkových Lázních posléze léčit i jeho žena.
Článek v Bildu vyšel s provokativním titulkem „Výbušné dokumenty o Egonu Bahrovi. Co to tam bylo s českou Stasi?“ Českou Stasi je míněna StB, „výbušnými dokumenty“ papíry, které Bild získal z pražského Archivu bezpečnostních složek.
Dva z dokumentů deník otiskl, v českém originále i německém překladu. „Dnes jsme odeslali poštou na příruční pokladnu (…) 2000 Kč na úhradu ubytování Egona Bahra s rodinou v hotelu Moskva v Karlových Varech od 6.–11. 4. (1966), tj. za 6 nocí – dva dvoulůžkové pokoje,“ píše major Farkač, náčelník II. odboru StB, v prvním z nich.
Ve druhém, označeném razítkem „Přísně tajné“, pak major Jindra mimo jiné líčí: „S Egonem Bahrem se pravidelně stýkal od roku 1963 náš ideospolupracovník Boris, který působil v Berlíně do července 1966 jako dopisovatel Rudého práva a vytěžoval ho k aktuálním politicko-hospodářským problémům. (…) Informace od něj měly často dobrou zpravodajskou úroveň a byly využívány k informování našich vedoucích činitelů.“
„V dubnu 1966 zprostředkoval Boris ve spolupráci s námi soukromou návštěvu Bahra s rodinou v ČSSR…,“ pokračuje major Jindra. Zmiňuje se o dobrých vztazích mezi Bahrovými a Borisovou rodinou, o tom, jak manželka Egona Bahra chtěla na léčebný pobyt do Československa.
„Pobyt zařizujeme ve Františkových Lázních prostřednictvím 7. odboru II. správy HS StB,“ pokračuje dokument. „Vzhledem k tomu, že současná politická situace je vhodná k ovlivnění vedoucích funkcionářů SPD z okolí Brandta, bylo by účelné rozšířit bezplatné pozvání do čs. lázní i pro Bahra a jeho dceru,“ uzavírá major Jindra své hlášení nadřízeným.
Kdyby se tahle složka dostala na veřejnost v šedesátých, potažmo sedmdesátých letech minulého století, kdy se západní Německo hořečnatě dohadovalo, zda Brandt & co. (v čele s Bahrem) nejdou komunistickému bloku na ruku až moc, Bahrovi by zřejmě hodně uškodila.
„Pokud by ta akta byla známá tenkrát, v Německé spolkové republice by zněly protesty,“ reagoval na odhalení Bildu Hubertus Knabe, ředitel Památníku Hohenschönhausen, někdejší věznice východoněmecké Stasi.
„Tenkrát“ však není „dnes“. Od Bahrovy rekreace, kterou mu měla platit česká StB, uplynulo 47 let. Už není mluvčím vlády Západního Berlína, ale člověkem, kterého si za to, co v politice dokázal, cení nejen německá levice, ale i jeho političtí oponenti.
Egon Bahr má mimochodem stále kancelář v berlínském sídle sociálních demokratů, příznačně nazvaném Dům Willyho Brandta. I v jedenadevadesáti letech udílí Němcům rady v populárních talk show i celostránkových rozhovorech v novinách.
Jeho zatím poslední kniha „To musíš vyprávět – Vzpomínky na Willyho Brandta“ je v Německu bestseller. Když nedávno v Berlíně představoval jinou knihu, „Díry v paměti“, Willy Brandt-Haus praskal ve švech.
„Všichni ho chtěli zažít, toho politika s historickou aurou,“ napsal pak reportér berlínského Tagesspiegelu. „Právě v dobách digitálního zrychlení totiž roste touha po politicích, jejichž životy psaly historii.“
Ani po dnešních odhaleních v Bildu není pravděpodobné, že by se na úctě a obdivu k Bahrovi v Německu cokoliv změnilo. Nejen proto, že on sám sveřepě trvá na tom, že si všechny cesty vždy platil sám, a dnes mu asi už těžko někdo dokáže opak.
Agenty tajných služeb byli podle Bahra navíc všichni komunističtí korespondenti v Západním Berlíně (nejen ten z Rudého práva), což ale tamní politici nepovažovali za důvod, proč je bojkotovat.
Mimochodem – už zmínka o složkách tajné bezpečnosti bývalého Československa musela Egonu Bahrovi pořádně „hnout žlučí“. V Německu se totiž již několik let zasazuje o to, aby byl zavřen úřad, který má na starosti zpracovávání obsahu složek východoněmecké Stasi.
Důvod? Podle Egona Bahra takový úřad jen zbytečně upevňuje mentální bariéru mezi východními a západními Němci. A přispívá k tomu, že ani čtvrtstoletí po pádu Berlínské zdi není Německo skutečně jednotné.
Zuzana Kleknerová
Foto: Svůj objev dokazuje německý deník Bild spisem získaným v pražských archivech ministerstva vnitra
