Byznys – Pokud bychom mezi novináři a mediálními analytiky udělali anketu, co považují za nejdůležitější mediální story roku 2013, výsledky by zřejmě spadly do dvou kategorií. V první by byly vlastnické přesuny, v Česku mediální nástup Andreje Babiše, ve světě pak například přechod listu Washington Post pod Jeffa Bezose. Což není v objemu peněz na americké poměry velký obchod, zakladatel Amazonu si Post koupil za 250 milionů dolarů (1 procento jeho odhadovaného majetku), ale může jít o studijní případ budoucnosti médií. Co udělá vizionář internetového byznysu s papírovými novinami? Jen pro prestiž si je asi nekoupil, lze očekávat, že se bude snažit zpravodajský potenciál listu lépe, technologicky moderněji prodat.

A to souvisí s druhou kategorií, pokračujícím hledáním nového funkčního byznys modelu distribuce zpravodajského obsahu. V Česku i ve světě byl asi nejdůležitějším trendem roku zrychlený přesun obsahu za platební brány (paywalls), stále více novin stále důsledněji zpoplatňuje obsah svého papíru na webu. Zdaleka ne všude to přináší zamýšlený obrat (o zisku ani nemluvě), ale strategicky je patrně rozhodnuto, už žádné „překlápění“ novin na web zadarmo. A časopis Bloomberg Businessweek pak předpovídá, že v příštím roce se tento proces završí, ve svém posledním čísle napsal, že rok 2014 bude Rokem platební brány (Year of the Paywall).

Potrestané weby

Zmínka o týdeníku z Bloombergova mediálního impéria je zároveň i pojítkem k příběhu, který pak považuje za jednu z nejzajímavějších a nejdůležitějších mediálních story roku 2013 autor tohoto textu. Jde o příběh, ve kterém nejde o nic menšího než o druhou největší ekonomiku světa. O Čínu a zároveň o to, co vše o dění ve své vlastní zemi (ne)vědí tamní lidé. Ani veškeré moderní technologie totiž zatím neumějí zcela obejít cenzuru, k čemuž pak napomáhá i to, že sama média tlaku cenzorů občas uhnou.

Informace zahraničních médií o Číně jsou tamním režimem směrem dovnitř země blokovány, čínské úřady například od loňského podzimu zamezily lidem zevnitř Číny přístup na čínskojazyčný web deníku New York Times poté, co list publikoval investigativní článek o luxusním životě širšího příbuzenstva čínského premiéra. V USA za to list získal Pulitzerovu cenu, zároveň ale za uplynulý rok přišel zhruba o 3 miliony dolarů, které by mu jinak přinesl obrat z čínského webu. Obdobně Peking od loňského června blokuje přístup na web agentury Bloomberg News poté, co agentura informovala o luxusních majetkových poměrech čínských politických lídrů, včetně prezidenta Si Ťin-pchinga. Letos v listopadu pak Peking zavřel i čínskojazyčné stránky listu Wall Street Journal a agentury Reuters v reakci na jejich kritické (čili objektivní) zpravodajství o sjezdu čínských komunistů.

O peníze jde vždy až…

Všechny zmíněné organizace prohlašují, že ve svém zpravodajství z Číny budou pokračovat bez ohledu na nemalé provozní výdaje (tedy včetně ztrát z nepřístupných webů). Přinejmenším agentura Bloomberg News však už režimu v Pekingu ustoupila, když před nedávnem před zveřejněním zastavila článek svého investigativního reportéra o úzkých vztazích bohatých čínských podnikatelů a tamních politiků. V Bloombergu sice popírají, že by inkriminovaný článek skutečně stáhli, prý nebyl dopracován, musel by se ještě doplňovat. Přímé i nepřímé důkazy ale mluví o něčem jiném, ten text nejspíše už nikdy nevyjde.

Zaprvé, konkrétní zdroje z Bloomberg News potvrdily, že newyorské vedení agentury skutečně odmítlo story uveřejnit. A zadruhé, tato na první pohled zdánlivě nepochopitelná autocenzura má ve skutečnosti velmi jasnou a silnou – totiž finanční a ekonomickou – logiku. Jak kdysi pravil klasik, o peníze jde vždy až v první řadě.

Zpravodajská agentura je jen jednou a z hlediska obratu marginální částí celého koncernu Bloomberg. Zdaleka nejdůležitějším zdrojem příjmů celého mediálního koncernu jsou terminály poskytující finanční zprávy a informace z Wall Street. Za roční předplatné jednoho terminálu si v Bloombergu účtují v průměru 20 tisíc dolarů a právě tato služba je nejcennějším produktem mediální organizace, jejíž hodnota činí 9 miliard dolarů.

Zatímco zpravodajská agentura Bloomberg News sice může být něčím, co celé organizaci dodává prestiž, ale z hlediska ekonomického přínosu pro celý koncern jde o hodně chudou popelku. Lépe řečeno, spíše o přítěž, účetně je agentura Bloomberg News v roční ztrátě 100 milionů dolarů.

Konflikt zájmů

Prodej terminálů v Číně, která je pro společnost Bloomberg v tomto ohledu trhem s obrovským potenciálem, se ale v poslední době nápadně snížil. Proč? S největší pravděpodobností právě kvůli předchozímu otevřenému investigativnímu zpravodajství agentury Bloomberg News. Režim v Pekingu patrně vydal instrukce, a o terminály tak v Číně náhle není zájem. Koncern Bloomberg byl nejspíše postaven před volbu, kterou pro deník New York Times výstižně popsal James L. McGregor, bývalý šéf pekingské kanceláře listu Wall Street Journal: „Je stále jasnější, že jako mediální společnost se v Číně musíte rozhodnout. Buď děláte zpravodajství, nebo byznys, ale je těžké dělat obojí.“

A lze to říct ještě polopatičtěji, v Bloombergu volili mezi dvěma zly. Mezi autocenzurou v nezávislé zpravodajské organizaci a ekonomickými zájmy celého podniku, tedy možnou ztrátou celého slibného trhu. Zvolili to první, čemuž se nelze divit. Ale překvapivé je, jak snadno, vlastně přes klasické ekonomické vydírání, lze informačně držet na uzdě i tak technologicky vyspělou, bohatou a mocnou mediální organizaci, jako je Bloomberg.

A proto to autorovi tohoto textu přijde jako jedna z nejpodstatnějších mediálních story tohoto roku. Konflikt nezávislého zpravodajství s jinými zájmy, ať už byznysovými, nebo politickými, nebo dokonce s obojím, nemůže dělat dobrotu. Nikdy a nikde.

DANIEL ANÝŽ