Objev dne – Zatím sice není jasné, zda databáze Offshore Leaks, kterou zveřejňuje Mezinárodní korporace investigativních novinářů (ICIJ), má svou českou část, ale je to velmi pravděpodobné. Mezi 130 tisíci osob a 120 tisíci firem využívajících daňový ráj na Britských Panenských a Cookových ostrovech musí figurovat i česká jména. Proto dokumentace také budí pozornost českých úřadů.
„Databáze je výjimečná tím, jak je obsáhlá. Vycházíme z toho, že by se mohla týkat i českých subjektů. A děláme příslušné kroky, abychom se k ní dostali,“ říká šéf Finančně analytického útvaru ministerstva financí Milan Cícer, pod něhož spadá kontrola podezřelých finančních operací a boj proti praní špinavých peněz. Podobně se o data z Karibiku zajímá česká daňová správa. Podle mluvčí Generálního finančního ředitelství Petry Homolové sice zatím není jasné, zda budou k něčemu dobrá, rozhodně se je ale pokouší získat. „Prozatím se však, dle našich informací, ve zveřejněných údajích projektu Offshore Leaks neobjevil žádný Čech,“ říká Homolová.
Panenská tajemství
Na Panenských či Cookových ostrovech se může skrývat klíč k řadě podezřelých korupčních kauz. Včetně jedné z nejzávažnějších – vysávání peněz z pražského dopravního podniku. Na Panenských ostrovech totiž sídlí anonymní společnost Cokewille Assets, do níž směřovaly tučné provize z firem Neograph a Bitmedia, jež pro dopravní podnik zajišťovaly papírové jízdenky a obrazovky v metru. Podle Nadačního fondu proti korupci je Cokewille provázána s vlivným pražským podnikatelem Ivem Rittigem, tvrdé důkazy o tom ale nejsou. Informace přímo z Panenských ostrovů by v této otázce mohly udělat jasno.
Přes Panenské ostrovy běžela i část transakcí spojených s privatizací Mostecké uhelné společnosti a plzeňské Škodovky, jež léta zaměstnávají švýcarskou justici – a od loňska znovu i české policisty. Jde ale i o desítky mnohem méně popsaných záhad. Namátkou: právě na Panenských ostrovech se skrývá odpověď na otázku, komu patří firma Marsa Limited, jež od roku 2010 inkasovala blíže neupřesněný zisk z vymáhání pokut černých pasažérů plzeňského dopravního podniku. Tamtéž sídlí firma Midoma Overseas Ltd., vládce zkrachovalého TechnoParku Pardubice, který před časem shrábl 300milionovou dotaci na nepotřebný podnikatelský inkubátor, aby se pak položil. Nebo holding Huron Group, majetkově ovládající pražskou firmu Euroform, jež chce nájemní haly stavět pro změnu u Ústí nad Labem.
Na Panenských ostrovech se odehrála i část řetězových transakcí, za nimiž s největší pravděpodobností stojí vlivný podnikatel Petr Sisák. Jde o operace s obligacemi, jež za stamiliony korun nakoupily prostřednictvím makléřské firmy Key Investments pražské radnice, a dále o problematické navýšení základního jmění ve společnosti Via Chem (ta kontroluje majetek severočeské chemičky Spolchemie). V prvním případě na operacích prodělaly radnice, v druhém šlo o snahu obehrát Sisákovy společníky. Zvlášť objasnění obchodů s dluhopisy, jež prodávala Key Investments, by bylo cenné: operace měly dobré politické krytí a podrobnější informace o nich mohou ozřejmit prorůstání české politiky s šedou ekonomikou.
Zatím je ticho
Zatím se ale neobjevily žádné signály o tom, že zjištění ICIJ přinesou odpovědi právě na podobné otázky. Ani se objevit nemusí. Jakkoliv je soubor získaných dat obsáhlý, zachycuje jen dílčí výsek českého byznysu v Karibiku. Novinářské konsorcium má data jen ze dvou servisních společností – Commonwealth Trust Limited z Panenských ostrovů a Portcullis TrustNet z Cookových ostrovů. Jde sice o výrazné hráče na tamním trhu, ovšem ne jediné. „Firem a advokátních kanceláří, které na ostrovech poskytují tyto služby, je víc,“ říká Aleš Kozák ze společnosti Akont, jež pro české firmy zajišťuje offshorové poradenství.
