Zahraničí – Říkává se, že kdo prošel jednou válkou, bude vždy dělat maximum pro to, aby odvrátil každou další. Barack Obama v žádné válce nebojoval, ani nezažil na vlastní kůži nějaké hrůzy.
V úterý v Los Angeles ale prohlásil, že mu stačily opakované návštěvy vojenské nemocnice Waltera Reeda, kde se léčí z těžkých zranění Američané nasazení v Iráku a Afghánistánu v posledních několika letech.
„Strávil jsem velmi mnoho času v nemocnici Waltera Reeda s kluky, kterým bylo dvacet, třiadvacet, pětadvacet let. Cenu, kterou zaplatili, si málokdo z nás dokáže představit. Proto dělám vše, co mohu, abych řešil problémy bez nasazení vojenské síly,“ prohlásil americký prezident.
Dlouholetý spor s Íránem o jaderný program dospěl v neděli k dohodě, na poslední chvíli Obama v srpnu couvl i před útokem na Sýrii výměnou za to, že se Asadův režim zbaví chemických zbraní.
Po pěti letech v úřadě tak naplňuje to, co slíbil. A co zdůrazňoval jako protiklad ke svému předchůdci Georgi W. Bushovi. Vyvede Spojené státy z válek, ve kterých jsou, a nebude se pouštět do nových, pokud nebude přímo ohrožena bezpečnost země.
V roce 2009, když nastupoval do funkce, měli Američané v Afghánistánu a Iráku dohromady 180 tisíc vojáků. Z Iráku už se stažení uskutečnilo, v Afghánistánu se tak stane patrně příští rok.
Sázka na diplomatické přesvědčování a ekonomické sankce má svá rizika. Tak například: co když dohoda s Íránem nevyjde a Teherán její podmínky jednoznačně poruší? Americký prezident bude obviňován z naivity, a pokud znovu vyzve k jednání, tak i ze slabosti.
Dohoda se vyjednávala tajným kanálem, před veřejností skryté rozhovory řídil v Ománu jako prostředník tamní sultán Kábus. Takto Nixon a jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger kdysi úspěšně obnovili diplomatické vztahy s Čínou v roce 1971, naopak tajná vyjednávání o izraelsko-palestinském míru v roce 1993 v Oslu později skončila tragickým krachem. Čili šanci vidíme padesát na padesát.
Většina Američanů je válkami posledních let unavena a nechce další mrtvé vojáky někde v opačných koutech zeměkoule. Kritici předesílají, že Amerika ztrácí vůdčí pozici ve světě a například na Blízkém východě vyklízí pozice Rusku.
Pro některé americké politiky a politology jsou občasná americká vojenská angažmá v různých částech světa natolik běžnou a podstatnou součástí zahraniční politiky, že si život a politiku bez nich nedokážou představit.
Začíná se tak spekulovat o tom, že Barack Obama by se mohl stát jedním z mála prezidentů novodobé americké historie, který po dobu svého mandátu v Bílém domě nenařídí žádnou velkou válku nebo invazi proti cizí zemi.
Zatím má „na kontě“ jen útoky bezpilotních letounů v Pákistánu a Jemenu a likvidaci Usámy bin Ládina, což je součást boje proti terorismu. Při akci v Libyi v roce 2011 plnili Američané spíše jen podpůrnou roli britským a francouzským silám.
Od doby druhé světové války nevedli USA do žádného válečného konfliktu jedině Jimmy Carter a pak Gerald Ford, jehož působení v Bílém domě ale bylo po rezignaci Richarda Nixona kratičké.
Roosevelt byl válečným prezidentem, Truman a Eisenhower se angažovali v Koreji, John. F. Kennedy, Lyndon Johnson a Richard Nixon ve Vietnamu. Reagan nařídil bombardování Libye a invazi na Grenadu, George Bush vedl mezinárodní koalici proti Iráku po jeho útoku na Kuvajt. Clinton poslal americké síly do Somálska a Bosny, s Georgem W. Bushem budou spojeny Afghánistán a Irák.
Ale pozor, do skončení Obamova druhého funkčního období zbývají ještě tři roky.
MARTIN NOVÁK
