Za kulisy událostí - Premiér Petr Nečas, jeho předchůdce Mirek Topolánek, prezident Václav Klaus, lobbista Ivo Rittig či bývalí šéfové ČEZ a dopravního podniku Martin Roman a Martin Dvořák mají jedno společné.
Všichni - a k nim ještě mnozí další - nemají rádi Karla Randáka, muže, který vážně přemýšlí (viz včerejší Insider), že bude v přímé volbě kandidovat na Hrad.
Vlivní muži z uvedeného seznamu jsou totiž dodnes přesvědčeni, že právě dlouholetý zpravodajský důstojník stál za zveřejněním afér, které každému z nich připravily perné chvíle, nebo je alespoň náležitě rozčílily.
Pouze Rittig s Dvořákem však na to mají důkaz, v tomto případě „přiznání“ samotného Randáka. V dresu Janečkova protikorupčního fondu oba muže zkraje letošního roku veřejně obvinil, že vysávali, respektive dopustili vysávání desítek milionů z pražského dopravního podniku.
V ostatních případech Karel Randák svou roli veřejně popřel, důkazy pro opak nejsou, a přesto přesvědčení, že jim zavařil, ze zbývajících postav seznamu nikdy nevyprchá.
Petr Nečas například nikdy generálovi ve výslužbě neodpustí zveřejnění obřích odměn své pravé ruky Jany Nagyové. Když totiž letos unikla z Úřadu vlády její výplatní páska (najdete v Insideru ze 16. ledna), vyložil si to premiér právě jako Randákův atak.
Mirek Topolánek, za jehož éry Randák přišel o křeslo šéfa rozvědky, mu zase přičítá akci Toskánsko z léta 2008. Tehdy kdosi vyfotil v italském letovisku Monte Agentario politickou a podnikatelskou smetánku na společné dovolené. Mezi postiženými byl i Mirek Topolánek, jeho spolupracovník Marek Dalík, tehdejší ministr Aleš Řebíček a také tehdy ještě mocný šéf ČEZ Martin Roman.
Václav Klaus zase spatřoval Randákovy stopy v kauze Savoy, která mu notně zkomplikovala druhé zvolení do prezidentského úřadu. Uprostřed prezidentské volby se totiž objevilo video, na němž byl na aktuální schůzce zachycen lobbista Miroslav Šlouf s Klausovým kancléřem Jiřím Weiglem. Mělo to ten výsledek, že kvůli obavě o transparentnost volby byla oproti předchozím dohodám protlačena v Parlamentu veřejná volba, která Klausovi hodně zkomplikovala získání potřebných hlasů.
Tento případ jako jediný z našeho výčtu vyšetřovala policie a ta nakonec vydala oficiální stanovisko, že se Randákova role nijak neprokázala.
Soupis lidí, kteří Randákovi nemohou přijít na jméno, je ale ve skutečnosti mnohem delší. Za dlouholetou kariéru v tajných službách se bývalý voják z povolání a reprezentační cyklista specializoval na ekonomické kauzy a boj s organizovaným zločinem. Jako největší viditelný úspěch je s Randákem spojeno dopadení prchajícího Radovana Krejčíře, který byl v JAR zatčen díky práci Randákových podřízených z civilní rozvědky. Krejčíře sice tamní úřady dodnes české justici nevydaly, ale to už je jiná.
Randákovi špioni Krejčíře sledovali dva roky a uprchlík obviněný z řady zločinů byl shodou okolností dopaden dva měsíce poté, co Topolánkova administrativa Randáka dotlačila k odchodu. Oficiální zdůvodnění generálova odvolání tehdy bylo, že vláda chystá kompletní reorganizaci tajných služeb, avšak fakticky za tím byla Topolánkova a Dalíkova nedůvěra v Randákovu loajalitu.
Avizovaná reorganizace mimochodem nikdy nenastala, a tak jsou hlavně politici z ODS včetně premiéra Nečase přesvědčeni, že se jim Karel Randák dodnes mstí.