Za kulisy událostí – Zdravotní knížky IZIP se měly stát vlajkovou lodí elektronického zdravotnictví v Česku. Bezmála dvoumiliardový projekt však skončil fiaskem a ministerstvo zdravotnictví nyní mění taktiku zavádění takzvaného e-healthu. Místo velkých jednorázových projektů hodlá využít existující, ale roztříštěné systémy. „Chceme vyjít z toho, co už u nás funguje, a propojit to. Dobré systémy mají například i zdravotní pojišťovny,“ říká náměstek ministra zdravotnictví Tom Philipp (KDU-ČSL).
Velké informační projekty jsou – také kvůli zkušenosti s IZIP – minulostí. A ministr zdravotnictví se nijak netají tím, že k nim nemá velkou důvěru. „Místo toho, aby se řešily reálné potřeby zdravotnictví, měla nějaká firma reálnou potřebu si vydělat, tak vytvořila nějaký monstrózní projekt za mnoho miliard a ten potom prosadila,“ říká Svatopluk Němeček (ČSSD). „Nebo i ze začátku dobré projekty se zvrhly a staly se především cestou, jak vytunelovat zdroje veřejného zdravotního pojištění,“ dodává.
V českém zdravotnictví již nyní funguje řada systémů či databází, k těm vyzdvihovaným patří registry – například onkologický. Existuje také projekt předávání obrazové zdravotnické dokumentace ePacs nebo elektronický recept. Ale právě e-recept se nyní v rozvoji zabrzdí. Původně měl od příštího roku být povinný, nicméně ministr Němeček se rozhodl tuto povinnost zrušit.
„Už jen povinnost předepisovat léky elektronicky vznikla prapodivně. Obsahoval ji přílepek k zákonu o léčivech. Ten se poslancům podařilo propašovat narychlo ve druhém čtení,“ vysvětluje Němeček.
Podle jeho náměstka Philippa však i přesto každý měsíc počet elektronicky vypsaných receptů na léky pozvolna roste. A dalšímu rozšíření chce pomoci tím, že jeho používání odmění. „Třeba bonifikací v úhradové vyhlášce, aby ten, kdo je používá, měl za to nějakou výhodu,“ vysvětluje Philipp.
Papír zatím vládne
I přes některé fungující systémy český pacient nadále většinou chodí od jednoho doktora k druhému či do lékárny s papírem v ruce. „Část lékařů funguje elektronicky. Ale teprve se to rozjíždí,“ říká náměstek Philipp. „Je to otázka dvou tří let, aby to bylo standardem,“ dodává.
Úspěšným příkladem, jak to může fungovat, je v Evropě Švédsko se svou Národní databází pacientů – lékaři si mohou veškeré údaje prohlížet přes internet. Jenže k tomu má zatím Česko daleko. Podle Martina Zemana z České lékařské společnosti J. E. Purkyně výměna zdravotnických údajů vyžaduje odvahu. „Z hlediska ověřování, identifikace a šifrování se zatím nepostupuje ideálně,“ domnívá se Zeman.
„Je potřeba vybudovat základní infrastrukturu pro předávání dokumentace. IZIP začal rozvíjet osobní knížku, aniž by ta infrastruktura existovala, a jeho tvůrci chtěli přimět stát k jejímu vytvoření,“ říká Zeman.
Ten je členem vznikající pracovní skupiny, která by na ministerstvu zdravotnictví od příštího týdne měla začít připravovat strategii pro další postup v elektronickém zdravotnictví. „Výsledky bychom měli mít v posledním čtvrtletí tohoto roku,“ dodává náměstek Philipp.
Aleš Měřička
