Komentář – Projekty eSbírka a eLegislativa jsou poslední dva velké resty z bohatýrské doby českého eGovernmentu. Tedy z let 2006 až 2008, kdy se ještě tolik nešetřilo a kdy se rodily největší projekty českého „elektronického vládnutí“, jak se také eGovernmentu někdy říká. Byla to doba, kdy skutečně vznikly a začaly fungovat první CzechPointy. Kdy se už připravovalo spuštění datových schránek a kdy se v Parlamentu přijímaly zákony, které později umožnily zavedení základních registrů.
Součástí tehdejších odvážných vizí, symbolizovaných panáčkem eGONem, ale bylo i něco dalšího, a také „docela velkého“: jakési překlopení celého legislativního procesu a jeho výstupů z klasické papírové podoby do podoby elektronické. Ano, jde právě o ony projekty eSbírka a eLegislativa, které dnes již měly být dávno realizovány. Jenže nejsou, protože jejich realizace byla opakovaně plánována a zase odkládána. A když už to v současnosti vypadalo, že se s jejich realizací přeci jen začne, přichází zpráva o dalším odkladu. Z prostého důvodu: plánované náklady na realizaci obou projektů, ve výši 526 milionů korun, by se zřejmě nestihly profinancovat ještě ze stávajícího integrovaného operačního programu (IOPu). A tak se vše odkládá na další léta, do programového období 2014+.
Inu, když na něco nejsou peníze, tak se to asi opravdu nedá realizovat. Zajímavou otázkou je ale to, zda nějakou eSbírku a eLegislativu dnes ještě vůbec potřebujeme. V době, kdy je na trhu řada komerčních řešení (jako třeba ASPI či zakonyprolidi.cz) a kdy jsou zákony publikovány na Portále veřejné správy a Sbírka zákonů vychází i v elektronické podobě.
Odpověď je taková, že už samotná eSbírka by přece jen měla být „o něčem víc“ než jen o dostupnosti plných textů zákonů v elektronické formě, s možností plnotextového vyhledávání a dalšího komfortu. Třeba o právní závaznosti, kterou zatím má jen tištěná (papírová) podoba, a nikoli podoba elektronická. Dále o tom, aby stát nemusel draze tisknout a rozvážet závazné (tištěné) verze sbírky, ale mohl je vydávat (jako závazné) již rovnou v elektronické podobě. Samozřejmě nejenom zákony, ale i další právní předpisy (vyhlášky atd.). A také aby byly v elektronické (a závazné) podobě dostupné i všechny starší právní předpisy.
Navíc, ona není elektronická podoba jako elektronická podoba. Pouhým naskenováním nějaké listiny sice také vzniká její elektronická obdoba, ale dál se s ní dá pracovat již jen jako s obrázkem. Kdežto s legislativními texty je třeba pracovat jako se strukturovaným textem. Nejenom kvůli jejich členění (do všelijakých paragrafů, článků, odstavců, písmen atd.) a možnosti připojování potřebných metadat (třeba údajů o platnosti a účinnosti, odkazů na jiné předpisy atd.). Jde především o možnost jejich strojového zpracování, tak aby se co možná nejvíce rutinních činností dalo zautomatizovat. A právě o to usiluje „souběžný“ projekt eLegislativa.
Jen pro představu: když dnes legislativec potřebuje změnit třeba jen jediné slovíčko ve stávající podobě zákona, nemůže ho jednoduše přepsat v nějakém textovém editoru, ale musí vygenerovat změnový text ve stylu: v §P, odstavci O, písmeno P, se slovo X mění za slovo Y. Při tom může legislativec udělat řadu chyb, nebo jen nedomyslet řadu formálně-technických souvislostí (jako třeba nutnost přečíslování, změny vzájemných odkazů atd.), ale i souvislostí věcných. Nehledě na čas, který během toho stráví. Přitom jde o věci, které program šitý na míru přípravě legislativy zvládne zajistit sám. A navíc ještě zvládne ohlídat řadu dalších věcí, souvislostí, kritérií atd., které se v současné „papírové praxi“ hlídají jen velmi složitě, a bohužel také s malou účinností.
Snad tyto malé a zjednodušené příklady dávají tušit, že projekty eSbírka a eLegislativa jsou potřebné a nejsou žádnou veřejnoprávní konkurencí stávajícím komerčním řešením. Na druhou stranu je určitě důležitou a podstatnou otázkou i to, zda skutečně musí jít o „tak velké“ projekty, dohromady za půl miliardy. A také zda je stát musí řešit stylem „horké brambory“, konkrétně jejich přehozením na Českou poštu a její odštěpný závod ICT služby, v rámci tzv. in-house výjimky, aby řádná výběrová řízení na dodavatele nemusel vypisovat sám. To opravdu neexistuje žádné efektivnější a levnější řešení?
Jiří Peterka
