Zahraničí - Sama proti sedmi, v lepším případě jen šesti. Tak zřejmě bude vypadat mimořádně očekávaný summit skupiny zemí G8 v Camp Davidu, který od pátku hostí americký prezident Barack Obama.
Sedm nebo šest mužů tam půjde proti německé kancléřce Angele Merkelové. Chtějí, aby Německo v eurozóně zmírnilo radikální škrty a učinilo vše pro nastartování hospodářského růstu. Přišel s tím francouzský prezident Francois Hollande, ve čtvrtek se podobně vyjádřil i Obama.
Prestižní deník Financial Times dokonce na titulní straně píše o „izolaci“ Merkelové na summitu G8. Stejný list totiž s odvoláním na své zdroje uvádí, že Hollanda podpoří i britský premiér David Cameron, který má jinak jako konzervativec názorově blíž ke spolkové kancléřce.
"Nechceme být zatažení do sporů uvnitř eurozóny, ale vítáme vývoj diskuse směrem k růstu a vytváření pracovních míst," uvedl Obamův poradce pro národní bezpečnost Tom Donilon.
Ze sedmi státníků se očekává, že o podpoře růstu bude nejméně hovořit ruský premiér Dmitrij Medveděv. Jede tam jen jako náhradník za staronového prezidenta Vladimira Putina, který nechtěl, aby jeho první zahraniční cesta ve funkci vedla do USA.
Německá kancléřka se ocitá v komplikovaném postavení. Doma je stále populární a má podporu, ale její recept na dluhovou evropskou krizi – škrty, úspory, omezování výdajů – už za hranicemi Německa naráží na odpor.
Vlně, kterou dal do pohybu Hollande se svou vizí růstu podpořeného masivními výdaji, bude Merkelová těžko odolávat. Souhlasí s ní například český premiér Petr Nečas, ale ten v Camp Davidu samozřejmě nebude...
I po vítězství Hollanda Merkelová neustále říká, že od rozpočtové disciplíny nejde ustoupit a že pakt rozpočtové odpovědnosti, dojednaný v EU, nechce měnit kvůli požadavku Hollanda na zapracování růstových opatření do textu. Změní názor v Camp Davidu?
Tato rezidence amerických prezidentů ve státě Maryland nemá až tak valnou pověst, pokud se týká úspěšnosti summitů a uzavřených dohod. V roce 2000 se zde konala schůzka Billa Clintona s izraelským premiérem Ehudem Barakem a palestinským předákem Jásirem Arafatem. Měla přinést konečně mír, ale místo toho rozpoutala několik měsíců trvající násilí v Izraeli, Gaze a na Západním břehu Jordánu.