OffshoreLeaks. Jak přichází státy o obrovské sumy ve 260 gigabytech

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
5. 4. 2013 14:07
Rekonstrukce: Jak novináři našli důkazy o masivním přesouvání peněz do daňových rájů. Zrodil se příběh, který může přispět k pádu systému, kvůli němuž přicházejí jednotlivé země o obrovské částky na daních.
Foto: Tomáš Kunc

Rekonstrukce – Je to jako přečíst 500 000 výtisků bible. Asi tolik dat ukrývají databáze s tajnými informacemi, které od včerejška řeší celý svět - od Ameriky přes Afriku, Evropu, Asii až po Austrálii.

Řeč je o takzvané kauze OffshoreLeaks (podle slavnější aféry WikiLeaks), důkazech o masivním přesouvání peněz do daňových rájů. Už loni je – na pevném disku – získalo washingtonské Konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), ve čtvrtek začala světová média pouštět do éteru první vyhodnocené informace.

260 gigabytů dokumentů o pečlivě tajených hříších prominentů by jeden člověk nedokázal přečíst za celý svůj život, shodují se experti. Nejen kvůli nezvykle velkému objemu. Na rozdíl od depeší zveřejněných Julianem Assangem totiž nemají jednotný formát – vedle dvou milionů e-mailů jde o nejrůznější dokumenty ve Wordu, firemní databáze a tabulky, obrázky, ofocené pasy, pédéefka...

Aby se práce mohli ujmout novináři a udělat důkladnou, více než rok trvající rešerši, bylo nejdřív potřeba data roztřídit. ICIJ proto povolalo datové specialisty – Němce Sebastiana Mondiala , Brity Duncana Campbella a Matthewa Fowlera a Rigoberta Carvajala a Matthewa Caruanu z Kostariky.

Mondial se s daty do kontaktu prvně dostal před rokem v zimě. „Přiletěl jsem do Washingtonu, aniž bych věděl, o co jde,“ řekl v rozhovoru s německou televizní a rozhlasovou stanicí NDR. „Po krátkém rozhovoru s Gerardem Rylem z Konsorcia investigativních novinářů přede mnou najednou ležel harddisk,“ vzpomíná.

Ze všeho nejdřív bylo třeba data upravit tak, aby byla strojově čitelná. Německý deník Süddeutsche Zeitung, který na projektu participuje a část odhalení zveřejnil, detailně popsal jak.

Bylo nutné odhalit dokumenty a informace, které se dublovaly. A duplikáty vyřadit.

Speciálním „oříškem“ byly obrázky. Dopisy, v nichž skuteční majitelé instruovali nastrčené šéfy, byly často nejprve vytištěny, pak podepsány a následně naskenovány. I ukládání dokumentů ve formě obrázků by znesnadňovalo následnou novinářskou rešerši.

Obrazové databáze tak specialisté digitalizovali s pomocí techniky OCR (zkratka pro "optical character recognition"), čímž z nich udělali dokumenty čitelné technikou. Program Nuix (který využívají i úředníci amerického bankovního dohledu SEC) pak mezi daty vytvořil vztahy.

„Měli jsme štěstí, že jsme měli k dispozici speciální software, který se využívá v kriminalistice,“ vysvětluje Sebastian Mondial. „Umožnil nám získat odpovědi na otázky typu: jak spolu data souvisejí, kdy dokumenty vznikly, kdy byly e-maily odeslány a komu odešly jejich skryté kopie,“ řekl datový expert Mondial novinářům ze Švýcarska.

Teprve až když šlo v dokumentech efektivně vyhledávat, dostali „výbušné“ materiály na stůl novináři. A protože relativně malé konsorcium investigativců samo nebylo schopné informace zpracovat, přenechalo rešerši vlivným mediálním domům, s nimiž spolupracuje. V Evropě třeba deníkům Guardian, Le Monde či Süddeutsche Zeitung, v Americe Washington Postu – celkem 86 novinářům ze 46 zemí.

Za každým ze 130 tisíc odhalených lidí s penězi v daňových rájích je příběh, který může přispět k pádu systému, kvůli němuž přicházejí jednotlivé země o obrovské částky na daních.

Zuzana Kleknerová

 
Mohlo by vás zajímat

Právě se děje

Další zprávy