Odborníci na offshorové struktury tvrdí, že i když jsou Britské Panenské ostrovy považovány celosvětově za nejatraktivnější z karibsko-pacifických daňových rájů (jejich legislativa z půli 80. let se stala vzorem pro další státy, které se rozhodly daňovými výhodami lákat mezinárodní kapitál), nepatří k nejoblíbenějším destinacím pro české podnikatele. A to i přes to, že je právě tady registrováno přes 400 vlastníků českých firem. Daňových rájů s různou mírou regulace je na světě více než padesát. Offshorová encyklopedie, kterou Akont zpracoval pro své klienty, jen v karibsko-pacifické oblasti uvádí dvacet offshorů.
Pokud si Češi chtějí vybrat tichomořský daňový ráj s nejvyšší mírou utajení, dávají obvykle přednost Seychelám, kde najdou srovnatelné podmínky, ale kratší časový posun, což je praktičtější. Panenské ostrovy jsou podle expertů oslovených deníkem Insider také prakticky nepoužitelné pro daňové úspory. „Pokud si tady někdo z Česka pořizuje firmu, tak v naprosté většině případů jen kvůli tomu, aby zakryl její vlastnictví,“ vysvětluje Kozák.
Offshorové praktiky
Jak zametání stop k vlastnímu bohatství vypadá? Firmy českých vlastníků sídlící v Karibiku obvykle nedrží na ostrovech majetek, ten ukládají do bank v zemích s vyspělým finančním sektorem, zpravidla ve Švýcarsku či Rakousku, do loňska i na Kypru. Navíc bývají součástí rozsáhlejšího řetězce. „Větší skupiny mají obvykle mateřskou firmu v ‚měkkém‘ daňovém ráji, tedy v zemi, kde sice platí daňová zvýhodnění, ale kde je vyšší míra regulace i lepší zabezpečení investic. Například v Nizozemsku či na Kypru. Teprve za těmito společnostmi pak stojí další mateřská firma z ‚tvrdého‘ offshoru typu Panenských ostrovů, Seychel nebo Panamy. Až z té se pak distribuují peníze,“ vysvětluje advokát, který se specializuje na offshorové služby, ale nechce být v této souvislosti jmenován. Smyslem řetězení je jednak další zamlžení vlastnických vztahů, jednak rozložení rizika.
Offshoroví poradci se shodují, že snaha zakrýt vlastnictví firmy vůbec nemusí mít – a ve většině případů ani nemá – kriminální pozadí.
„Většina mých klientů má prostě obavy se k majetku přiznávat, protože vidí, že bohatí jsou často terčem vydírání. Různé živly – nezřídka z policie nebo z úřadů – z nich tahají peníze. Konkurence na ně útočí zmanipulovanými rozhodčími nálezy, zfalšovanými bankovními příkazy, šikanózními žalobami. Berdychův gang (skupina, v níž byli i policisté, která se specializovala na vydírání podnikatelů – pozn. red.) je jen špičkou ledovce. Strach přiznat majetek je často naprosto racionální,“ říká již zmiňovaný advokát.
Někdy byznysmeni potřebují dočasné utajení po dobu probíhajícího obchodu. Když se například miliardář Radovan Vítek loni rozhodl, že se nepřátelsky vláme do developerské skupiny Orco, skupoval její akcie tajně z trhu prostřednictvím anonymních firem Crestline Ventures z Panenských ostrovů a Gamala z Kypru. Nešlo přitom jen o to, aby nevzbudil pozornost konkurentů, ale hlavně aby nepoplašil své financující banky – ty by jeho už tak slušně zadlužené skupině CPI těžko poskytly kapitál bez toho, aby si do úvěrů započetly tučnou rizikovou přirážku.
