Za kulisy událostí – Trvalo to rekordních třiaosmdesát dní od voleb, než se Bohuslav Sobotka stal letos v lednu premiérem. Ústava neurčuje prezidentovi žádnou časovou lhůtu ke jmenování premiéra a poté i vlády. A Miloš Zeman neexistenci časového mantinelu využívá po svém. Už za pár měsíců má proto v dolní komoře přistát koaliční návrh změny prezidentských pravomocí, který hodlá podobnému protahování napříště zamezit.
Možností, jak toho dosáhnout, je hned několik. „Cílem je posílit prvek, že prezident má respektovat výsledky voleb a většinu ve sněmovně,“ říká ministr Jiří Dienstbier (ČSSD), který má přípravu zákona na starost.
Roli pojistky proti prezidentské libovůli by mohla plnit „prověřená“ většina poslanců.
Modelově na příkladu loňských voleb: ve chvíli, kdy by se KDU-ČSL, ANO a ČSSD dohodly na spolupráci, deklarovaly by hlasováním ve sněmovně, že mají dost poslanců na to, aby zvládly prosazovat zákony. Současně by označily, kdo jejich koalici povede. A prezident by toho člověka musel jmenovat premiérem.
„Typově si takový model umím představit. Pokud je tu dohoda, měl by ji prezident respektovat, aby se tak předešlo tomu, že řekne někomu jinému,“ uvádí Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády za lidovce.
Pevné termíny
To by usnadnilo situaci třeba i v případě, kdy na funkci premiéra rezignoval Petr Nečas (ODS). Kdyby tehdejší koalice TOP 09, občanských demokratů a LIDEM dokázala, že má stojedničkovou většinu, a shodla se zároveň na Nečasově nástupci, stačilo by z celé ministerské sestavy obměnit pouze jejího předsedu.
Koalice bude diskutovat i o možnosti zavedení pevných termínů, dokdy musí prezident učinit rozhodnutí. „Přikláníme se spíše ke lhůtám. Že by prezident musel vyslyšet většinu ve sněmovně, to je příliš tvrdá dikce. Ale rozhodně by ji měl vzít v úvahu,“ popisuje stanovisko hnutí ANO předseda jejich poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek.
Lhůtám se nebrání ani lidovci. Ovšem s tím, že nesmějí být příliš krátké, aby během složitých vyjednávání o sestavení vlády vše ještě více nekomplikovaly.
Nový zákon by měl mít vliv i na další prezidentské pravomoci. Například na jmenování členů rady České národní banky, což je dnes výlučné právo hlavy státu.
„Nejlogičtější se jeví stejný model jako u kandidátů do Ústavního soudu, tedy souhlas další ústavní instituce,“ podotýká Dienstbier. Současně se má sjednotit i způsob jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu – teď má jedno jmenování kontrasignaci a druhé ne.
Hrad se zlobí
Hrad není myšlence na zpřesnění prezidentových práv a povinností nijak nakloněný. „Je absurdní, aby přímo zvolený prezident měl nižší kompetence než prezident volený parlamentem,“ odmítá úpravy Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček.
Kromě změny ústavy má na prezidenta navíc dopadnout také chystaný služební zákon – přišel by o možnost jmenovat předsedy Českého statistického, antimonopolního a Energetického regulačního úřadu.
Navíc, aby měla sněmovna od prezidenta plnění povinností jak vymáhat, by se měl zjednodušit i režim ústavní žaloby.
Teď je zapotřebí třípětinové většiny sněmovny i Senátu, aby mohla být hlava státu žalovaná za velezradu či hrubé porušení ústavy. Dát v praxi takový počet zákonodárců dohromady je ale téměř nemožné. Nově by mohla například stačit prostá většina.
Kateřina Surmanová
