Glosa – Ceny elektřiny na energetickém trhu klesají čtvrtý rok po sobě a dávno se dostaly z pásma mezi cca 45 až 55 eury za megawatthodinu, což býval rozsah, který výrobci elektřiny považovali za rozumný a z jejich pohledu zajišťující dostatečnou rentabilitu.
Na své kůži to v posledních letech zažívá i největší tuzemský výrobce elektřiny – ČEZ – a rok 2014 bude z tohoto pohledu zlomový. Ceny elektřiny, za které ČEZ prodává (realizační ceny), klesnou v letošním roce nejvíce v historii, a to o více jak 12 % (viz graf). Díky předstihu v prodeji elektřiny (výroby) jsou realizační ceny ČEZ zatím stále výše v porovnání s těmi, za které se uzavírají kontrakty na dodávku elektřiny na další období. Zákonitě se k nim však přibližují a budou přibližovat. To znamená i pokles budoucích zisků ČEZ. Ten letošní má podle společnosti klesnout o 21,8 % proti roku 2013.
Nezdá se, že by se vbrzku něco mělo změnit.
Jsme propojeni s německým trhem a tržní cenu elektřiny v tuzemsku určuje vývoj v Německu. Tamní vysoká podpora obnovitelných zdrojů spolu s nefunkčním evropským systémem emisních povolenek jsou hlavními příčinami poklesu velkoobchodních cen elektřiny.
V případě emisních povolenek je naděje, že Evropská komise se pokusí postavit systém emisních povolenek na nohy a ony začnou plnit svou funkci: stimulovat celkové snižování emisí skleníkových plynů. Mohou potom zdražit cenu elektřiny ze zdrojů s velkými emisemi. V tomto ohledu se zdá být vstřícnější i Německo.
V případě narovnání trhu pokřiveného extrémní podporou obnovitelných zdrojů to tak nevypadá. Staronová německá vláda vzešlá z loňských podzimních voleb nejeví mnoho ochoty k omezení podpory OZE. Kloní se spíše k individuální pomoci nerentabilním plynovým elektrárnám, k tzv. kapacitním platbám. Chce platit za udržení rezervního výkonu pro případnou potřebu. Dostatečně bohaté Německo si to může dovolit. Pro české výrobce je to však past, na podporu mohou těžko čekat.
V takovém případě hrozí, že tržní ceny zůstanou dole i nadále. Pro ČEZ to znamená, že se jim budou přibližovat i jeho realizační ceny a v budoucnu bude prodávat elektřinu někde mezi 35 a 38 eury za MWh. Klesat mohou i jeho zisky.
Je z toho úniku? Někteří odborníci spekulují, že nejlépe by bylo omezit se na výrobu elektřiny jen ve zdrojích s nejnižšími provozními náklady, což je výroba v jaderných elektrárnách, a současně šetřit uhlí a tím i životní prostředí. S tím souvisí také omezení exportu elektřiny, který ročně představuje více jak pětinu elektřiny vyrobené v Česku. Je to varianta velmi hypotetická, nebere v úvahu další efekty, např. dopady na zaměstnanost.
Zatím tady asi nezbývá než se držet naděje, že rozbíhající se energetické přístupy velkých evropských zemí nakonec přivedou Evropu k racionálnějšímu a přirozenějšímu východisku, chce-li zůstat jednotná. Možná je to nyní pat, ale hlavně že to ještě není mat.
Petr Hlinomaz
