Komentář - Ústavní soud volbu prezidenta neodložil. Začne koncem tohoto týdne. Koho volit? Překvapuje, kolik lidí tu podivnou volbu řeší. Kam přijdete, všude se o ní mluví: Koho volíš? Jako bychom žili v americkém systému, kde má prezident úplně jinou roli. Zjevně od nejvyššího ústavního činitele něco velkého čekáme. Co vlastně? Právě to očekávání je klíčem k odpovědi na otázku, koho z devíti kandidátů si vybrat.
Co čekáme od prezidenta? Že věci napraví, že bude vládě a stranám, ale taky státním institucím oponovat, pokud jednají špatně. Čekáme, že „v tom s politiky nepojede“, že se nad nimi bude vznášet, bude je hlídat, bude vůči nim kritický. Bude na naší, ne na jejich straně. To je princip přímé volby - my ho vybíráme, ne oni. Zdá se, že jako národ prezidenta potřebujeme, že na něj stále ještě věříme.
Jeho možnosti jsou však omezené. Neřídí vládu, nemá zákonodárnou iniciativu. Chod země ovlivňuje skrytě: tak třeba jmenuje soudce. Vybírá premiéra a pověřuje ho sestavením kabinetu. Jmenuje ministry. Může a má s premiérem o jeho volbě polemizovat. A, jak jsme si nedávno uvědomili, má v rukou monarchistické právo udělovat milosti, dokonce i ty plošné - vyhlašovat amnestii. To byl jen výběr z jeho pravomocí, ale je zřejmé, že malé nejsou. Prezident není ceremoniář, má silný vliv na události v zemi. Silný zpožděný vliv.
V úvaze, koho volit, hraje roli to, co je v Česku špatně, proti čemu by se měl prezident postavit. Hledáme někoho, kdo se umí vzepřít, kdo umí bojovat, své postoje doma i venku formulovat. Takový bojovník, moderní, nesvalnatý, byl Václav Havel. Těžko mu někdo upře odvahu jít proti komunistům, když u nás vládli, když takový postoj znamenal ztrátu výhledu, kariéry, dokonce ztrátu svobody, vězení. Ale ani Havel jako prezident nevyhověl všem, měl mnoho kritiků, nepřátel. Ani bojovník Havel nezařídil, že žijeme v opravdovém právním státu.
Jak si vybrat z kandidátů? Václav Klaus řekl, že „v této volbě prezidenta nezvolí občané, ale média. Respektive že bude vybrán médii“. Takže nečíst servery, noviny, neposlouchat rádio, nekoukat na televizi? Jak jinak bychom se ale o kandidátech dozvěděli? Média jsou dodavateli informací, podléhají různým vlivům, nejsou stoprocentně nezávislá, ale když je sledujete, bez potíží si můžete udělat poměrně přesný obraz každého kandidáta, jeho života a zázemí.
Velký vliv na volbu mají průzkumy veřejného mínění. Jakoby ji určují předem, dělají předvýběr. Přitom vždy obrážejí naprosto minimální segment voličů. Nevidíme do nich. Jistě – agentur je víc, podobně jako médií je víc, můžeme porovnávat. Ale platí, že průzkumy mohou celkem snadno vyloučit docela silného kandidáta. Není dobré se řídit průzkumy. Ty dnes volbu z devíti kandidátů de facto zúžily na dva – Jana Fischera a Miloše Zemana. Volit se jistě dají i ti ostatní.
Oč v Česku nejvíc jde? Uvnitř o to, abychom se stali právním státem, kde mají politici co nejkontrolovatelnější vliv na policii, žalobce, soudce, výběrová řízení atd. Jsme po léta rozkrádaná, tunelovaná země. Volit kohokoli, kdo spolupracoval na vytvoření tohoto systému, je chyba. Spolutvůrce nebude mít potřebu, odvahu, sílu systém kritizovat, popisovat (o moc víc prezident nemůže). Kdo dosavadní, značně shnilý systém budoval? Nepochybně zemanovec Miloš Zeman (s Klausem spolutvůrce opoziční smlouvy). Samozřejmě i ódéesák Přemysl Sobotka; jeho strana má lví podíl na stavu země.
Nejen oni. Jiřího Dienstbiera nominovali sociální demokraté. Ve známost vešel soubojem s pražskými kmotry, vypadal nadějně, když se v Praze vzepřel vlastní straně. Ale nedotáhl to, prohrál a strana si ho vybrala jako kandidáta na Hrad. Nejel v budování systému, ale se systémem se hladce dohodl.
Složité je to se Zuzanou Roithovou (KDU-ČSL). Nejsou známy žádné její maléry, jen ji kandiduje strana, která po léta ovládala ministerstvo obrany a tamní předražené či zbytečné zakázky. Roithová, jež sloužila i jako ministryně, mlčela. Nevěděla o svinstvech? Tomu se nechce věřit.
Jan Fischer. Není to kůň velké partaje. Má za sebou krátkou kariéru premiéra. Do této velefunkce ho vybral Mirek Topolánek, Jiří Paroubek a nominaci odkýval Václav Klaus. Fischer vystupuje jako slibotechna, chce tady v té zemi všecko napravit; jako premiér to nedělal. Můžeme se spolehnout na úředníka, kterého si vybral Topolánek s Paroubkem?
Zjevně nejpřímější, nejotevřenější kandidát je šéf Topky Karel Schwarzenberg. U něj se člověk nebojí, že by kradl a že by vědomě podporoval tuneláře. Je státník. Jenže působí strašně unaveně, bez šťávy. A jeho vazba na systém není zrovna slabá: TOP 09 stvořil exlidovec Miroslav Kalousek. Schwarzenberg se v ministrovi financí vidí. Věříme Kalouskovi? A ještě něco. Kníže oficiálně předsedá TOP 09, ale je veřejným tajemstvím, že stranu řídí Kalousek. Kdo by řídil Hrad?
Volit se samozřejmě dá kdokoliv, i Vladimír Franz, Jana Bobošíková, Táňa Fischerová.
Použijme i jiná kritéria. Vztah ke komunistům. Byl kandidát v minulém režimu v KSČ? Kdy do ní vlezl, kolik mu bylo? Jak dlouho v ní vydržel, až do roku 1989? Nadbíhá dnes komunistům? Je tak pragmatický, že by bral jejich hlasy? Co pak ale od něj můžeme čekat? Jakou pomoc? Jaké zastání?
Jiné kritérium – jak by takový člověk vystupoval v zahraničí? Má tam jméno? Má takovou vnitřní sílu, že by si to jméno udělal? Sympatie části studentů vzbuzuje umělec Vladimír Franz. Jako prezident by mohl prosadit celosvětové zrušení mobilních telefonů a internetu...
Je to volba, při níž volič, pokud půjde k urně, bude muset přimhouřit obě oči. Smysl má volit ty přímé, kteří v minulosti nezklamali. Rozhodně ne tvůrce českého korupčního systému. Ideální kandidát neexistuje. A nikdy existovat nebude.
Martin Fendrych, komentátor Týdne