Vytváření offshorových struktur samo o sobě není nelegální, a to ani v případě, že jeho hlavním cílem je daňová optimalizace. Jde o poměrně běžnou praxi, díky níž Česko přichází na dani podle nejčastějších odhadů zhruba o deset miliard ročně. Služby „daňového plánování“ včetně využití offshoru u nás poskytuje několik renomovaných společností, od již zmiňovaného Akontu po auditorskou „velkou čtyřku“, dále desítky menších firem a advokátních kanceláří disponujících kontakty na místní offshorové zprostředkovatele. Velké holdingové skupiny typu PPF či J&T zaměstnávají vlastní specialisty.
Většina těchto velkých holdingů má mateřské společnosti registrované v některém z evropských daňových rájů, například PPF má matku v Holandsku, KKCG na Kypru, Penta loni přesunula svůj investiční holding z Kypru na ostrov Jersey. Není to ale pravidlem: Vyvádění zisku do zemí s nižším zdaněním je pro některé byznysmeny problematické z etických či vlasteneckých pohnutek. Právě takto vysvětluje například Andrej Babiš, proč zásadně odmítá přestěhovat do zahraničí matku svého holdingu Agrofert. Také nový investiční fond, který zakládá s Jozefem Janovem, má mít sídlo v Praze. „Podnikáme tady, takže odvádět daně v zahraničí bychom považovali za nefér,“ prohlásil Janov.
Podle Aleše Kozáka z Akontu ale řadu českých byznysmenů, kteří léta na přesun do daňového ráje nepomysleli, v poslední době k takovému kroku čím dál víc žene domácí legislativní nestabilita. „Daňové zákony se mění tak často a takovým tempem, že podnikatelé mají problém plánovat v delším horizontu,“ říká. K tomu se navíc pojí znechucení z domácí míry korupce. „Nechci tady platit daně, když vidím, kolik státních peněz se rozkrade,“ řekl Insideru v neformálním rozhovoru jeden z úspěšných českých průmyslníků. Tento trend potvrzují i statistiky: Počet firem českých vlastníků mířících do daňových rájů roste, loni jich už bylo přes 12,5 tisíce.
Mění se ale i offshorový byznys. Jak Evropa, tak USA tlačí z obavy z daňových úniků, praní špinavých peněz a financování terorismu na čím dál vyšší míru regulace i v tradičních daňových rájích. „Tvrdé“ offshory, zajišťující tradičně maximální míru bankovního i obchodního tajemství, se ocitají na blacklistech a firmám, jež v nich sídlí, to poškozuje image. Proto dnes i karibské daňové ráje uzavírají s vyspělými státy dohody o výměně informací, v nichž se zavazují rozkrývat na požádání i anonymitu svých firem. Takovou dohodu uzavřely jen během posledního roku s Českou republikou dokonce i Panenské ostrovy, kromě nich například Bahamy, Bermudy, Kajmanské ostrovy, San Marino a dále ostrovy Man, Guernsey a Jersey.
Pokud se tedy objeví na seznamech Offshore Leaks česká jména, u nichž bude podezření na nelegálně získaný majetek, mohou si úředníci z FAÚ či daňové správy rozjet vyšetřování a vyžádat si přímo v Karibiku oficiální upřesňující informace, jež se pak dají použít jako důkazy u případných soudů.
Milan Cícer ale přiznává, že jde často jen o teorii. „Přes rostoucí počet dohod o výměně informací bývá těžké se k nějakým informacím dostat. Řada zemí na dotazy reaguje neochotně, někde se dotazy pravidelně ztrácejí a výsledek bývá nulový,“ přiznává. Obtížná přitom nebývá spolupráce jen s exotickými destinacemi. Mezi státy, kde se stále striktně dodržuje bankovní tajemství, patří třeba Rakousko, také země britské koruny jsou neochotou k poskytování informací proslulé.
Zuzana Kubátová
