Zahraničí – Berlín, čtvrtek 17. října, pozdní odpoledne. Zatímco média hořečnatě řeší poselství, které do světa právě pustili Sigmar Gabriel a Horst Seehofer (šéfové SPD a CSU oznámili, že se v Německu začne jednat o velké koalici), Angela Merkelová mizí v útrobách svého kancléřství. Má totiž veledůležitou schůzku.
Do Berlína za ní přijel předseda Evropské rady Herman Van Rompuy. Kancléřka s ním mluví jen mezi čtyřma očima. Představuje mu plán, který má velmi ambiciózní cíl: od základu změnit fungování současné Evropské unie.
Pro Van Rompuye to není nová informace; už předtím vyslala Angela Merkelová své emisary, kteří základní obrysy jejího plánu vysvětlovali (zřejmě nejen) v Bruselu.
Evropská komise záměry političky, která si po drtivém volebním vítězství v největší ekonomice EU bude v Unii příští čtyři roky zcela jistě nárokovat vedoucí roli, každopádně zná. A bojí se jich. Přitom by zrovna ona měla být ráda – půjde-li všechno tak, jak si přeje mocná Merkelová, přestane být Evropská komise boardem euroúředníků a začne dělat skutečnou politiku.
Stane se evropskou hospodářskou vládou, která ovlivňuje věci, jež jsou dnes ve výlučné kompetenci jednotlivých členských zemí. Jinak řečeno: opravdu zásadně omezí suverenitu národních států.
V pondělí přestal být plán Němců přísně střeženým tajemstvím. Týdeník Der Spiegel zveřejnil článek, který ho – byť jen nahrubo – popisuje. Respektive… který popisuje handrkování mezi vítěznou CDU a SPD před uzavřením koaliční smlouvy a pak úplně na konci zmiňuje, že chce Merkelová přepsat unijní „Protokol 14“.
Na ministerstvu financí v Berlíně se už prý dávají dohromady podklady, jak jeden z protokolů základních smluv EU doplnit, změnit.
Protokol 14 zatím obsahuje nezávazná pravidla pro fungování eurozóny a spolupráci mezi jejími členy. V budoucnu by v něm ale – taková je alespoň představa kancléřky Merkelové – měly být zakotveny nové (a všemi akceptované) pravomoci Evropské komise.
Nová Komise by měla dostat mandát k tomu, aby s jednotlivými členskými zeměmi uzavřela smlouvy o jejich rozpočtové disciplíně. „Tyhle ,contractual arrangements‘ by byly samozřejmě prošpikovány čísly a termíny, daly by se tedy kdykoliv přezkoušet, možná dokonce vynutit před soudem,“ píší reportéři Spiegelu. A to by v důsledku znamenalo, že by Brusel získal kontrolu nejen nad státními rozpočty, ale i nad národními reformami, například nad reformou zdravotnictví, pracovního trhu či důchodů.
Zároveň by měla vzniknout nová, miliardami nabitá pokladna, sloužící jako „náplast“ na zmírnění tvrdých dopadů Bruselem vynucených reforem. Čerpat by z ní ovšem směli jen ti, kteří smlouvu s Evropskou komisí podepíší.
Pokud se pro podpis nerozhodnou všichni stávající členové osmadvacítky, nevadí. Pro členy eurozóny má být smlouva s Komisí nicméně povinná.
Byť Merkelová něco podobného navrhovala už před prázdninami, v Evropě vzbudil její plán pozdvižení. Nahlas ho kritizují Francouzi (jakékoliv reformy jsou podle nich čistě věcí Paříže) i Britové (Brusel by měl podle nich kompetence spíš vracet do Londýna než dostávat nové).
Rozpaky ale neskrývá ani současný šéf Evropské komise José Manuel Barroso. „Potřebujeme silnou instituci v centru,“ řekl v Berlíně v CDU blízké Nadaci Konrada Adenauera.“ Ale měli bychom postupovat krok za krokem…,“ zdůraznil.
Barosso totiž moc dobře ví, co by posílení Komise v Protokolu 14 znamenalo. Musela by se znovu otevřít celá Lisabonská smlouva. A její nová verze by pak v řadě zemí mohla uvíznout v sítu při referendech. Zvláště v době, jako je tato, kdy ve volbách po Evropě stále častěji bodují strany, které svou politiku staví na odmítání eura.
Na odpor narazí Angela Merkelová i ve své vlastní velké koalici. S CSU, která už teď křičí, že se žádné kompetence do Bruselu předávat nebudou, si kancléřka poradí. Umlčet ji může třeba chytře formulovaným souhlasem se zavedením mýtného pro cizince na německých dálnicích.
S SPD to bude složitější, ale i tam má šanci. Žádná hlasitá kritika zatím z řad sociálních demokratů nezní. Podle dobře informovaných zdrojů z vlády se navíc kancléřka chystá podpořit kandidaturu současného šéfa europarlamentu Martina Schulze (SPD) na příštího předsedu Evropské komise. Právě s jeho pomocí by pak Evropskou unii proměnila.
ZUZANA KLEKNEROVÁ