Za kulisy událostí - Nespokojenost rodičů s českým školstvím dala vzniknout novému typu základních škol. Zřizují je třicátníci, kteří nechtějí posílat děti do státních „základek“ a zároveň by rádi navázali na již fungující alternativní školky. První takovéto školy již fungují a další se otevřou v příštích měsících. Zatím nejdál se dostali rodiče v obci Škvorec poblíž Prahy, kteří školu založili v budově někdejšího statku. „V současnosti máme jednu první třídu a příští školní rok přibude další. Cílem je mít plnohodnotnou školu pro první stupeň,“ vysvětluje Daniela Montoya, ředitelka obecně prospěšné společnosti Purkrabka, která školu zřizuje. Vznik školy podpořila místní radnice a uznalo ji i ministerstvo školství. Díky tomu dostává Purkrabka státní dotaci na každé ze čtrnácti dětí. „Chtěli jsme školu s malými třídami, kde učitelé mají na žáka více času a nesvazují je klasická zvonění či fixní rozvrhy předmětů,“ dodává Montoya. Žáky do první třídy už zapisuje také Základní škola Letokruh na okraji Brna, která volně navazuje na lesní mateřské školky. „Děti budou trávit polovinu dopolední výuky venku a jednou týdně je čeká výlet do přírody či muzea. Zároveň ale budou muset zvládnout stejné učivo jako na jiných školách,“ uvádí ředitelka Barbora Pelánková. Podobný projekt se rodí i ve Vrchlabí. Zástupci rodičů tam ovšem od města nedostali souhlas na samostatnou školu. Úředníci jim nakonec vyčlenili alespoň jednu třídu v již existující základce, která má problémy naplnit kapacitu. „Byl to kompromis. Do budoucna bychom ale rádi provozovali i více než jednu třídu,“ připouští organizátorka projektu Linda Zelenková. Nově vznikající školy přitom nemusejí být poslední. „Dorostla generace rodičů, kteří odmítají klasické školky i základní školy a zároveň mají dostatečné sebevědomí i organizační schopnosti, aby si zřídili vlastní,“ říká Tomáš Feřtek z organizace EDUin, která se věnuje vzdělávání. „Tento trend je vidět po celém Česku,“ dodává. Samo ministerstvo školství projekty komentuje jen obecně. „Pokud zřizovatel splní všechny požadavky a prokáže personální i materiální zajištění, nemáme důvod školu nezapsat,“ říká mluvčí resortu Klára Bílá. Chybí zvonění, předměty, vysvědčení  Skupinka sedmiletých kluků řeší záludný úkol. Z dřevěných písmenek mají sestavit slovíčko „poušť“. Po patnácti minutách přichází paní učitelka výsledek zkontrolovat a chlapce přesune k vedlejšímu stolku. Tam mají pro změnu určovat čas podle obrázků ručičkových hodinek. A na jejich místo zasedne na hodinu psaní skupina čtyř dívek. „Skupinky se snažím střídat tak, aby výuka nebyla pro děti moc jednotvárná. Zároveň jim ale nechávám prostor, aby se mohly radit, a pilovat tak komunikaci,“ vysvětluje učitelka Magdalena Sejková. Ona sama patří mezi vůbec první zaměstnance základní školy Purkrabka v středočeské obci Škvorec. Brzy ale přibudou další – Purkrabka má ambici stát se plnohodnotnou školou s pěti ročníky. Od těch klasických se však liší v mnoha směrech. Chybí zde zvonění, pevně dané předměty i klasické vysvědčení, které nahradil slovní popis toho, jak si žák vedl. Návratnost za pětadvacet let Samotná myšlenka provozovat alternativní základní školu v Česku úplně nová není. Ovšem zatímco dříve zakládaly takovéto instituce buď církve, města, nebo podnikatelé, nyní se o slovo hlásí skupinky třicátníků, kteří chtějí mít školu podle svých představ. Zákon jim však nabízí jen omezené možnosti: buď si najmou vlastní učitele, které děti učí v rámci domácího vzdělávání, nebo si založí opravdovou školu se vším všudy. Což ale obnáší mít v první řadě budovu s třídami, toaletami nebo výdejnou jídla, jež splňuje veškeré požární či hygienické předpisy. Rodičům, kteří založili školu Purkrabka, se ovšem naskytly příznivé podmínky: rodina hlavní hybatelky projektu Daniely Montoyi restituovala barokní statek bývalého purkrabství. „Vzali jsme si hypotéku, abychom mohli statek proměnit v opravdovou školu. Znamenalo to skloubit někdy až protichůdné požadavky památkářů s potřebami dětí,“ uvádí Montoya. Stavebníci tedy museli budovu zateplit, ve třídách instalovat protihlukové panely a na stropy pověsit světlovody – roury, které pomocí systému čoček přivádějí do místností denní světlo. „Celou tu rekonstrukci jsme mohli zvládnout jen díky tomu, že máme stavební firmu,“ podotýká Montoya. Do vzniku školy se nakonec zapojila zhruba desítka zakládajících rodičů, a to podle svých profesí: účetní dohlédli na finance, personalisté na výběr učitelů a grafici na tvorbu webu či tisk letáků. „Víceméně všechny nás spojovalo to, že jsme nechtěli mít děti ve třídách, kde sedí třicet žáků a kde neučí vždy jenom kvalitní učitelé,“ říká Vladimíra Burianová, která se stará o propagaci školy. V neposlední řadě pak pomohla také místní radnice. „Poskytla nám do pronájmu tělocvičnu v místní sokolovně, což byl další předpoklad, abychom mohli získat od státu akreditaci,“ uvádí Burianová. Školu má podle rodičů v budoucnu navštěvovat maximálně 70 dětí – tedy čtrnáct pro každou třídu. Celý projekt je naplánován na desítky let dopředu, a to zejména s ohledem na vložené peníze. „Návratnost peněz počítáme nejdříve za pětadvacet let,“ míní Daniela Montoya, spolumajitelka budovy. Škola sice již nyní dostává státní dotaci na každého žáka, i tak ale rodiče doplácejí školné ve výši čtyř tisíc korun měsíčně. „Rozhodně nejde o komerční projekt,“ upozorňuje Montoya, sama matka dvou dětí ve školním věku. Sociální bariéry sedmiletých Již teď je nicméně jisté, že Purkrabka nebude jedinou školou svého druhu. Zápisy do první třídy například již proběhly na nově vznikající základce Letokruh na okraji Brna, která navazuje na tamní lesní školky. Rodiče v tomto případě vyřešili chybějící prostory pronájmem nevyužité budovy, která původně sloužila k výuce handicapovaných dětí. A do třetice o vlastní projekt usilují také rodiče z Vrchlabí. „Celkem mohou v Česku působit až desítky takovýchto škol,“ odhaduje Tomáš Feřtek ze vzdělávací organizace EDUin. Podle něj ovšem tento trend s sebou nese i řadu důsledků. „Na jednu stranu se zvyšuje tlak na stát a státní školy, aby se přizpůsobily současným požadavkům. Ale na druhou stranu se ještě více prohloubí selekce, která již nyní trápí české školství. Děti movitějších rodičů začínají už v raném věku navštěvovat jiné školy než ostatní,“ dodává Feřtek. Vladimír Šnídl