Objev dne - Senátorský kandidát KSČM v obvodu 62 na Prostějovsku Jaroslav Šlambor vrací měsíc a půl před volbami do politiky tradiční téma komunistů. Má se o hlasy voličů ucházet člověk evidovaný jako tajný agent totalitní tajné služby?
Kandidát Šlambor své angažmá v řadách Vojenské kontrarozvědky ani nepopírá (více v Insideru z 31. 8.). To, že se i s touto minulostí uchází o post zákonodárce, vysvětluje argumentem, že byl agentem proti zahraničním rozvědčíkům a do „domácích“ témat se prý nepouštěl.
Insider po jeho činnosti pátral ve spisech VKR v Archivu bezpečnostních složek a zjistil, že komunistovu práci pro tajnou službu zachycují trochu jinak.
To hlavní v jeho práci pro VKR na konci 80. let bylo podle dokumentů skutečně sledování tehdejšího rakouského vojenského přidělence. Jazykem rozvědčíků jsou zde však zaznamenána i Šlamborova hlášení o situaci v jednotce sportovních parašutistů a jeho poznámky k jednotlivým členům.
Kandidát tuto část spisu s odstupem let bagatelizuje.
Záznamy o členech jednotky prý vznikly v rámci běžných rozhovorů a „někdo to tam mohl zapsat“. Tak se dočteme, že hned při verbování vojenským zpravodajcům iniciativně řekl, že jeho kolega v jednotce má italskou přítelkyni.
„Po určitém mém naznačení, co bych chtěl o příslušnících znát, vyjádřil se kandidát, že podobným problémům nevěnoval dosud dostačující pozornost, že však je mu známo, že vojín P. (jméno je celé, Insider jej zaznamenává jen iniciálou) udržoval styk s italskou státní příslušnicí, s níž se chtěl oženit,“ zapsal konkrétně Šlamborův řídící důstojník do své Zprávy o získání ke spolupráci.
Svého kolegu pak podle spisu označil jako člověka, který by se mohl dopustit „závadové činnosti“.
„Kdyby se dostal do KZ (kapitalistických zemí, pozn. red.) reprezentovat Armádní sportovní družstvo a byla by mu v zahraničí učiněna výhodná materiální nabídka, že by mohl v KZ i zůstat,“ zaznamenává jeho slova dokument.
Následně spis cituje tehdy čtyřiadvacetiletého Jaroslava Šlambora, že je ochoten také věci pro VKR zjišťovat.
O svých českých kolezích pak podle dokumentů referoval senátorský kandidát i později, když se k práci pro vojenské zpravodajce vrátil (Insider už psal, že dnešní kandidát do Senátu pracoval pro VKR v 70. letech a pak na konci 80. let, přičemž přestávku si udělal proto, že vykonával významné svazácké funkce).
Ve zprávě ze schůzky s řídícím důstojníkem z února 1989 se vedle hlášení o rakouském přidělenci probírají jméno po jméně lidé z parašutistické vojenské jednotky či sportovního oddílu.
Šlambor v dokumentu líčí detaily osobního života, jako kdo má jaké ambice či osobní slabiny (například kdo je „na holky“).
Když se dostanou v probírání jmen k sousedům, ve značné míře vojákům, požádal tehdejší agent, aby se kontaktům v blízkém okolí mohl s ohledem na manželku vyhnout.
„Pokud by toto však bylo potřeba, aby se někomu vnutil do bytu, tak to pro něj nebude větší problém,“ stojí však dále v dokumentu.
Obrázek o dnešním komunistickém politikovi pak doplňuje další zaznamenaný případ.
Když řeší emigraci jednoho mladého slovenského parašutisty, zastává se Jaroslav Šlambor jeho rodičů, kteří jsou podle něj synovým krokem zničeni. „Oba jsou seriózní, dobří lidé, kteří neměli tušení o synově úmyslu. Syn byl ovlivněn pravděpodobně skupinou lidí kolem bratislavského aeroklubu, odkud už emigrovalo několik osob,“ zaznamenal hlášení zpravodaj.
Jaroslav Šlambor pracoval pro vojenskou kontrarozvědku i po sametové revoluci. V jeho svazku jsou razítka s daty z roku 1990 a 1992. Na čem se podílel, však na rozdíl od věcí před rokem 1989 zůstává ze zákona skryto. Šlambor odešel z armády v roce 1994.
„Nelíbilo se mi, jakým směrem se ubírá,“ vysvětluje své rozhodnutí. Tvrdí, že odešel na vlastní žádost.
